Green Lantern

Ne každý comics se hodí na velké plátno. Obzvlášť, když vám chybí vtip, nadhled a pár nápadů. To jsou zrovna věci, které Green Lantern, týpek co noší zelenou škrabošku a lucernu, nutně potřeboval. A také věci, které režie Martina Campbella postrádala. Celé se to bere až příliš vážně, Reynolds nemá skoro žádné hlášky, je to až příliš dlouhé a příliš tupé. A ani výborné triky nezaženou pocit, že je to celé prostě až moc geekovské a že to normálního diváka prostě nemůže oslovit. Ryan Reynolds si navíc taky vybral svoji slabší chvilku a charizma si zapomněl někde doma. Blake Lively je zbytečná, Peter Sarsgaard k smíchu a jediný, kdo si odehraje svoje je Mark Strong. Comicsový podprůměr a asi nejhorší film Martina Campbella (15.10.2011)

Ok, určitě mám radši DC a radši bych viděla JLA film než Avengers. Ale zatím je tahle rovnice ještě hodně nahnutá. Takže tu jsou zatím DC animáky a tenhle smělý Green Lantern. A není příliš důležité, že neuspěl, přání konkurence k marvelovskému úspěchu je silnější, než jeden dílčí krok k němu. Osobně mě Green Lantern jako samostatná postava tolik netankuje, ale jako součást JLA je fajn. Takže pokud se mu podaří zmást diváky ztracené v komiksových adaptacích natolik, že jednoho dne díky nim JLA filmu bude, splnil Hal Jordan svou roli. A jako k takovému k samostatnému filmu přistupuji, bylo toho na něj naloženo hodně, ale pořád je to jen celovečerák příběhu odvozeného od Aladinovi kouzelné lampy a potřeby bojovat se zlem v době nastupujícího nacismu. Dnes má Green Lantern za sebou 72tiletou historii a tohle je jeho první hraný film. Na půdorysu klasického supermanského schématu nás seznámil s tím, co se stává v nejjasnějším dni a v nejčernější noci. A je to tak, že "Čím jsi větší, tím rychleji se spálíš." Škoda jen té Blake Lively, ale třeba se časem víc vymaní ze stínu své role ze Super drbny. (03.06.2012)

Koukám, že někteří ten film odstřelili už předem, no dobrá. Green Lantern ve mě vyvolal pocit, že i s hromadou triků a slušnými herci jde natočit film, který nepřekypuje zbytečně arogantním sebevědomím (jako třeba Superman) a dokáže zaujmout svou výjimečností (svět, neomezená síla, která se v hlavní postavě krásně odráží skrze omezenost lidského myšlení/fantazie) místo nějakých zvučných jmen. Za největší úspěch tvůrců však považuji fakt, že dokázali udržet "pro moderního diváka na první pohled směšného hrdinu" v přijatelných mezích směšnosti. Já se skvěle bavil, ať akcí nebo decentním humorem, který vůbec neuškodil. Ani ten úšklebek směrem k čtyřprocentní menšině během filmu nepřišel... Takže oproti slabým očekávání příjemné překvapení. PS: odříkávání přísahy mi způsobuje příjemné mrazení:) (01.10.2011)

Parafrází slavného Pratchettova výroku „v každé tlusté dívce je hubená dívka a spousta čokolády“ bych řekl, že i ten nejrozporuplnější film skrývá nějakou pravdu či lekci ze života. Třeba Green Lantern udílí přese všechnu svou průměrnost jednu velice užitečnou lekci všem scénáristům: můžete si vytvořit obřího lovecraftovského démona (Parallax), se kterým film operuje v první polovině, stejně vám ale ve druhé půli nezbude než nasadit i jednoho ryze lidského záporáka (vědec Hector Hammond), protože se samotným démonem prostě nevystačíte. Tvůrci Thora, který se stejně jako Green Lanthern nezdál pro filmové plátno moc vhodný, také věnovali pár minut Frost Giantům a Destroyerovi, ale ve výsledku koncentrovali veškerou energii na vytvoření záporáka v lidském Lokim a slavného protivníka Thora, mořského hada Jörmungandra, raději úplně vynechali. Ačkoliv by s tím kritici antropocentrismu asi nesouhlasili, filmovým tvůrcům zkrátka nezbývá než padoucha co nejvíce polidštit, nebo jej alespoň co nejvíce vztáhnout k člověku. Proto Lovecraft neustále zdůrazňoval, že jeho obrovské nestvůry jsou vlastně nepopsatelné či nevyslovitelné, a Ridley Scott v prvním Vetřelci zbudoval s designéry na neznámé planetě havarované kosmické plavidlo doslova mimozemských rozměrů, ale posádku nakonec konfrontoval s poměrně malými vetřelci, a tvůrci ostatních pokračování už si s nějakým vetřelčími základnami nebo planetami nedělali vůbec hlavu. Jak zobrazit skutečně obří monstrum a nemuset si vedle něj vymýšlet ještě lidské záporáky, to je hádanka, která se zatím žádnému umělci vyřešit nepodařila. Velký monstra fungují spíše v imaginativní rovině a Parallax z Green Lantherna, který musí nakonec ve druhé půli vyklidit pole pro Hectora Hammonda, je toho dobrým důkazem. (10.10.2011)

Digitální triky připomínající dětské omalovánky, anestetická mytologie, dialogy provádějící genocidu mozkových buněk, nepřekvapivě prkenný Reynolds v roli bukanýrské světlušky, politování hodný sloní muž Sarsgaard a vizuální ozdoba Lively. Už ten začátek připomínající Top Gun / Hot Shots! (a to nejen traumatem z úmrtí otce) mě měl odradit, jenže já hlupák jsem se tou zelenou bludičkou nechal vlákat do močálu sterility, v němž se může beze stopy klidně ztratit dvě stě míčů.. V poslední době začíná být u komiksových adaptací nadvláda kvantity nad kvalitou neúnosná.. (04.08.2015)