Wallander

1.seria zatial velke sklamanie. Na rozdiel od ostatnych nezdielam nadsenie, naopak, Wallander sa mi javi ako velmi priemerna kriminalka v porovnani s inymu kuskami v tomto zanri. Kenneth je vyborny, hudba tiez, prostredie nadherne a zaroven pochmurne, ale celkovo je to pre mna bohuzial nezazivna nuda a pristihla som sa, ze diely dopozeravam na trikrat a len preto, aby som samozrejme zistila, kto je vrah. Ale zamyslela som sa aj nad tym, ci by mi chybalo, keby som to nevedela. A odpoved je: asi nie. (07.06.2015)

Mám za sebou první řadu a na rozdíl od některých tedy nemám dojem, že bych viděla revoluční kriminálku. Má to atmosféru švédského maloměsta, takže spíš než britskou ponurost si představte chladnou melancholii. Na nějakých výstředních postavách to taky nestaví. Postava Wallandera je asi můj největší problém. Branagh je velmi dobrý, ale Kurt je prostě nudný patron, který se neustále tváří, jako by mu někdo sebral oblíbenou hračku. Navíc si v jednom kuse otvírá hubu na Magnuse, který se mu jen snaží pomoct. Z případů mě dostal hlavně ten třetí, který skvěle pracuje s emocemi. (12.08.2012)

Galerie severské bolesti. Tak zní nadpis jednoho článku o Wallanderovi. Zcela přesně vystihuje všechno. Kurta Wallandera musíte poznat sami. Už bylo dost všech těch kriminálek s uhlazenými, spořádanými, "obyčejnými" detektivy, kde bylo více hlavních postav, ale žádná "ta" výrazná, a kde hlavním cílem bylo prostě "jen" vyřešit případ. Nastupuje nová generace sociálně "odloučených" hrdinů, kteří se zcela obětují práci, provází je prázdnota a často neschopnost navazovat citové vztahy, či slušně vycházet s ostatními. Je to generace komplikovaných, nadřazených, cynických, samotářských, utrápených, pomuchlaných a vyčerpaných chlapíků. Jenže jsou to géniové a my diváci je milujeme. Chceme jim porozumět, poznat jejich uvažování, vcítit se do jejich postavy, do jejích pocitů a celkově jsou nám svou odloučeností, samotou a jakousi vnitřní bolestí velmi blízcí. Kenneth Branagh a jeho Wallander je jedním z takových mužů. Vizuálně i obsahově vytříbený koncept celého seriálu s utrápeným hlavním hrdinou se více než účelně prolíná se stejně tak melancholickým a depresivním prostředím a přírodou Švédska. Do těchto dvou silných stavebních prvků všech epizod prorůstá ještě ten poslední. Krutost a tragičnost spáchaných zločinů. To vše v Kurtovi vyvolává smutek, zdrcení a nepochopení, co se to vlastně se světem a lidmi děje. Zároveň však na ně i na jejich zoufalé zločiny dokáže pohlížet s jistým porozuměním. Je to tak, že člověk hroutící se pod tíhou vlastní bolesti a melancholie dokáže nad jiným utrpením, ač v podobě zločinů a těch, co se jich dopouštějí, projevit větší míru vcítění? Jsme šokováni a zdrceni nad chováním lidí, často nás míra hrůzných činů už nechává chladnými, jindy je dokážeme pochopit či se do nich vcítit. Šílená doba nutí lidi k šíleným činům. A nebo, šílení lidé dělají svými skutky ze světa šílené místo. Myslím, že platí obojí. Ve všech epizodách jsem v určitém okamžiku doslova cítila Wallanderovo rozpolcení a utrpení a často jsem měla doslova pocit, jako bych cítila jeho vnitřní bolest jen při pouhém pohybu či pohledu. Kenneth je jednoduše geniální. Osobitá a nádherná hudební stránka vždy jakoby mlčenlivě a jemně objímá celý děj. Stejně jako ty velké, ve větru se vlnící lány... Plus si mě získalo Kurtovo vyzvánění:) (08.11.2011)

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)

Seriál s perfektní kamerou a hodně dobrými herci tady sklízí většinou jen pochvalné zmínky, takže pár kritických poznámek nejenomže mu neublíží, ale navíc se mezi těmi oslavnými ztratí. ____ Každý, kdo se rozhodne vydat do drsně ponurého světa detektiva Wallandera, musí počítat s tím, že uvidí: asi tak 10 000 záběrů na pole s různými rostlinami (i když moc hezky snímané) , přibližně 5 000 záběrů na Kennetha Branagha v autě (braného z různých úhlů), překvapivě hodně scén, kde se vyskytují vycpaná zvířata a v každém díle minimálně jednu scénu s brečícím hlavním detektivem a jednu, jak vyspává na různě nevhodném nábytku opici z červeného vína. _____Je tedy zjevné, že práce to pro něj není nejvhodnější a měl by se poohlédnout po něčem jiném, nejlépe v zemědělství nebo v lese, vzhledem k tomu, jak často se v takových prostředích pohybuje a hledá mrtvoly. Jenomže detektiv je po svém otci (který celý život maluje furt dokola jeden obraz) a změn se děsí. Navíc se děsí i života, protože jak jen může, prchá ze svého soukromí do práce. Takže nějakou romantickou linku není možné očekávat. _____ Samozřejmě musí divák přijmout hru, že Švédsko je jakási obskurní země, kde je každý druhý obyvatel sériový vrah s rafinovaným motivem a každý první obyvatel potenciální oběť zavražděná obzvlášť brutálním způsobem. Je to země šílenců a násilníků, kde hlavně mladé dívky nemůžou od života čekat nic lepšího než znásilnění. A to jen ty šťastnější, ty méně šťastné rovnou skončí rozsekané lodním šroubem. _____V poslední sérii mi chyběl Tom Hiddleston , a to přestože jeho hlavním úkolem v prvních dvou sériích bylo hrát motovidlo a hromosvod Wallanderových chmur a špatných nálad. Čekala jsem, že jejich vztah bude mít pointu, když mezi nimi vlastně bylo pouto /jakoby/otce s /jakoby/synem, kteří k sobě stále nemůžou najít cestu. Bohužel, Hiddleston se beze zmínky vypařil, a i když jeho úloha byla malá, citelně sérii scházela. _____ Wallander, přestože výtečně zahraný a natočený, je podle mě až toporný svou snahou ukázat, jak vše kolem je marné a děsuplné. A trochu logiky by mu taky neuškodilo. Například brilantnímu detektivovi Wallanderovi by už mělo dojít, že zavolat někam je rychlejší, než tam doběhnout. /23. 4. 14./ (23.04.2014)