Áno, šéfe!

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

Ne tak dobré jako jsou pekelné kuchyně Mr. Ramsayho, často jednotlivej díl smrdí předpřipraveným scénářem, sem tam slabej díl, často hospoda/restaurace plná dementů, ale jinak asi to nejzábavnější, co v české reality-show kdy vzniklo- jako že s velkým náskokem. Pohlreich sérii od série sice měkne, ale nezřídka kdy zábavnější než jeho slavnější kolega za kanálem La Manche. A hlášek má skoro tolik jako Bosák. (31.01.2019)

jasně všichni se z pana pohlreicha třeba pohlserte:-)jako vyučenej kuchař moc dobře znám tyhle typy,hustej jak hráškovej krém,sprostej,nervózní,naprosto přesvědčenej o svoji pravdě.takovejhle debilů jsem za svojí praxi poznal mraky.není pochyb o tom,že je to určitě profesionál,bohužel stylem vydělávám si sto tisíc měsičně a víc.jeho megalomanské recepty se hodí tak do intercontinentálu a těch jeho vymazlenejch pětihvězdičkovejch že jo.von si přijede do restauračky,která je u vody,pro obyčejný lidi,vodáky a rodinky v kempech a ten vocas tam začne vyvyřovat špageta la mani fa bůh ví co vole,krevety a tyhle sračky.jak řikám profík to je,ale chová se jak debil a je už tak daleko za hranici normálních lidí,že naprosto nechápe potřeby obyčejného člověka,který si nevozí prdel v porsche a na ty jeho sračky pro takzvané gurmány není zvědavej.mimochodem dva recepty jsem zkusil,díky až budu chtít bezva znova nakrmit psa,koupim mu nějaký fajn granule. 7.3.2013: Právě sem četl článek, ve kterém tenhle imbecil mluví o české kuchyni jako o debilní a svíčkovou by prey zrušil....chcípni ty vylízanej kreténe! chcípni! (22.03.2010)

Profesionálny kuchár, perfekcionalistický gurmán, skúsený odborník a predovšetkým neúprosný kritik Zdeněk Pehlreich sa vydáva na exkurziu po českých pohostinstvách, reštauráciach a hoteloch. V reality show, ktorá sa zaoberá mapovaním úrovne prípravy jedál v konkrétnych podnikoch, je postrachom všetkých kuchárov. Pretože tento holohlavý chlapík nie je spokojný len tak s hoci čím. Vlastne on nie je spokojný skoro s ničím. S jeho ráznymi názormi zväčša súhlasím, ale čo sa týka jeho slovníka ten mi doslova trhá uši. Vyjadruje sa ako buran, ktorého každé druhé slovo je "ty vole", čo hojne prekladá výzazmi ako "hovno", "do prdele", "sere mě to" a podobne. Je to znalec dobrého jedla, labužník, ktorý je však sprostý ako dlaždič. ** (23.09.2009)

„Dej mu na to dvě okurky, debilovi.“ Pohlreich pôsobí brutálne, ale oproti Gordonovi Ramseymu je to včelička medonosná. Pomaly ma až dojala jeho postupná premena. Keď si pozriete a prvé a posledné časti, je zmena markantná. Mne osobne sa veľmi páčil jeho postupný príklon k "feel good dědkovi", ktorého už nebaví len kritizovať a ísť do konfliktov, ale chce byť skôr nápomocný radou a skúsenosťou, čo samozrejme bolo v show prítomné od jej počiatkov, ale vtedy sa predsa len uprednostňovali kontroverznejšie prípady. Bavia ma jeho hlášky, bavia ma jeho rady, baví ma jeho prístup, baví ma jeho varenie. Niektoré diely samozrejme slabšie a nudnejšie, iné super, to je normálne. Niektoré temné a drsné, iné veselé a niektoré dokonca dojemné (mojím najobľúbenejším je časť zo školskej kuchyne, druhá séria, jedenásta časť). Kto má bunky pre gastronómiu, príde si na svoje. Pre mňa kult. Obrovský palec dole ale za poslednú epizódu, ktorá vôbec nepôsobila rozlúčkovým dojmom a ak o jej poslednosti nebudete vopred oboznámení, z ničoho z nej nezistíte, že je fakt záverečná. (19.11.2009)