Wallander

Je to velmi příjemné, baví mě hlavní představitel, i tempo jakým série běží. Bohužel v příbězích a především pak v postupu vyšetřování jsou obrovské faktické chyby, které nelze jen tak přehlédnout a ignorovat. Chápu, že je to v rámci gradace děje, ale přesto. Ale i tak doporučuju, je to poctivá detektivka. Třetí série je bezesporu nejlepší, především intermezzo v Rize se opravdu povedlo. (20.11.2013)

Typický škandinávsky kriminálny seriál, ktorému chýba len máločo od dokonalosti. Výborne vybraný vyšetrovateľ, typický občasný problém s alkoholom, s rodinou, osobným životom a zanietenosť pre prácu. Najviac ale vychvaľujem scenár. Väčšina epizód je prepracovaná, zaujímavá a častokrát prekvapujúca. Dielko, ktoré stálo za to natočiť. Severskú atmosféru ani nie je nutné pripomínať, oni vedia, ako to robiť. (28.02.2017)

Horší přebarvenou, přeefektovanou a přeafektovanou pitomost jsem snad ještě neviděl, alespoň co se detektivek týče. Ačkoli jsem měl ty nejlepší úmysly, do druhé poloviny seriálu jsem se už nedovedl vrátit. I tak mám potíže obraz masochistického periodicky kničícího Branaghova policajta vymazat z paměti. (24.04.2012)

Kurt Wallander je ten nejlidštější a nejzainteresovanější detektiv, jakého kdy svět filmu a televize poznal. Wallander si každý případ bere velice osobně a je odhodlán jej vyřešit za každou cenu. Ještě nikdy tedy nebyla kriminální linka tak úzce spjata s postavou detektiva a pro seriál jde o věc přímo stěžejní. Znamenitý a své roli naprosto odevzdaný Kenneth Branagh představuje zvláštní typ detektiva, zatěžkaného mnoha zdrcujícími emocemi a dilematy. V průběhu jednotlivých dílů prochází až jakýmsi vnitřním rozkladem (jasně, ne zrovna originální označení, ale ono to zkrátka sedí) a mnoha pády, při kterých se neustále přesvědčuje o tom, že nejvíc z jeho osobního života zůstalo právě v jeho práci. Stejně intenzivní pochvalu si však zaslouží i zbytek – skvělé scénáře s opravdu pečlivým vystavěním kriminálních případů, režii, kameru, hudbu, herecké osazenstvo… Plného hodnocení bohužel Wallander nedosáhl kvůli snížené kvalitě vybraných „béčkových“ dílů (byť epizoda Firewall se vlastně v rámci žánru konspiračního thrilleru nemá za co stydět a postava Wallandera se v ní posouvá dál; The Dogs of Riga bohužel nevytěžilo z vytrhnutí Wallandera z jeho běžného prostředí vůbec nic, vývoj postavy zde nemile ustrnul a coby žánrová zábava je epizoda rovněž slabá) a občasné nevyváženosti tempa devadesátiminutové stopáže. (04.08.2012)

Ten, kdo se zajímá o detektivní literární žánr, už dávno ví, že kvalitní evropské detektivce se daří především ve Švédsku, a pokud vznikají dobré knihy, je předpoklad, že vzniknou i dobré scénáře. V 60. a 70. letech stály v evropském filmu a detektivním žánru nejvýše Francie a Itálie, ale kdeže je těm časům konec. Momentálně drží prapor Velká Británie a Švédsko se úspěšně dere do popředí. Takže vůbec není náhodou, že na téhle koprodukci se sešly právě štáby obou zemí. Vznikla nadprůměrná televizní minisérie, která svou atmosférou připomíná romány Pera Wahlööa. Jednotlivé kriminální případy mají obvykle společenský přesah a netýkají se jen selhání jednotlivce, ale vypovídají o stavu morálky v dané zemi. A obvykle se také nějakým způsobem dotýkají soukromého života hlavního hrdiny v podání špičkového charakterního herce Kennetha Branagha. Už proto, že jeho policejní vyšetřovatel je citlivý člověk, který si své případy až příliš pouští k tělu. Kvůli jeho nasazení se mu rozpadlo manželství a jeho citový život připomíná poustevníka v odlehlé jeskyni. Britské hvězdě zdatně sekundují další členové hereckého týmu a pomáhají překlenout drobné nedostatky ve scénáři, kdy autoři až příliš povolují uzdu fantazii. Výsledkem je série, která vysoce převyšuje cokoliv, co u nás v příslušném žánru v posledním dvacetiletí vzniklo. Napětí pomáhá budovat především hudba, ale za zmínku stojí i střih. Na televizní produkci velmi slušný počin, který by obstál i v přítmí kina. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)