Green Lantern

Koukám, že někteří ten film odstřelili už předem, no dobrá. Green Lantern ve mě vyvolal pocit, že i s hromadou triků a slušnými herci jde natočit film, který nepřekypuje zbytečně arogantním sebevědomím (jako třeba Superman) a dokáže zaujmout svou výjimečností (svět, neomezená síla, která se v hlavní postavě krásně odráží skrze omezenost lidského myšlení/fantazie) místo nějakých zvučných jmen. Za největší úspěch tvůrců však považuji fakt, že dokázali udržet "pro moderního diváka na první pohled směšného hrdinu" v přijatelných mezích směšnosti. Já se skvěle bavil, ať akcí nebo decentním humorem, který vůbec neuškodil. Ani ten úšklebek směrem k čtyřprocentní menšině během filmu nepřišel... Takže oproti slabým očekávání příjemné překvapení. PS: odříkávání přísahy mi způsobuje příjemné mrazení:) (01.10.2011)

Dobře, žádná bomba to není, ale - lepší než nedotažený Thor i místy utahaný Captain America. Jen poslední X-Meni jsou o něco lepší, ovšem pro mne je z comicsového světa větší sympaťák Green Lantern. Vlastně jsem ho poznal i dávno před X-Meny, takže kromě Supermana a Batmana je mojí srdcovkou. Byť snímek klade důraz na odvahu a statečnost ( zejména v Americe ceněné vlastnosti), příliš nemoralizuje a kupodivu ani nepřekypuje tak oblíbeným americkým patriotismem. Chce především bavit, což se mu daří, a oslnit efekty, což se vcelku daří též. Jen počítačem vytvořené postavy jsou poněkud odbyté a vesmírné šutráky hodně umělé. Po dalším zhlédnutí bych asi nějakou hvězdu ubral, ale napoprvé příjemná zábava. Jen občas mně vadily hercovy šilhavé oči (proč mu je v dětství nenapravili...), ale to je jen drobná vada na kráse. (03.01.2012)

Co to jako bylo? To si někdo myslel, že efekty stačí? Efekty sice dobré, ale ten film je i přesto hrozná nuda, na tomhle filmu mě nezaujalo asi nic. Scénář naprosto o ničem. Ale co mě úplně nejvíce štvalo, bylo to chování postav. Hlavní postava je úplně pitomě napsaná a vlastně ne jen ona, přišlo mi, že v tom filmu snad není nikdo normální. Film působí celý strašně trapně, dialogy jakoby někdo psal patnáct minut. Herci průměrní. Strašná ztráta času, tu druhou hvězdu přidávám asi jen z lítosti a za snahu, ta jistá snaha tam přece jen jde cítit. (24.09.2011)

Digitální triky připomínající dětské omalovánky, anestetická mytologie, dialogy provádějící genocidu mozkových buněk, nepřekvapivě prkenný Reynolds v roli bukanýrské světlušky, politování hodný sloní muž Sarsgaard a vizuální ozdoba Lively. Už ten začátek připomínající Top Gun / Hot Shots! (a to nejen traumatem z úmrtí otce) mě měl odradit, jenže já hlupák jsem se tou zelenou bludičkou nechal vlákat do močálu sterility, v němž se může beze stopy klidně ztratit dvě stě míčů.. V poslední době začíná být u komiksových adaptací nadvláda kvantity nad kvalitou neúnosná.. (04.08.2015)

Parafrází slavného Pratchettova výroku „v každé tlusté dívce je hubená dívka a spousta čokolády“ bych řekl, že i ten nejrozporuplnější film skrývá nějakou pravdu či lekci ze života. Třeba Green Lantern udílí přese všechnu svou průměrnost jednu velice užitečnou lekci všem scénáristům: můžete si vytvořit obřího lovecraftovského démona (Parallax), se kterým film operuje v první polovině, stejně vám ale ve druhé půli nezbude než nasadit i jednoho ryze lidského záporáka (vědec Hector Hammond), protože se samotným démonem prostě nevystačíte. Tvůrci Thora, který se stejně jako Green Lanthern nezdál pro filmové plátno moc vhodný, také věnovali pár minut Frost Giantům a Destroyerovi, ale ve výsledku koncentrovali veškerou energii na vytvoření záporáka v lidském Lokim a slavného protivníka Thora, mořského hada Jörmungandra, raději úplně vynechali. Ačkoliv by s tím kritici antropocentrismu asi nesouhlasili, filmovým tvůrcům zkrátka nezbývá než padoucha co nejvíce polidštit, nebo jej alespoň co nejvíce vztáhnout k člověku. Proto Lovecraft neustále zdůrazňoval, že jeho obrovské nestvůry jsou vlastně nepopsatelné či nevyslovitelné, a Ridley Scott v prvním Vetřelci zbudoval s designéry na neznámé planetě havarované kosmické plavidlo doslova mimozemských rozměrů, ale posádku nakonec konfrontoval s poměrně malými vetřelci, a tvůrci ostatních pokračování už si s nějakým vetřelčími základnami nebo planetami nedělali vůbec hlavu. Jak zobrazit skutečně obří monstrum a nemuset si vedle něj vymýšlet ještě lidské záporáky, to je hádanka, která se zatím žádnému umělci vyřešit nepodařila. Velký monstra fungují spíše v imaginativní rovině a Parallax z Green Lantherna, který musí nakonec ve druhé půli vyklidit pole pro Hectora Hammonda, je toho dobrým důkazem. (10.10.2011)