Jasná hvězda

Strohá forma anglického chladu je chvíľami nádherne kompenzovaná prírodnými obrazmi a o čo menej je ľúbostných pochabých vzplanutí, o to viac je nežných pohľadov, krehkých dotykov či nesmrteľnej poézie. Jane Campion považujem za veľmi vyspelú režisérku, ktorá dokázala skrz ženský nadhľad vložiť do ponurého deja úprimné hlboké city, priečiace sa dobovej konzervatívnosti. Pochybovala som o Abbie Cornish, ale musím uznať, že bola vynikajúca a v závere ma úplne odrovnala rovnako ako Ben Whishaw. O triedu lepší film ako Pokoj s vyhlídkou (ktorý vo mne napriek vyobrazeniu pravdivej spoločnosti nevyvolal vôbec žiadne emócie) a zas o niečo slabšie ako Pýcha a predsudok s cukríkovo romantickou výpravou - čomu som osobne podľahla viac. (21.06.2011)

Natočiť BRIGHT STAR chcelo absolútnu slobodu. A tvrdohlavosť autorky. A nebyť jej príznačnej osobitosti, rukopisu, citu pre detail (a tej tvrdohlavosti), šlo by o sentimentálne presladenú love story. Lenže z takej na Vás nedýchne LÁSKA v tej najčistejšej podobe, krehká, intímna, krásna. Cez slová málo chápané, cez chvenie v očiach, cez náznaky v dotykoch, cez pocit len tak si ľahnúť do trávy a dýchať slnko, cez vánok v záclonách..Veľké plátno a žiaden popcorn (nachos) okolo sú nevyhnutnosťou. P.S. Vyjadruje percento (aktuálne 73%) mieru romantického naladenia užívateľov tejto databázy? A myslí si niekto po 2hodinách s Abbie Cornish, že Oscar za najlepší ženský herecký výkon roka 2009 je v správnych rukách? "THERE IS A HOLINESS TO THE HEART´S AFFECTION" (a tí, ktorí si to nemyslíte, myslím tým UŽ a nie ešte, pre tých Bright star určite nie je). (11.04.2010)

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)

Uhrančivý vizuál a krásná hudba bohužel nestačí, když ve filmu chybí chemie. Postavy jsou zde většinou zoufale dvojrozměrné, mdlé až iritující - dva silné okamžiky mi tak paradoxně nezprostředkoval ústřední pár, ale extrovertní Charles Brown, který zde vlastně jako jediný měl co hrát. Přes všechny výtky a kulhavé tempo jsem se ale v závěru překvapivě, nechlapsky dojal, takže v poslední chvíli zvedám hodnocení na silnou trojku. Mohlo to být ale mnohem, mnohem lepší. (16.03.2014)

O hvězdičku méně, kvůli mé nesnášenlivosti vůči trapnému a stále se opakujícímu romantismu! Úžasná scéna a kostými to vyzdvihli do neuvěřitelných výšin, až mě to potěšilo. Herci byli průměrní, ale měli tak velkou dávku romantismu, že už mi to taky nevadilo. Plný růžových pocitů a kvalitního romnťáku. XV. Seminář britského filmu / John Lennon Uherské Hradiště (05.12.2010)