Áno, šéfe!

Všechny umělotiny a dochucovadla letěly oknem zhruba po třetím dílu. Jen ten ketšap jsem zazdil hluboko v lednici, Zdendo. Ostatně stejně jako ty, když se nikdo nedívá, malinko do tataráčku. Pořad jako takový je ok, to i přes někdy neskutečný ignoranty v restauratérství, kteří skončili se svářením a i tam si tvrdošíjně svěrák obkládali broskví, ovšem mezi řádky se skrývá gastroporno!!! (08.12.2011)

Od té doby, co sleduji Zdeňka Pohlreicha, beru si jeho hlášky k srdci. Dobré či zdravé jídlo, to není jen věc stylu, ale také radost. I to patří k životu. V restauracích či v motorestu už budu obezřetnější, neboť vím, že ti nikdo neřekne, že to co nám předkládají, není čerstvé. To by byli sami proti sobě. Ačkoliv jsem přisahal, že podobné jídlo si nedám, ale když žaludek kručí jak starý amplion. Naposledy jsem to zažil v jedné nejmenované restauraci na jídelním lístku bílého pangasia vydávaného za jesetera pečeného na másle. Záhy jsem po té rybí laskomině na záchodě strávil celou noc, bledý jak jezdec ze známého filmu. (01.12.2015)

Tento pořad, který bych přiřadil do novodobých kritických Reality Show nám jako jeden z mála ukazuje, jak někteří lidé po revoluci začali podnikat v oborech, kterým ani trochu nerozumí a ještě si do své restaurace nebo hospody pozvou televizní štáb s plešatým frickem z gestapa, aby jim řekl v čem dělají chybu.Ten jim pak většinou proběhne kuchyní jak vítr, ukáže jim, že tam mají neskutečný bordel jak v tanku, Dokáže jim, že ti kuchaři co vaří ty dobroty vlastně ani kuchaři nejsou, jelikož neznají ty základní gastronomické postupy. Ukáže jim, že jsou tak tupí, že ani nedokážou vytvořit jídelní lístek, tak aby na tom vydělali, protože neumí ani malou násobilku a nakonec, aby toho nebylo málo ochutná třeba jejich guláš, co vlastně ani není guláš, ale obarvená voda s paprikovou příchutí a cibulovým podkladem .A oni se pak diví, kroutí hlavou a tváří se dotčeně, protože si ho pozvali, aby je chválil a ne, aby je kritizoval, protože si hlavně chtěli udělat reklamu, přitom se ve většině případech ztrapnili. Někdy je to i skoro jako groteska, kdy oni nadávaj na něj, on nadává na ně. Fakt sranda, pár dílů stojí za zkouknutí. I když je pravda, že nám po revoluci vyrostli restaurace jako houby po dešti, tak po zhlédnutí tohoto pořadu už chodím jen do hospod a to fakt jenom na to pivo. Za reálnost a zábavu musím dát 100%. (15.01.2021)

Tomuhle pořadu jsem zkrátka nepropadla, připouštím však, dostal jen 2-3 šance: poprvé jsem se dívala možná dvě minuty, než mě to přestalo bavit, podruhé jsem se snažila a vydržela tak 20 minut, včera (potřetí) jsem po 10 minutách usoudila, že tenhle typ pořadu prostě není pro mě. Jde o něco nového, to hodnotím kladně. Pohlreich je sice nesympatický na pohled, ale projev nemá vyloženě špatný, personál je taky někdy celkem vtipný. Pro mě jasné dvě hvězdičky, nevidím důvod pokračovat ve snaze zařadit se mezi příznivce "Ano, šéfe!". 40% Edit: náhodou jsem se k pořadu znovu přichomýtla a přidávám puntík, nebylo to úplně nezajímavé. Dojem nestačí, abych "Ano, šéfe!" vyhledávala, ale přinejmenším už se mu nebudu plánovitě vyhýbat. 55% (15.05.2009)

Zapomeňte, že někde za kanálem žije nějaký pan Górdn Remcy, a buďte trochu vlastenečtí. Kochejte se krásami výlučně české gastronomie a vkročte do otevřené náruče Primáckého zpravodaje o stavu českého restauratérství. Průvodcem vám bude pan Zdeněk Pohlreich, muž, jenž při naplňování svého povolání, jež je mu zároveň i zálibou a zábavou, zcestoval lán světa, a který ví jak to v tom jeho byznysu chodí, a především ví, jak to tam chodit nemá;) První série byla velmi povedená, žádné dva díly nebyly stejné, problém byl vždy někde jinde, výsledek byl tu lepší, tu horší, no prostě jako ze života. Speciální bonus - šéfovy hlášky, které jsou zcela smrtící, a bohužel naprosto trefné. Jo a samozřejmě je tu ještě ten kluk, co si přišel hrát s kamením:))) Takže výsledek - až se kdosi přestane snažit aranžovat upoutávky tak, aby další díl vypadal jako vyhrocené psychodrama (protože to je podraz - v ukázkách řečené bylo naprosto vytržené z kontextu a adresované jinam než je divákovi podsouváno), půjdeme za předpokladu zachování zmíněných pozitiv výš. Zatím je to na 80% a doufám, že Ano, Šéfe získá dostatečně masovou diváckou obec, aby se v ní našlo dost těch, kdo nebudou váhat dát v nějaké hogofogo se tvářící ristorante najevo svou nespokojenost (a samozřejmě spokojenost, bude-li k tomu důvod), v důsledku čehož se bude stále méně opakovat scénka podobná té, kde "vprostřed plzeňských lesů servírujeme hrdě čínské nudle, vole":) PS: Druhá série se pomalu rozbíhá a pokračuje se tak jako dříve, aneb "Támhle je ta kombinace diletantství a beznaděje." PPS: Poetická chvilka - Viděl jsem hada srát, ty vole...žábu bušit pěstí do skály, ty vole...koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, ty vole...dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, vole, ale todleto jsem teda ještě neviděl... :))) (06.07.2009)