Manželstvo po taliansky

Film má napriek geniálnemu obsadenie maličkú chybu (teda len na začiatku). Že 30-ročná Sophia Loren hrá sedemnásťročné dievča. A ono to, pri všetkej úcte, vidieť, že Sophia je už dávno žena a nie nejaká adolescentka, stačiloaby to scenár posunul napríklad do veku 25 rokov. Ale zas na druhej strane je to prierez rokmi a že Loren zahrá tak mladicu ako aj zašlú ženu, to jej slúži len ku cti. Od filmu som očakával viac vtipu, ale dostal som skôr drámu a tradičný temperament, takže nemôžem povedať, že som sa extra bavil. (18.03.2021)

Snom každej prostitútky je vbehnúť do chomúta niektorému zo zámožných klientov. Niektorým sa to podarí, no veľa ich nie je. V tomto zmysle je Manželstvo po taliansky skôr podobné sociálno-kritickej rozprávke Zázrak v Miláne od tohto istého režiséra, len s chýbajúcim sociálno-kritickým presahom. Skutočnosť, že niekto začne prostituovať totiž nemožno automaticky spájať so sociálnou kritikou, hoci pozadie tejto skutočnosti je pár slovami vysvetlené. V popredí sú totiž vzťahové peripetie jedného páru. Je v nich donchuanstvo mužov, pre ktorých je atraktívna každá sukňa, no do manželstva túžia vstúpiť skôr s nenápadnejším stvorením ako s atraktívnou pobehlicou. Je tam aj večná túžba ženy vydobyť si srdce toho pravého, hoci ten sa vo veľa ohľadoch ukazuje len ako ľavý. Naznačené sú aj problémy s potomstvom, otec je tam často neistý. Ani univerzalita tém naprieč časom nezakrýva fakt, že celý film pôsobí zápletkou ako konštrukt, pri ktorom sa v rámci jednorazového divadelného zážitku môžem síce slušne zasmiať, no optikou filmu, zakonzervovaného časom vzniku, niektoré vtipy a scény jednoducho zastarali práve z dôvodu ich neživotnosti vo filme. Škoda. Námet aj herci sa priam núkali: chceme byť nadčasovou kultofkou! Žiaľ, úcta k divadlu a jeho spôsobu spracovania sa tu stala prednejšou než film. (22.09.2014)

Film začína akoby koncom príbehu a nasleduje zoznamovanie s minulosťou. Tá je taliansky ukričaná, spočiatku zaujímavá, neskôr už dosť presladená. Herecký koncert, ale hudba, teda scenár, sa občas zadrháva, keď ma príbeh nudí. –––– Řekl jste mi tu nejkrásnější věc na světě. Že mě chcete vzít sebou a ukázat mě všem. (21.09.2014)

Film jsem viděl za život 5x a nyní jako stařec jsem si v něm zase něco neobyčejného našel. Skvělé herectví! To už se v ČR nenosí, stojí na značkách a přeříkávaj debilní texty. Mám to v originále, nedabované. Když Sofia řekne "Luciano" to zní. Všimnul jsem si i sociologické formy toho filmu. Sluha je vždy malý a blbý. Služka je vždy pracovitá, malá, sympatická jako prdel a dovede být i zlá. Sica z obyčejného příběhu děvky a války udělal klenot. Točilo se to v Neapoli, magické město. Sofia tam bydlí a v r. 2013 si nechala barák natřit na hnědo. Čuměl jsem na silnici před tím barákem s teleobjektivem Nikkorr 200. Nevylezla, nebo nebyla doma.... (27.05.2021)

To jsem si mohl myslet, že když starý zloděj kol De Sica natočí komedii, vyjde mu z toho zas sociální drama. Čímž nechci říct, že jsem se nenasmál, naopak, tak upřímně jako ve scéně Filumenina zázračného uzdravení jsem se nechechtal už pěkně dávno, ale taky jsem se bohapustě dojal nad tvrdou realitou, v které ten na povrchu lehký příběh stojí oběma nohama. Naše starosti na jejich hlavy, přátelé. Když pomyslím, že tohle kdysi byla běžná spotřební kinematografie… Radši nedomýšlet. — Sophia Lorenová je tady za naprostou bohyni, ženskou i hereckou – kdo jiný než pravá bohyně by měl schopnosti a odvahu před kamerou takhle autenticky vizuálně i osobnostně vyzrát (komu to připadá jako zošklivění, neví nic o kráse) z plaché sedmnáctileté holčiny do čtyřicetileté životem ošlehané, ale nezlomené ženské. **** jen kvůli tomu, že ho z toho Vesuvu neshodila ona, syčáka jednoho, a kdo ví, jestli to nakonec nezvednu na pět. (07.05.2013)