Komisár Clouseau na stope

Fakta, Herkule, fakta. Záleží jen na faktech. Clouseaův sólo film a spin-off po prvním Panterovi je paradoxně možná můj nejméně oblíbený film s Peterem Sellesem coby tímto nejslavnějším inspektorem (abych se vyhl zmatkům v číslování série.) Zatím jsem k němu ani neměl aktualizovaný komentář, ačkoliv jsem i tento díl viděl hodněkrát. Uvedení série po letech pro změnu na České televizi a u spin-off i přímo s původním dabingem ČST z r.1973, kde si Fišer poprvé nadaboval Sellerse jsem tedy využil k dalšímu opáčku, po kterém už koment konečně dodám. A musím říct, že to byl trochu zvláštní pocit sledovat film se stylovým dobovým dabingem, ale zároveň pořád slyšet ten novější, který mám naposlouchaný a lépe pracuje s některými hláškami jako především Clouseauovými komoleninami, které asi ještě tehdy v ČST nezaznamenali, protože se naplno rozjely až v dalších dílech. Mladý Fišer má hlas příjemně serióznější, charismatický. V devadesátkách zněl možná už zase až moc žoviálně, ale tak mi příjde, že ve druhém dabingu zní krapet ostříleněji. Takže...možná by si to nikdo nepomyslel (notabene u Pantera), ale já tentokrát budu preferovat zcela vyjimečně novější dabing! Jako budu preferovat samotné  novější filmy se  Sellersem  coby Clouseauem! Viděl jsem názory, že je tento díl nejlepší z celé série, ale já se spíše přidávám k těm, kteří tvrdí, že to nejlepší mělo ještě přijít. Tohle je prostě předěl mezi stylem jedničky (stylová krimi) a už bláznivou komedií a není to ještě  ještě tak jisté.  Možná překvapivě se mi hodně líbí titulní sekvence  v podobě dlouhého záběru na  večerní  hemžení v Ballonově domě před vraždou podbarvenou nádhernou  Manciniho písničkou. V tomto momentu je Edwars stejně jako v rovněž šedesátkovém Tiffanym-Večírku a prvním Panterovi prostě stylový a atmosféricky, i když třeba trochu zdlouhavý.  Za mě je to krása. Sellers se tam ještě vůbec neukáže a je to takový hezký předvoj, kdy čekáme na komika.  Některé Sellersovy kousky ale ještě nejsou tak vtipné (minimálně nudistická kolonie), dokonce i on sám v této postavě podle mě  vyzrál až s časem stejně jako Herbert Lom coby Dreyfuss.  Na stopě také ještě neobsahuje charakteristické převleky, ale už tady spolehlivě pobaví Clouseauvo nafukování, kriminalistické přednášky, závěrečný výslech a všechny scény s pohlednou Marii Gambrelliovou, hlavně ta v bytečku po společném večírku, kde si Edwars opět neodpustí svoje v šedesátkách tak oblíbené žvanění  opilých krasotinek.:o (27.12.2022)

Více vtipu, více Sellerse. Navíc Kato. A stejně to není ono. Nulový, nezajímavý a zbytečně zamotaný příběh. Vím, že to Clouseaovi ještě půjde v dalších dílech, ale za mne lehce slabší jak první panter. Navzdory tomu, že Sellers nesleze z obrazovky a stále je neuvěřitelně vtipný. Příliš nevyvážené? Možná to je výraz, který hledám a 3,5 je číslo, které jsem našel. (08.09.2012)

Nejlepší film série, i když nejméně známý. Jako jediný u nás neběžel v kině a televize ho uvedla až dlouho po revoluci. Teprve tady dostal Clouseau (INSPEKTOR, milý distributore, ne KOMISAŘ) své tři sparingpartnery - Herberta Loma, Burta Kwouka a Grahama Starka, ale změnil se i on sám. Je to vzásadě nešťastník, který má na první pohled ego jako záhon Narcisů,ale uvnitř je osamělý, nejistý a prací u Surreté si naplňuje klukovské sny. Peter Sellers ho tentokrát vybavil "profesionálními rekvizitami, zálibou v převlecích a úžasným přízvukem ("Cože dělal? Chytal muly?" "Ne, moly." "Ahá, vy myslíte MULY, ten létavý hmyz!"). Tak rád by byl všemi vážený a obdivovaný, jenže se zas a znovu dostává do situací, které mu srážejí hřebínek. Každý všední předmět denní potřeby se pod jeho rukama mění v nevyzpytatelnou zbraň hromadného ničení, jeho šéf ho chce zabít a zdá se, že jeho milovaná má na rukou krev... Je to možná nadutý žabožrout, ale řekněte: můžeme mu nefandit? 100% (24.11.2005)

Některým návratům do minulosti by se měl člověk raději vyhnout, aby se jeho sladké vzpomínky nezměnily v prach a popel. Někdy je ta konfrontace s realitou opravdu nepříjemně bolestná. Sérii o Růžovém panterovi jsem měl zafixovanou jako záruku příjemné zábavy a tituly, které kdysi udělaly Peteru Sellersovi ve filmovém světě jméno, jsem oznámkoval hodně vysokou nadílkou hvězdiček. Když jsem se po letech k tomuhle snímku vrátil, musím konstatovat, že jsem sice necítil rozladění nebo dokonce zlost, kterou ve mě dokážou vyvolat některé soudobé hity, ale pocit dobré zábavy byl ten tam. Komisaře Couseau na stopě nejlépe charakterizuje slovo vyčpělost. Clouseau padá z pohovky, z okna, do bazénu a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Většina gagů, nebojím se říct, výrazně převažující většina je spíš prvoplánová až infantilní. Zápletka prostinká, herecké výkony nic extra, takový Herbert Lom pro mě až nepříjemně přehrává. Ano, Sellers odvádí svoje, ale zásadní pro jeho filmografii byly z mého dnešního pohledu úplně jiné tituly, ať už Doktor Divnoláska nebo Byl jsem při tom. Je hodně znát, že tenhle kousek vznikl v jiné době, která ještě měla problémy s prudérií a nahotou a řada scén těžila z lechtivosti, která se už dnes pochopitelně, pánbůh zaplať, nedostavuje. Je zajímavé, že při scéně z nudistické pláže se dokázal kameraman a režisér vyhnout prakticky všem tehdy choulostivým částem lidského těla. To je možná to nejkomičtější, co dnes na tomto titulu shledávám. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2015)

"A Shot In The Dark" je právoplatným počátkem růžovopanterovské série. Pravda, Blake Edwards rok před tímto skvostem natočil snímek Růžový panter, ale tam byl úředně výkonný idiot Clouseau pouze v roli vedlejší figurky, která byla jednou z mála světlých stránek jinak dosti ucourané detektivní konverzačky. Až tenhle kousek nese všechna poznávací znamení, na kterých je založena série. Tedy především – kolosální exhibici Petera Sellerse, který předvedl jeden z nejkomplexnějších komediálních výkonů v dějinách. Jeho Clouseau, detektiv ze "syrretee", je labužnicky dotažený do posledního detailu (stačí poslouchat jeho přihlouplý "aksánt") a je to právě Sellersovo famózní herectví, které dělá z některých scén absolutní klasiku – nemohu neupozornit na legendární kulečníkovou destrukci, v níž se opravdu vyplatí sledovat Sellersův pohyb a mimiku. Dále tu máme humor – postavený na typických groteskních prvcích (padání, přehmaty, destrukce atd.) a též na Clouseauově inteligentním verbálním humoru (Podezírám každého a zároveň nikoho). Pak je tu detektivní zápletka, která ale ustupuje výše jmenovanému, přesto má originální rozuzlení. A vše dohromady? Geniální prča s několika nezapomenutelnými a nepřekonatelnými nápady (originálnější postava než třeštidlo Kato se hledá těžko), výtečným Herbertem Lomem v roli rodícího se psychotika Dreyfuse a několika hluššími místy, které mi připomínají suchopárnost původního Růžového pantera. Naštěstí jich je velmi málo. (14.09.2004)