Wallander

První, co mě zarazilo - že se to odehrává ve Švédsku, jsou tam švédské texty, reálie, všechno... ale mluví se tam anglicky? E? Ok, s tím můžu žít, ale nadšenej nejsu. Tom Hiddleston aka kudrnáč mlady péro hošánek mě zarazil, že vypadá kudrnatě, ale to jen tak pro zajímavost. Teď k Wallanderovi samotnymu. Kenneth Branagh je myslím solidní herec a není v podstatě nic, co by mi na něm vadilo. Akorát ty děje. V prvním díle to bylo silně předvídatelné, v druhym trošku míň, ale nakonec taky. Jinak napětí jsem u toho žádné nepociťoval, což není moc dobrá vizitka. Holt okopírovat severskou atmosféru není jen tak, že. Ten třetí díl byl ale krásná ukázka ideálně depresivní filmařiny. Všechno se sere a co se nesere, stejně neni vesely. Dokonce se to vyvrbí dost překvapivě a tím si mě asi Wallander docela získal. V druhé sérii si mě Wallander získal ještě víc. Musim si nasypat na hlavu a říct, že atmosféra teda hustá často je. Děkuji. Pěkně pochmurně se nám to vyvíjí i ve třetí sérii, která je asi nejlepší a člověk z ní má zákonitě pocit, že ten jeho osobní život stojí za hovno. V profesním životě to zas má tak, že sice všechno vyřeší, ale ty oběti a další mrtví mu na náladě nepřidaj. A čtvrtá zas trochu upadá - sice africkej díl dobry, ale ten druhej, s motorkářema nic moc. A jak se zpívá v té písničce: "Tak jdeme do finále, poslední tóny zní..." a my jsme u posledního dílu. A ten se vydařil, hlavně tím, že z Wallandera nedělá borce, kterej za život vyřeší 300 tisíc případů, ale raději má dá pořádnej důvod, proč s jeho prací skončit. Paráda. Tenhle seriál mě nakonec příjemně překvapil a určitě stojí za pozornost... (16.01.2017)

Horší přebarvenou, přeefektovanou a přeafektovanou pitomost jsem snad ještě neviděl, alespoň co se detektivek týče. Ačkoli jsem měl ty nejlepší úmysly, do druhé poloviny seriálu jsem se už nedovedl vrátit. I tak mám potíže obraz masochistického periodicky kničícího Branaghova policajta vymazat z paměti. (24.04.2012)

Ten, kdo se zajímá o detektivní literární žánr, už dávno ví, že kvalitní evropské detektivce se daří především ve Švédsku, a pokud vznikají dobré knihy, je předpoklad, že vzniknou i dobré scénáře. V 60. a 70. letech stály v evropském filmu a detektivním žánru nejvýše Francie a Itálie, ale kdeže je těm časům konec. Momentálně drží prapor Velká Británie a Švédsko se úspěšně dere do popředí. Takže vůbec není náhodou, že na téhle koprodukci se sešly právě štáby obou zemí. Vznikla nadprůměrná televizní minisérie, která svou atmosférou připomíná romány Pera Wahlööa. Jednotlivé kriminální případy mají obvykle společenský přesah a netýkají se jen selhání jednotlivce, ale vypovídají o stavu morálky v dané zemi. A obvykle se také nějakým způsobem dotýkají soukromého života hlavního hrdiny v podání špičkového charakterního herce Kennetha Branagha. Už proto, že jeho policejní vyšetřovatel je citlivý člověk, který si své případy až příliš pouští k tělu. Kvůli jeho nasazení se mu rozpadlo manželství a jeho citový život připomíná poustevníka v odlehlé jeskyni. Britské hvězdě zdatně sekundují další členové hereckého týmu a pomáhají překlenout drobné nedostatky ve scénáři, kdy autoři až příliš povolují uzdu fantazii. Výsledkem je série, která vysoce převyšuje cokoliv, co u nás v příslušném žánru v posledním dvacetiletí vzniklo. Napětí pomáhá budovat především hudba, ale za zmínku stojí i střih. Na televizní produkci velmi slušný počin, který by obstál i v přítmí kina. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

Hodnotím po první sezóně, tedy třech dílech... a tady by možná nebylo na škodu to vzít postupně. První díl je skvělý, tak na 90%, Wallander je postava silná a dobře zahraná, celé to funguje jako detektivka i psychologický thriller. V druhém díle už je vidět silný posun hlavní postavy - někdo to nazývá vnitřním rozkladem, já že se z něj stává socka. 70%. V třetím díle už nefunguje vůbec nic. Hlavní postava není detektiv, ale zombík bez ničeho, policie není policie, ale jen banda kecálků, o detektivce se nedá ani mluvit. Ano, mohl to být účel, ale že by platilo "účel světí prostředky"? Kvůli vývoji (a mě nelibému) hlavní postavy zničit celé schéma, porušit všechny pravidla policejní práce a stejně skončit dobře... nechci, děkuji. 30%. Celkem tedy tři hvězdičky. Změna po druhé sezóně... Ne a ne a ne. Tohle prostě nefunguje. Pomalé tempo, nefungující postavy (krom vždy jednoho naoko dobrého postoje hlavní postavy) a bohužel pokračování těch odporností z třetího dílu první sezóny. Asi jsem viděl jiný seriál než ostatní. (05.08.2011)

Galerie severské bolesti. Tak zní nadpis jednoho článku o Wallanderovi. Zcela přesně vystihuje všechno. Kurta Wallandera musíte poznat sami. Už bylo dost všech těch kriminálek s uhlazenými, spořádanými, "obyčejnými" detektivy, kde bylo více hlavních postav, ale žádná "ta" výrazná, a kde hlavním cílem bylo prostě "jen" vyřešit případ. Nastupuje nová generace sociálně "odloučených" hrdinů, kteří se zcela obětují práci, provází je prázdnota a často neschopnost navazovat citové vztahy, či slušně vycházet s ostatními. Je to generace komplikovaných, nadřazených, cynických, samotářských, utrápených, pomuchlaných a vyčerpaných chlapíků. Jenže jsou to géniové a my diváci je milujeme. Chceme jim porozumět, poznat jejich uvažování, vcítit se do jejich postavy, do jejích pocitů a celkově jsou nám svou odloučeností, samotou a jakousi vnitřní bolestí velmi blízcí. Kenneth Branagh a jeho Wallander je jedním z takových mužů. Vizuálně i obsahově vytříbený koncept celého seriálu s utrápeným hlavním hrdinou se více než účelně prolíná se stejně tak melancholickým a depresivním prostředím a přírodou Švédska. Do těchto dvou silných stavebních prvků všech epizod prorůstá ještě ten poslední. Krutost a tragičnost spáchaných zločinů. To vše v Kurtovi vyvolává smutek, zdrcení a nepochopení, co se to vlastně se světem a lidmi děje. Zároveň však na ně i na jejich zoufalé zločiny dokáže pohlížet s jistým porozuměním. Je to tak, že člověk hroutící se pod tíhou vlastní bolesti a melancholie dokáže nad jiným utrpením, ač v podobě zločinů a těch, co se jich dopouštějí, projevit větší míru vcítění? Jsme šokováni a zdrceni nad chováním lidí, často nás míra hrůzných činů už nechává chladnými, jindy je dokážeme pochopit či se do nich vcítit. Šílená doba nutí lidi k šíleným činům. A nebo, šílení lidé dělají svými skutky ze světa šílené místo. Myslím, že platí obojí. Ve všech epizodách jsem v určitém okamžiku doslova cítila Wallanderovo rozpolcení a utrpení a často jsem měla doslova pocit, jako bych cítila jeho vnitřní bolest jen při pouhém pohybu či pohledu. Kenneth je jednoduše geniální. Osobitá a nádherná hudební stránka vždy jakoby mlčenlivě a jemně objímá celý děj. Stejně jako ty velké, ve větru se vlnící lány... Plus si mě získalo Kurtovo vyzvánění:) (08.11.2011)