Wallander

Vítejte ve švédském Ystadu, v němž kriminalistické oddělení zahrnuje čtyři policisty. A většina jen sedí v kanceláři. Tam, kde by běžně figurovala zásahovka, stačí tři lidé, protože více policistů Švédsko asi nemá. A nezapomeňme na to, že se zde mluví anglicky, ale samozřejmě v převlečení za švédštinu. Aneb mé první dojmy z tak opětovaného Wallandera. Britských krimi seriálů a charismatických detektivů jsem viděla tolik, že tento podivný citlivý ňouma mě příliš nezaujal. Charisma ani sympatie mu sice upřít nelze, ale všechno ostatní je zkrátka špatně - nezajímavé zvraty, nevýrazné případy, debilní policejní postupy.. Myslím, že nadšení hodnotící by se měli podívat třeba na The Fall, Luthera nebo Good Cop, aby poznali skutečnou kvalitu. Nicméně sto lidí, sto chutí. Mě zatím Wallander neskutečně nudí a jestli dokoukám celou první řadu, tak to snad zapiju. (02.02.2015)

Díly z první série byly trochu nesourodé a trochu obtížněji jsem se do nich vžíval, neřešilo se tolik vnitřních démonů ale i přesto to byla vynikající série. Druhá série je o poznání lepší, více se zabýváme Wallenderovou psychikou a jednotlivé díly jsou podány lépe. Je obdivuhodné, že se tvůrci pustili do seriálu s chutí zabývat se komplikovanou osobností hlavního hrdiny a zároven natočit vynikající krimi filmy. A to že všech šest dílů nenudí je důkazem toho, že práci dělají velmi dobře. Krásné studené prostředí Švédska dodává exteriérům na vážnosti a skoro až intimnosti v kraji okolo Ystadu. Jedinou výtku bych možná směřoval k někdy moc brzy odhalenému charakteru vraha (nebo spíš téměř odhalenému), osobně mám rád když si zločinec s policisty hraje, ale v hodinu a půl dlouhé stopáži asi mému přání nemůže být vyhověno. (10.08.2011)

Obyčejnej chlap na hraně padesátky obklopen peklem.Tak jako my všichni,jen on to má tak nějak z první ruky a hraje ho Branagh!! A atmosféra (i díky skvělé hudbě) tak hutná ,že kdyby ještě o fous hustší, mé zaťaté prsty by došli nejedné úhony.- To celé naprostá špička TV tvorby,kdy spíše drama než krimi (zápletky jsou jasné už v půlce,ale toho kalu kterým se Wallander musí přebrodit než nastane jakés takés finále...) a je jen dobře ,že tentokrát ne HBO. (29.06.2011)

Kvalitní krimi podívaná. Případy jsou vcelku standardní, kladem je jejich uvěřitelnost respektive trefený balanc mezi atraktivností a nepřitažeností za vlasy. Wallander se od ostatních detektivek odlišuje zejména plnohodnotným vizuálem, kde byl plně zhodnocen potenciál švédské krajiny. Dalším kladem je naprosto precizně zahraná hlavní role, postavě Wallendera rozměry vážně nechybí, má charakter i lidskou tvář. Ke pozvolně dávkovanému budování tuhé a hrubě depresivní atmosféry přispívá minimalistický ale parádní soundtrack od stejného skladatele který se podílel na hudebním doprovodu pro neméně kvalitní The Shadow Line. (26.10.2012)

Tak jakpak to zhodnotit. Jako detektivka je to chaotické, dost často výrazně úřaduje náhoda. Detektiv občas o stopy doslova zakopává, nebo mu obrazně řečeno padají z nebe, což s postupujícími díly docela irituje. Navíc jakmile si zvyknete, že v seriálu vždy i zdánlivě nesouvisející případy nakonec vedou k jednomu cíli, začne to být nuda. Dále detektiv téměř v každém díle dokazuje, že je v podstatě kretén, který by u policie tak maximálně obouval auta za špatné parkování (esencí jeho debility je rižský díl). Má ale štěstí, že v Ystadu je zřejmě podmínkou pro přijetí ke kriminálce co nejnižší IQ. Jeho kolegové jsou proto ještě větší hovada než on, pročež dokud jim neřekne jak, tak svojí práci dělají hůř, než slovutný putimský vachmajstr ze Švejka (viz "orgánová" epizoda). Lepší vyšetřovací práce už je k vidění i ve starých dobrých akčních Profesionálech. Inu, jako detektivka tedy naprd. A nyní blíže k samotné postavě Kurta Wallandera. No, v podstatě se všude jen tak nepříliš invenčně producíruje, kouká unaveně do krajiny, nechá si trpně nadávat od pozůstalých, rodiny, občas i kolegů. Je ubrečenou, vyčerpanou, neoholenou troskou zničenou svou prací, na vyšetřovatele vražd absolutně se nehodící. Sám Osud mu hází pod nohy jeden klacek za druhým. Dobrý ne? Jo, bylo by. Jenže byť autoři evidentně strašně moc moc chtěli, tak tu Kurtovu depku, bolest a posedlost do seriálu nedostali. Taky jak by mohli, když do každého dílu (zejména konce bývají perly) fláknou tolik laciného patosu a ještě lacinějších klišé rekvizit - umírající postřelený expolda z posledních sil mačkající spoušť ("Jsem zpátky?" "Jo, jsi zpátky"), dopadená vražedkyně zastřelivší se Kurtovi v náručí... no chce to holt velké balení papírových kapesníčků na každý díl. Nebo jeden hodně velký a bytelný pytlík. Zkrátka byl-li záměr autorů předvést nám v Kurtovi švédského Gregoryho House - kriminalistu, tak se jim to silně nepovedlo, neb výsledek je ohromná, nefungující a strašně málo uvěřitelná křeč. Tak, a pokud někdo dočetl až sem, tak mu zřejmě vrtá hlavou, proč jsem se tedy vlastně díval na celý seriál. Mno, kromě skvělého Kennetha Branagha, který i z tak mizerně napsané postavy vytřískává více, než bych považoval za myslitelné maximum, to zřejmě bude syndrom slaného preclíku v čokoládě - člověk sice nadává, jakej je to humus, ale nakonec to stejně sežere, protože mu to nějakým podivně zvrhlým způsobem chutná. Já jsem to fakt dokoukal!! P.S.: Ale hořící labutě byly fajn. P.P.S.: A abych jen nenadával, soundtrack je vynikající. (07.12.2013)