Wallander

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)

Tak na tomto seriálu je jedinečná jeho atmosféra. Určitě to je za poslední dobu jeden z nejkvalitnějších krimi seriálů, co jsem viděl. Kenneth Branagh v postavě Wallandera to se svojí výjimečností hraje opravdu neuvěřitelně přesvědčivě. Ostatně jeho nevšední herectví funguje dobře i v jiných filmech. Nutno dodat, že navíc si jeho postavu, která má velký smysl pro spravedlnost a vypadá úplně obyčejně, nelze prostě neoblíbit. Co říci závěrem? Všechna rozuzlení příběhů stojí opravdu za to. Jsou totiž skutečně vymakané, nečekané a přitom úplně prosté. (30.01.2011)

Nebolo to zlé, ale zase ani tak dobré, ako by som na základe hodnotenia a odporúčania očakával. Oceňujem predovšetkým atmosféru - špecificky severská, chladná a podmanivá. Páčilo sa mi aj to depresívnejšie vyznenie. No ale tie jednotlivé krimi príbehy boli zväčša šedivé a málo zaujímavé. Niektoré sa vydarili, to je pravda, ale niektoré ma skoro unudili. Navyše kriminálne vyšetrovanie ma často teda vážne prekvapilo svojou logikou. Napríklad v jednej časti spadla žena z lode, našli len jej ruku, nikde na lodi žiadne kamery samozrejme, ale Wallander zrazu presne vedel, odkiaľ z lode spadla, resp. bola sotená. A takýchto lapsusov tu je viac. Podobne aj v osobnom príbehu Wallandera - rozkúskované a chaotické. Raz žil so ženou, potom už zrazu nežil, to čo sa stalo medzi tým asi nebolo dôležité... Kvalitu to ale má, najmä po hereckej a technickej stránke, takže na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (04.10.2019)

Wallander nie je Drsný Harry, ani Sherlock Holmes. Jedná sa o obyčajného policajta, ktorý má skôr ženskú emočnú výbavu. V prvej sérii sú dve časti z kategórie prekuknuteľná zápletka, no pri treťom diele sa dostavil pocit nečakaného. Ide o detektívnu záležitosť s filmovou minutážou, ktorá síce nie je ničím originálna, ani nemá výrazné postavy, ale inak spĺňa väčšinu predstáv o dobrom kriminálnom seriály. (22.09.2014)

Zvyšuju na 5. Vynikající 1. díl 3. řady mě naprosto dostal, těším se na další. Skvělá je protagonistova nedokonalost, chyby, které dělá, často divák ví dřív než on... Prostě paráda. V první řadě musím vyzdvihnout autora předlohy - Henninga Mankella - který píše téměř geniální detektivky. Mimo sérii stojící Číňan stojí rozhodně za pozornost. (Chválit Branagha za úžasný herecký výkon snad ani není nutné - to je u herce jeho formátu vlastně samozřejmost.) // Atmosferická bomba. (09.07.2012)