Áno, šéfe!

Zdeněk Pohlreich je frajer a rád se dívám na jeho pořady. Líbí se mi, že to nebylo jen o vaření, ale hlavně dal každé hospodě – restauraci – motorestu kde si ho pozvali pořádně do těla. Protože u některých dílů mi bylo až na zvracení, když jsem viděl, v jakém bordelu někdo může vařit, nebo jaké dělá blafy. Pro sprosté slovo on nešel nikdy daleko, ale je super, že jim kritiku řekne pěkně do očí a ne, že bude jen pomlouvat za rohem do kamery… (24.11.2018)

Mile nekompromisní show, která se nutně neschovává za veseloučký televizní odér, ani nemá potřebu se ve finále někomu omlouvat. Zda občas nedošlo k zinscenování není podstatné, jelikož se zpětně zdá, že pořad s českou gastronomickou scénou vážně pohnul. Navíc je atraktivně natočen, skvěle ohudebněn (!) a solidně prohláškován. Zdeněk Pohlreich je řízek. "Vy nevidíte, že máte v kuchyni pneumatiky?" P. S. Každý, komu vadí v první řadě vulgarita a kritika, patrně nepochopil podstatu pořadu, kterou je pokus o nápravu ŠPATNĚ fungujících, případně nefungujících podniků. Ostatně pokud mi hospoda vynáší a má dobrou pověst, patrně ji nepřihlásím do pořadu Ano, šéfe. Co se týká vulgarity - nic pro citlivky a snoby svázaný etiketou. Pohlreich přiznává, že v každý kuchyni prostě mluví jako ve svý vlastní a všichni zainteresovaní by měli poslouchat, CO říká - nikoliv JAK to říká. Řekněme si na rovinu, že hospodská mluva je kuchařům často vlastní a jelikož má Pohlreich dostatek inteligence, charisma a zkušeností kuchařských i podnikatelských, stává se jeho mluva spíše oblíbeným trademarkem, než jakoukoliv překážkou. Btw, je zajímavý pozorovat, kolika lidem je proti srsti zaměstnanecká posloupnost a profesionalita. Věčně ublíženej a netahavej zaměstnanec je totiž mnohem větší problém, než sebesprostější slovo. (31.12.2012)

Ve jménu kulatých talířů, žádné zeleninové oblohy i střídmého menu svatého, amen… Exorcista nešvarů v českém pohostinství, otec Pohlreich aneb prostořeký Kojak z Alcronu, co uvařil oceán ryb a moře jater, snažící se majitelům, provozním a kuchařům českých restaurací vštípit základy pro kvalitní fungování podniku. Dle mého marná snaha. Jen co zajde za roh, už jsme zase u kečupu na pizze, instantních omáček a špinavých sklenic.. (10.04.2009)

Jasné, že je to klasický formát, ktorý poznajú v zahraničí už nejaký ten rok, ale naši imitátori v komerčných televíziách tentokrát siahli po skutočne charizmatických a krutých katoch, ktorí pomenuvávajú problémy našej gastronómie pravými názvami. Po zhliadnutí tejto relácie nemáte vôbec chuť navštíviť nejakú reštauráciu bez podrobného preštudovania ohlasov na internete. Takže je to taká antikomerčná relácia, ktorá robí našim podnikom antireklamu. Ale Pohlreich zato nemôže, on iba komentuje to, čo vidí. (08.01.2013)

Od té doby, co sleduji Zdeňka Pohlreicha, beru si jeho hlášky k srdci. Dobré či zdravé jídlo, to není jen věc stylu, ale také radost. I to patří k životu. V restauracích či v motorestu už budu obezřetnější, neboť vím, že ti nikdo neřekne, že to co nám předkládají, není čerstvé. To by byli sami proti sobě. Ačkoliv jsem přisahal, že podobné jídlo si nedám, ale když žaludek kručí jak starý amplion. Naposledy jsem to zažil v jedné nejmenované restauraci na jídelním lístku bílého pangasia vydávaného za jesetera pečeného na másle. Záhy jsem po té rybí laskomině na záchodě strávil celou noc, bledý jak jezdec ze známého filmu. (01.12.2015)