Áno, šéfe!

Když vtrhl Zdeněk Pohlreich do české kuchyně, byl to svěží vítr do zatuchlé mašinerie ekonomicky nezvládnutého stravovnictví (ve smyslu zúčastněných potápějících restaurací). Z pořadu se brzy stal jistý fenomén, přitom rozdělil národ na dvě skupiny. Na ty, co Pohlreicha nesnáší pro jeho chování a jednání s lidmi, pro jeho sprostou mluvu a na ty, kteří milují jeho hlášky, jeho projev obecně, jeho kuchařský um a snahu zlepšit ksicht české hospody jako takové. Jednoznačně skvěle vyvedená obdoba pořadů Gordona Ramsaye, tentokrát však veselejší a tím i jaksi zábavnější. Pro mne jednoznačně nejsledovanější český pořad vůbec. (11.09.2011)

Kupodivu dost zajímavý a zábavný pořad. Z. Pohlreich nejde pro nějakou vulgaritu daleko a jeho způsob jednání s lidmi je možná až příliš přímý (pro někoho snad na hranici urážlivosti), ale na druhou stranu říká co si myslí a hlavně - to co říká má hlavu a patu. "Ano, šéfe!" dokazuje, že tam kde je dobrá vůle a ochota přijmout dobrou radu je možné něco změnit k lepšímu, ale také že pokud si externího poradce (byť sebelepšího) pozve podnikatelský diletant nebo člověk bez zájmu věnovat se své firmě naplno, jedná se o akt zoufalství a ztrátu času pro všechny zůčastněné. 16.4. 2009 jenom dodám, že tlachy o tom, jak má tento pořad "bavit zdeptanými kuchtíky" jsou jenom zbytečným plácáním. Pohlreich sice občas mluví jako dlaždič, ale kuchaře nikdy neuráží ani se na ně nevytahuje (jeho údajná namachrovanost - další žvást), naopak má schopnost získávat lidi na svou stranu a v zatím asi šesti pokračováních pořadu se mu to také daří. 4. 11. 2011 - Po shlédnutí dalších sérií a zejména pod dojmem z té aktuální musím korigovat jak tu předchozí (více než 2 roky starou) větu, tak svůj názor na celý pořad. Pan Pohlreich se - patrně v zájmu vyšší sledovanosti a svojí popularity - začíná chovat způsobem, který mu někteří neprávem vyčítali již dříve (viz výše). Bez ohledu na odbornou nezpůsobilost některých aktérů, to co předvedl například v Rybárně v Pardubicích (ale nejen tam) silně zavánělo cílenou provokací, mající za cíl dohnat personál restaurace k co možná "nejefektnější" reakci, za kterou je poté dotyčný(ná) vyplísněn(a) majitelem, který ve své snaze získat kýženou nálepku neváhá chovat se k "šéfovi" s trapnou servilitou. Jak je vidět ze závěrů pořadu, nejedna podobná situace vyústila v personální změny a těžko říci, zda a kdo na nich vydělal. V poslední sérii si stravovací zařízení navštívená "šéfem" většinou nejlepší reklamu neudělala - až na pár výjimek právě naopak. U mne je to zatím už jen na tři *, šéfe, a jestli to takhle půjde dál, tak to vaše "rychlý, sexy a čistý" vaření bude mít možná tu neustále omílanou (a přesto nicneříkající) "ideu", ale začne zavánět odérem dobrot úplně jiného pána z konkurenční televize... (13.03.2009)

Tomuhle pořadu jsem zkrátka nepropadla, připouštím však, dostal jen 2-3 šance: poprvé jsem se dívala možná dvě minuty, než mě to přestalo bavit, podruhé jsem se snažila a vydržela tak 20 minut, včera (potřetí) jsem po 10 minutách usoudila, že tenhle typ pořadu prostě není pro mě. Jde o něco nového, to hodnotím kladně. Pohlreich je sice nesympatický na pohled, ale projev nemá vyloženě špatný, personál je taky někdy celkem vtipný. Pro mě jasné dvě hvězdičky, nevidím důvod pokračovat ve snaze zařadit se mezi příznivce "Ano, šéfe!". 40% Edit: náhodou jsem se k pořadu znovu přichomýtla a přidávám puntík, nebylo to úplně nezajímavé. Dojem nestačí, abych "Ano, šéfe!" vyhledávala, ale přinejmenším už se mu nebudu plánovitě vyhýbat. 55% (15.05.2009)

Mě se ten pořad moc líbí, ani to není o tom vaření, že se mě občas sbíhaj sliny, jindy se mě chce blejt, ale o přístupu Zdeňka Pohlreicha nejen k vaření, ale k místu a lidem. V poslední sérii mě až slzy očí vyhnal frajer, kterej někde v zastrčený díře v Hodoníne musel vařit absolutní bomby, vařil pro Nikyho Laudu, Arnieho a další vipíčka a najednou prostě díky neuvěřitelně silnýmu lidskýmu příběhu se ocitnul v Hodoníne a sazí ty samé super porkmy místním lidem. Ten chlap je absolutní star a přitom z něj šla pokora, skromnost a to už vůbec neberu v potaz jak se zachoval směrem ke svý ženský, to jako mít svět jen takovýhle chlapy, tak je tu ráj. Nebo ta Kačabka na konci, tu jsem znal na Košíku jsem kdysi chvíli bydlel a bolí trošku u srdce, že klasický hospody, kde hrála živá hudba, sázely jsme karty, chlastaly, žraly, občas trošku narostly svaly už vlastně mizí. Taková bývalá Briketa na Nákladovým nádraží by mohla napsat knížku neskutečných postav a příběhů, ale v dnešní době by jí sna di zakázaly protože není dostatečně sterilní, korektní atd. No tady tím výkecem chci říct jedno, pro mě Ano, šéfe není o gastru, ale o lidech a příbězích a jsem rád, že pořad dělá chlap ze starých dobrých časů. (06.06.2012)

Drsných nadávajících kuchařů jsou plné hospody, ale Zdenda Pohlreich to alespoň myslí konstruktivně. Je s ním přitom docela slušná zábava a i když jsou jednotlivé díly v podstatě na jedno brdo, tak výrazně přispívají ke kvalitě stravování. Sám jsem se o tom mohl přesvědčit a jelikož jídlo je pro mne jedním z nejdůležitějších smyslů života, tak pevně doufám, že už mi nikde nezamění guláš s pětima za kapra na modro. (08.03.2014)