Nórske drevo

Tran Murakamiho absolutně nepochopil, ale s tím jsem před projekcí vlastně počítal. Z výborné, zamyšleníhodné, předlohy Tran vykouzlil nefunkční filmové leporelo, kde vztahy mezi jednotlivými postavami postrádají smysl a hloubku. Především vztah mezi Tóruem a Reiko (díky neodhalení Reičiny minulosti a charakteru je závěr snímku jak z jiné dimenze) o zoufale nefunkční chemii mezi Tóruem a Midori(film jí zcela zabil) rovněž škoda mluvit. Vietnamčík na režisérském seslíku je navíc až tak liška podšitá, že na mě jeho verze vyprávění nepůsobí ani jako hezky natočená ilustrace ke knize. Nevím jak to dokázal, ale všechny scény, které na mě v knize zapůsobily, ve filmu zkrátka nejsou :) Původně jsem předlohu s filmem porovnávat nechtěl, ale natočit z knihy, která nenudí ani řádku, dvouhodinovou nudu s nahrubo vytaženým dějem a do něj otrocky naroubované a doslové repliky dialogů (monologů), je umění. A že Tran celou dobu divákovi nestydatě vnucuje (artovým pojetím), že točí umění. Kdyby raději místo šustící trávy, šumící vody, zpomalených záběrů, špatně zvolené hudby a debilně natočených erotických scén dal přednost postavám, udělal by lépe. A nevydařený casting převážně ženských postav je "sladkou" třešničkou, neměla být náhodou Naoko nádherná?! a Midory netuctová?! a Reiko?! A seru na to! Zklamání, ale z úcty k Murakamimu, který, jak jsem se tu dočetl, dal povolení k natáčení po čtyřletém přemlouvání, ty velmi slabé tři dám. Zatímco kniha se stane nedílnou součástí mě knihovny, Tranův výtvor po zhlédnutí posílám do koše. Trane za tohle bys zasloužil, nejlépe Naočinu oprátku. (07.03.2014)

Problém je hlavně u scénáře. Anh Hung Tran - scénárista a režisér v jedné osobě - evidentně spoléhá na to, že divák bude znalý Murakamiho předlohy, a tak dost podstatných okamžiků ve scénáři vynechal. Není to jenom o zásadních dějových informacích, ale chybí především informace o jednotlivých postavách. Tóru je ve filmu nejživotnější a nejlépe napsaná postava. A na to, že jsem jeho chování chápal, měl velký vliv jeho představitel Kenichi Matsuyama. Když už jsme u fyzických zjevů postav, tak tady měl Ang Hung Tranh velmi šťastnou volbu, především u již zmíněněného Matsuyamy, tak hlavně u Rinko Kikuchi (Babel). Takhle jsem si Naoko představoval. Chybí tam hlavně zásadní moment z knihy, Reičin flashback. Scéna, ve které Reiko Tóruemu vypráví svůj vlastní životní příběh a v knize zabírá docela dosti místa. Ve filmu je pouze jeden moment, kdy se Tóru zeptá Reiko na manžela a dcerku. Čtenáři knihy vědí, nečtenářům ukázal Anh Hung Tran prostředníček. Abych ale jenom nehanil. Technická stránka je rozhodně plus. Kamera je nádherná a malebná a za pozornost stojí i výteční herci. Je velká škoda, že film, který měl tak OBROVSKÝ potenciál, narazí na slabý scénář. Napsat ho sám Murakami (podobně jako John Irving adaptoval vlastní Pravidla moštárny), bylo by to nezapomenutelné dílo. Takhle zůstane jen výborný soundtrack. (14.02.2011)

Hodně jsem se na film těšila. Samozřejmě, každý si při čtení knihy představoval příběh trochu jinak, a proto se filmové zpracování nikdy nezavděčí všem. Norské dřevo od Trana se bohužel nezavděčilo mně. Asi mi nesedělo celé zpracování. Na to, jak dlouhý film je, mi připadalo, že vynechali spoustu zajímavých částí a zbytečně protahovali jiné, takže jsem se ve výsledku nudila. Jedinečná tajemná a melancholická atmosféra knihy od Murakamiho zde mizela, emoce příliš nefungovaly, postavy bezvýrazné, mnohé nedotažené do konce. Docela mě mrzí, že se knize nedostalo důstojnějšího filmového zpracování. (13.03.2011)

Do pochmúrnych tónov ladená, sexuálno-citová odysea muža a ženy, spracovaná v silne komornom duchu a umocnená škálou poetických obrázkov, intímnou kamerou a hudbou. Bola som pripravená na to, čo mám od filmu očakávať, preto ma neiritovalo pomalé rozvláčne tempo a veľmi skľučujúca (čo je plus) atmosféra. Obzvlášť musím podotknúť, že sa v ňom nachádza jedna nesmierne depresívna scéna na úpätí skal, dotvorená hereckým majstrovstvom a temnou hudbou, po ktorej bola moja krehká psychika značne otrasená. Chápem aj tie nízke hodnotenia, nie každý prekúsne japonský art a už vonkoncom, keď nie je divák pripravený na to, čo ho čaká :-) (29.09.2011)

Norské dřevo je určeno především znalcům knižní předlohy, kteří se sice neubrání rozpakům, ale nakonec uznají, že i přes všechny neduhy to prostě líp zfilmovat nešlo. Murakamiho dílo je přeci jen až moc určené papírovým stránkám. Neznalým knihy nebo japonské mentality pak v kině hrozí, že se ocitnou na podivném erotickém dramatu s dokumentárními záběry nádherné japonské přírody. Více v mé skromné recenzi (17.03.2011)