Nórske drevo

má oblíbená předloha nebyla sice úplně zprzněna (líbila se mi hodně výprava, tak nějak jsem si to představoval, když jsem knihu četl), režisér to však bohužel příliš nezvládl, příběh tak trochu svlékl, uřezal mu končetiny a hodil na mráz, film je chladný, hodně jeho částí k divákovi ani nepronikne, nakonec zůstává jen pocit smutku bezůtěšnosti, který ale nepramení z toho, co se na plátně stalo, ale z toho, že ten film není tak dobrý, jak mohl být... 6/10 (14.05.2011)

Prvním faktem je to, že jsem nečetl knihu a tím pádem nemůžu zahrnout komparační stránku. Film je zpracovaný velice dobře od kameru až po zvuk. Střih není zas až tak propracovaný. Občas bych vystřihl nesmyslné flashbacky. Film má zatraceně zbytečně dlouho stopáž, která škodí filmu a myslím, že film by šel sestříhat a pro neznalce knihy určitě k dobrému. Film bych určitě doporučil, ale sám bych se na něj podruhé nepodíval. To bych Vám radši doporučil Moment to remember z Korejské produkce, který mě dostal mnohem víc. Mnoho lidí potěší. Mnoho lidí zklame. Já jsem uprostřed. (05.06.2011)

Film norské drevo trpí jednou jedinou vecou a tou je úspešná knižná predloha. Horšie je to práve u tých, ktorý knihu čítali skôr ako videli film. Vedia v čom si ich kniha a príbeh získali natoľko, že sa rozhodli dokúpiť si aj iné Murakamiho knihy. Tran ale nie je režisér, ktorý by bol fušer. Jeho intímne a minimalistické príbehy si ma dokázali získať svojou pomalosťou a charakterovou vypracovanosťou. Jeho práca z postavami a prostredím je natoľko premyslená, že vytvára jeho filmom isté osobité čaro. Norské drevo je jeden z tých príbehov. Krásne prostredie, dômyselne prepracované charaktery, pospájané do príbehu o láske a túžbe a o bolesti. Film nám ponúka krásne obrazy, dômyselne koncipované scény – ranný rozhovor na lúke, alebo zoznámenie s Midori, a pritom neskĺzava do samoúčelnosti. Vtipné je, že film a kniha vytvárajú úplne rozdielne pocity. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Film na mňa pôsobil viacej poeticky, ako kniha, ktorá zase dokázala zanechať silný dojem práve tým s akou ľahkosťou rozprávala o ťažkých veciach. Film nie je zlou ukážkou filmárstva. V rámci Tranovho štýlu je to znova posun iným smerom. Ale pre tých, ktorý knihu zbožňujú, je to zbytočný film, hlavne preto, pretože niektoré príbehy naozaj nie je nutno sfilmovávať. (12.06.2011)

Midori. Permanentní pohyb vpřed, zrak upřený k lepším zítřkům a životu. Naoko. Nemožnost pohnout se z místa, pohled odvrácený do říše smrti, kde Kizukimu je stále sedmnáct. Nevyzpytatelnost lásky ve dvou podobách, jež jako detaily prolínajících se tváří - zemské a lidské - dominují i obrazu. Souhlasím s Tomášem Jurkovičem, že filmová adaptace obohacuje čtenářský zážitek o určité nové vrstvy, nicméně jiné (a těch je bohužel víc) mu poněkud necitlivě ubírá. Melodické ticho, pozvolné, hypnotické tempo i protikladné pocity, které je Murakamiho předloha schopna vyvolat, jsou však podány přesvědčivě, třebaže mnohdy na hraně lacinosti a kýče. Mimochodem, Greenwoodova hudba je geniální. (10.02.2011)

Tak jsem se jednou kamarádky zeptala, jak se jí libilo to Norský dřevo. A ona mi řekla: "ty vole, bylo to ňáky divný, já ti nevím..." Takže jsem se na film podívala a musím říct: bylo to ňáký divný. Neříkám že blbý, to vůbec ne, ale úplně jsem se ztrácela v ději a ta sexualita mě tam nějak štvala a vlastně to na mě působilo nějak neuvěřitelně staticky. Hlavní hrdina všem vždy vyhověl, jakoby neměl žádný názor, těm jeho pocitům a citům jsem moc nerozumněla. Inu Japonsko. Nicméně: překrásná kamera. (13.03.2011)