Rozvod po taliansky

Laskavá komedie o Sicílii a pro Sicílii. Nese se v duchu jemného parodování sladkých románků o lásce překonávající nesnáze - ta překážka zde je skvěle dabovaná Jaroslavou Adamovou a na její smích jen tak nezapomenete. I Václav Voska je neodolatelný v těle MM, nehledě na to, že celý film je přesně vybalancovaný mezi láskyplným pohledem na sicilskou komunitu a satirou na ni. (19.02.2010)

Marcello Mastroianni má u mě otevřený účet už dlouho a ne vždy tam přibývá absolutorium. Zatímco Sladký život jsem možná i kvůli druhému dabingu nestrávil nejlépe a ještě i Krevní pouto ze stejného důvodu nedopadlo (u všeho byla Sophia Loren, ale to je spíš hříčka náhody), většinu filmů s MM snáším dobře. Ačkoliv Rozvod je nejblíže právě Felliniho opusu (Fellini bude vinen), je to úplně jiná káva. Zase to má na svědomí dabingová škola z nejlepších, tentokrát Studio pro úpravu zahraničních filmů s Václavem Krškou v režii, ale i když Rozvod není komedií kde si potrháte břich, je to hodně nekorektní film (taky fandit chlapovi, že chce zabít svojí starou, jenom protože se mu líbí mladší...), který si vás ale podmaní, Fefemu začnete držet pěsti, protože jeho Rosalia je skutečná čarodějnice, a Angela nevinný poklad. Když má být vějičkou Sváťa Beneš, a novým švárou, který rozhodně není žádný svatoušek, Vladimír Hrubý, v sicilském pojetí (krásné lokality, opět je tu Ragusa, kde se točili i Úctyhodní lidé), musí to dopadnout na výbornou. Aspoň pro diváka. Chudák Fefe! (11.12.2016)

Rozvod po italsku je dokonalou satirou života dobového sicilského maloměsta. Film je postaven krom vtipu na výborném herectví Marcello Mastroianniho a půvabu Stefanie Sandrelli. I vedlejší postavičky skvěle zapadají do děje a dotváří celkovou atmosféru italského maloměšťáctví. Vyskytuje se zde celá řada vtipných scén a kuriózních situací, z nichž mnohé film charakterizují a činí ho jedinečným. Patří sem z dnešního hlediska absurdní plánování vraždy manželky, jehož součástí je hledání nápadníků, sledování, příprava obhajoby atd. Vše je podáno s ohromným vtipem a komentováno vnitřními monology hlavního hrdiny. Velmi povedená je i scéna, kdy místní starousedlíci vyráží do kina na Felliniho film Sladký život se slovy „Slyšeli jste o tom? Jsou to orgie jako za Tiberia. To musíme vidět.“ Divák se zkrátka nemůže nudit. 87% (26.10.2010)

Dokonalý Mastroianni v roli vypočítavého, cynického a láskou ke své krásné sestřenici sžíraného sicilského barona, kterému k vytouženému štěstí chybí pouze jedno - odstranit svou nesnesitelnou manželku. Humorem se zde nešetří, vše je skvěle nasnímáno a odehráno - výborné jsou především Mastroianniho úšklebky směrem k divákům. Potěší i škodolibý závěr. Inu, Sicílie. (22.12.2009)

Na svou dobu šlo bezpochyby o satiricku pecku, která si dobírala tradiční konzervativní morálku, pokrytectví spojené s ochranou tzv. cti, dominantní vliv církve a vůbec ten zastaralý životní styl italského venkova, který odpovídal rozložení společnosti někdy z 19. století v době, kdy Itálie žila konzumní život 2. poloviny 20. století. Dnes už je snímek přece jen trošku zastaralý vzhledem k tomu, že se zrychlilo tempo vyprávění, ale především proto, že společnost a nejen ta italská je zkrátka už o půl století úplně jinde a čelí úplně jiným problémům. Nejenže jsou dnes v Itálii rozvody povolené, ale stejně jako jinde, jsou tak snadné, že by stálo za úvahu jejich zánik trochu ztížit a především zkomplikovat život těm, co ho považují za permanentní mejdan. Jestli si u nás politici pořizují milenky a bez zábran se rozvádějí, aniž by měli potřebu cokoliv utajovat, svědčí to o tom, že jsme možná až moc tolerantní. Na Germiho snímku je ještě dnes potřeba ocenit výborné herecké výkony v čele se slizkým a mondénním Marcellem Mastroiannim v roli šlechtice, který prochází krizí středního věku a chce svou opotřebovanou manželku nahradit. Celkový dojem: 75 %. (11.03.2010)