Veľká žranica

Kritika společnosti a všeho možného? Rozhodně. Kritika koukatelná a záživná? Rozhodně NE! Naprosto nudná pohádka o uzavřené společnosti mužů a jedné ženy, které se opíjí a přejídají, aby tak spáchali sebevraždy jako únik ze společnosti, které se jiným způsobem nedokáží vyhnout. Blábol, který staví bohaté muže do polohy těch, kterým vadí společnost a kteří jí opovrhují. Dlouhých 135 minut obžerství, smilstva a filozofováním na téma život, jídlo a tak vůbec. Není to ani tak nechutné jako nic neříkající a utápějící se ve vlastních zvratcích. (03.05.2007)

Díky CT2 jsem to viděl, i zaznamenával, ale pak zrušil, jak ruším někdy film, ke kterému se nechci vracet. A přece si z něho - jak zjišťuji vybavuji dost obrazů - ale nic k nim necítím, je to jako pohled na obžerství lidí, na které jen koukám a a nic si o nich nemyslím, nic o nich nechci vědět, jen sleduji jejich mimiku, gesta, pohyby- přilnavost či odtažitost - z dálky, a nechci ani slyšet o čem se baví. Možná, že i tohle měl ten film u někoho vyvolat. Proto za to, že mi to vlezlo do paměti - 2 hvězdičky. (14.09.2010)

99% - Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazi a Philippe Noiret se rozhodnou užrat se k smrti. Společnicí je na cestě je jim Andrea Fereol. Kolem domu, kde se děj odehrává se houfují psi a zlověstně vyjí. La Grande Bouffe je velmi přímočarý film, který ale lze vnímat i jako originální kritiku společnosti, i jako gastronomické porno, a též jako morbidní úlet s veselými narážkami na Poslední tango v Paříži… Záleží na tom, jakou máte chuť, a kolik toho jste schopni (a ochotni) strávit. Dobrou chuť! (05.12.2006)

V životě většiny intelektuálů nastane chvíle, kdy začnou rozjímat o stavu světa, a to je velmi riziková záležitost. V drtivé většině případů totiž dochází k závěru, že svět kolem je zkažený, plný nespravedlnosti, strádání a vykořisťování, a pokud se s ním něco rázně neudělá, neodvratně spěje k bolestnému zániku. Pokud má svět štěstí, zůstane u proklamací a varování, vznikne kupříkladu eko-aktivistická esej nebo filmová agitka nemilosrdně tepající zlořády světa. Většina intelektuálů naštěstí patří mezi plané teoretiky, ale tu a tam má svět smůlu a intelektuál přejde od slov k činům. Marco Ferreri naštěstí není Lenin a zůstává u velmi povrchní kritiky konzumu. Jsou témata, která je populární tepat v mladém věku, některá se lépe kritizují ve věku kmetském (např. sexuální nevázanost). Na odporu proti konzumní společnosti se ale vzácně shodnou všichni - mladí, staří, malí i velcí. Vždycky mě dojímá, jak mnou intelektuál opovrhuje za mé auto, byt a čtyři jídla denně a dává mi za příklad nomáda kdesi v Sahelu, který jí s bídou jednou denně a je prý šťastnější než já. Tak nevím, jestli by ten nomád s chutí nekonzumoval, až by brečel, kdyby měl co. Je s podivem, že kdykoliv měla chudá společnost možnost ekonomického vzestupu, s radostí se vzdávala štěstí a místo toho si pořizovala ledničky, auta nebo motorky a s nadšením napodobovala životní styl té nešťastné západní civilizace. Těm vznešeným kritikům konzumu ledascos uniká - konzumní společnost je z povahy věci méně radikální, bojechtivá i nemocná. Ostatně komunismus nezničily zbraně a intriky západních imperialistů, ale dlouhodobá konzumace nekonzumovatelných výrobků, když za plotem sousedi konzumovali o sto šest. Marco Ferreri se pokusil natočit satiru na konzumní společnost prostřednictvím čtyř přátel, kteří se rozhodnou ujít k smrti. Co je k tomu motivuje, mi režisér nesdělil, asi už nezvládali to zhnusení nad tím, jak si ten svět kolem tak hnusně konzumuje. Režisér oslovil čtyři velké herecké osobnosti své éry. Filmové hvězdy sice málokdy žijí příkladně skromným a ekologicky nezávadným životním stylem, zlé jazyky dokonce tvrdí, že mnohem víc se jich na natáčení dopravuje letecky než na kole či pěšky, příležitost zahrát si v protikonzumním a protiburžoazním filmu ale obvykle neodolají a do svých rolí vkládají maximum energie a přesvědčivosti. Ve své době vyvolala Velká žranice vzrušené - jak jinak než vysoce intelektuální - debaty a byla považována za krajně kontroverzní film, který přiváděl k zuřivosti někdejší moralisty a prudérní svatoušky. S odstupem času považuju Ferreriho snímek za poněkud povrchní a pozérský. Nesděluje mi vlastně víc než proslulá stolovací scéna z Monty Pythonova Smyslu života. Pythonům ovšem k dosažení téhož závěru - tedy že přejídání škodí zdraví - stačily necelé dvě minuty a zábava to, ať se na mě Ferreri nezlobí, byla o poznání větší. Celkový dojem: 45 %. (26.09.2014)

Ferreriho kritika naší společnosti. Jeden ze smrtelných hříchů, obžérství, páchá většina této společnosti pravidelně, i když v menších dávkách, než-li hlavní hrdinové tohoto snímku. Marcello, Michel, Philippe a Ugo se rozhodnou doslova užrat k smrti. Tento dle jejich názvu gurmánský večírek, se stane víkendem obžérství a smilstva, jednodušeji řečeno žraní a sexu. Najaté děvy lehkých mravů by ustály ten sex, ale přežírání je donutí společnost opustit. Pouze paní učitelka, skvěle ji zahrála Andréa Ferréol, je stejným, možná i větším "hovadem" než čtveřice kamarádů. Ironický pohled na svět nás doprovází celé dvě hodiny a přímočarý průběh si přes hromady jídla, říhání a prdů v klidu dojde k očekávanému konci. Herecký koncert všech účastníků. (28.11.2011)