Buď pozdravený, umelec!

Tento film sa odohráva vo fikčnom svete, kde Marcela Mastroianniho takmer nikto nepozná a aj ak áno, tak meno si nikto nepamätá. Vo svojich epizódnych úlohách vždy umiera, zrejme väčšinou na začiatku. A stále nikto nechápe, aké zlato majú v rukách. Buďme radi, že žijeme v reálnom svete, kde bol Marcelo objavený a nepadali mu k nohám iba druhotriedne herečky, ale úplne všetci. Napriek tomu mu to nebráni si užívať aj v takejto situácii sladký život, ktorý má ale vekom stále trpkejšiu a trpkejšiu príchuť a vety typu "Ja ťa už nemilujem" môžu bolieť podobne, ako nejakú dramatickú postavu v divadelnej hre. Ono totiž sa už nikto milujúci nájsť nemusí. Výborný výkon hlavného predstaviteľa na pôdoryse solídneho scenára, pri ktorého sledovaní nám viac krát napadne otázka, kde to umenie vlastne skončilo a kde je hranica hereckej cti. 70% (26.10.2014)

Škoda, že scének jako dabování animáku je zde proklatě málo. Většinu času se film zaměřuje na osobní a rodičovské problémy hlavního hrdiny a to mě moc nebavilo na rozdíl třeba od pořadů Jaromíra Soukupa.  Film je ve výsledku na komedii až moc hořký. Ovšem, potěší například pidi-rolička Maurice Rischa (Funésův poskok z několika filmů) a skvělý původní dabing ze staré školy. (04.05.2019)

Melancholická až smutná komedie, kterou velikán francouzského filmu Yves Robert natočil mezi oběma díly Velkého blondýna, po těch skoro padesáti letech na dnešního diváka už jaksi nefunguje. Nepodařilo se mi ji vidět v 70.letech, kdy šla i v našich kinech, a kdy byl Marcello zřejmě italskou mužskou hvězdou č.1. Tehdy mohlo působit vtipně, že herec jeho formátu hraje druhořadého čurdaře a dabéra. A tehdy by mi k radosti a uspokojení jistě stačilo už to, že je to "západní", barevné, dabované (Voska super!) a že tam hrají Mastroianni s Rochefortem. Dnešnímu mladému divákovi, nepamatujícímu Marcellovu zlatou éru, zřejmě tento snímek neřekne téměř nic. Ostatní Robertovy filmy (vedle Knoflíkové války mj. právě dvojice filmů o Blondýnovi, Záletníkovi nebo z Provence) jsou o třídu výš. (14.01.2023)

Výstižné. Toto by si mali pozrieť dnešné nadšené davy mladých perspektívnych tvorcov. Z akejkoľvek oblasti umenia a dizajnu. Pretože presne vystihuje to, čo zostane z ich života (zo života 95% z nich): naháňanie sa za štekmi, nevyplatené honoráre, prísľuby príležitostí, odchod do sféry obchodu, ktorý poprie všetky ich protispoločenské umelecké ideály mladosti, komplikované vzťahy so ženami z dôvodu rozorvanosti (lebo tak sa to nosí: usporiadanosť tvorivosti nesvedčí) a zapadnutie do bahna priemeru. Kdeže umelecké nadšenie. Hyperaktívne nervné pobehovanie venované prežitiu. Nie umeleckej vízii. Z nej sa stane sprofanovaná, úbohá rutina. Prepad z výšin panteónu do hlbín kašírovaného poloporna, estrády v štýle úbohejšej verzie varietnej tv srajdy pod názvom Ein Kessel Buntes. Tam skončia mraky dnes článočkami na webe a v "nezávislých médiách" velebených talentovaných prísľubov. Marcello si za stvárnenie typu (ktorý často vyskytuje na každej umeleckej scéne) zaslúži nadpriemerné hodnotenie a režisér Yves Robert spolu s Rochefortom v úlohe odpadlíka, ktorý zistil, že nie umenie ale biznis prináša vytúžený luxus, vlastne tiež. Takže áno: buďte pozdravení, umelci! Vy nositelia krajšieho rána! (21.10.2014)

Dávám 3 pouze z úcty k M.M. Těchto filmů o neúspěšnosti umělců, manažerů, podnikatelů, , spisovatelů, výtvarníků,  politiků jsem viděl asi 100. Byla to móda 70. let. Ale proč se na to dívat? Dobrou náladu to nepřinese a umělecký majstrštyk to není. Emotivita zcela nulová.  Naprosto zbytečně vyplýtvaný film Kodak. (07.01.2023)