Green Lantern

Koukám, že někteří ten film odstřelili už předem, no dobrá. Green Lantern ve mě vyvolal pocit, že i s hromadou triků a slušnými herci jde natočit film, který nepřekypuje zbytečně arogantním sebevědomím (jako třeba Superman) a dokáže zaujmout svou výjimečností (svět, neomezená síla, která se v hlavní postavě krásně odráží skrze omezenost lidského myšlení/fantazie) místo nějakých zvučných jmen. Za největší úspěch tvůrců však považuji fakt, že dokázali udržet "pro moderního diváka na první pohled směšného hrdinu" v přijatelných mezích směšnosti. Já se skvěle bavil, ať akcí nebo decentním humorem, který vůbec neuškodil. Ani ten úšklebek směrem k čtyřprocentní menšině během filmu nepřišel... Takže oproti slabým očekávání příjemné překvapení. PS: odříkávání přísahy mi způsobuje příjemné mrazení:) (01.10.2011)

Tuhle komiksovou šílenost zaručeně ocení ten, co má rád původní komiks. Film se totiž s ničím a nikým nesere a na ramenech nekompromisnosti 109 minut uvádí film, který popírá veškeré komiksové zažité vlastnosti. Je to prostě sci-fi o superhrdinech z vesmíru, kteří bojují o matičku Zemi mimo Zemi. Musím říct, že to mělo něco do sebe, ale docela dlouho se to rozjíždělo. Ryan Reynolds byl skvělý, ale mohl si tu přeměnu uspíšit a nečekat na ní do půlky filmu. Každopádně nemůžu říct, že by mě to nechytlo, bylo to zase pro změnu něco jiného, než člověk normálně čeká a to se taky počítá. (24.12.2012)

Stejně je to nespravedlivý. Arabela by totiž byla lepším (a vedle všech těch škaredých mimozemšťanů určitě i nejpohlednějším) strážcem galaxie, jelikož její prsten uměl vykouzlit zajímavější kousky než ten Lanternův. Jenže se nejspíš zrovna při výběru nového majitele nabíjecí lucerničky toulala kdesi v pohádkovém království a ne u nás na Zemi, tudíž k mání zelenáčům zbyl leda Ryan Reynolds. Musím napsat bohužel, protože v komiksovém světě se pohybuje jako slon v porcelánu. Respektive kam jeho noha vstoupila, tam už superhrdinům pšenka nekvetla. Co naplat, že je na co se díky slušné CGI dívat, když akce je prabídná, herci toporní a děj k uzoufání nudný. Ještě klika, že s pokračováním se počítá až někdy kolem roku 2020, což je dost času k sepsání mnohem zajímavějšího příběhu, než byl k vidění teď .. (14.12.2014)

GREEN LANTERN není komiksová adaptace opojným způsobem prezentující jiný svět, jak se mohlo zdát z upoutávek, ale nakonec se nejedná ani o tak velkou katastrofu, jakou zvěstovaly divácké a kritické ohlasy ze zahraničí. Jde spíš o film, který jakoby vypadl z jiné doby - konkrétně 80. let minulého století. Zmíněná nepatřičnost nevadí, protože se reflektuje a ozvláštňuje hned na několika úrovních. Z formálního hlediska představuje vyprávění ukázkový příklad toho klasického, kdy až směšným dojmem působí potřeba neustále všechno mít motivované a používat k tomu těch nejtradičnějších a konvencionalizovaných postupů. Nevnímal bych to ale jako problém, jelikož se vědomě pracuje s osmdesátkovými syžety, jmenovitě tím topgunovským a supermanovským (míněno je pokračování). Ty jsou sice zbaveny jakýchkoliv podvratných tónů, a tak neumožňují queer čtení apod., ale ironicky se glosuje jejich naivita (scéna se škraboškou) a přiznává se, že tehdejší hrdinové byli šovinističtí idioti a arogantní republikánská macha způsobující víc škody než užitku, čili se s nimi mohli identifikovat nebo být k nim empatičtí jenom mladíci, kterým ještě nesestoupila varlata a nepobrali moc rozumu. Green Lantern svůj příklon k té nejhorší dekádě, jaké se kdy americká kinematografie dočkala, dává najevo odkazováním se na vysmívané tituly a "hrdiny" typu He-Mana, ale i přes vyprávění se film odchyluje svým stylem. Díky superhrdinským schopnostem protagonisty je mizanscéna ozvláštňována přidáváním nových prvků, přičemž je nutné si uvědomit, že jejich přítomnost je ovlivněna představivostí ústředního mentálního nedochůdčete. (Sebevědomé vyprávění si je ale toho vědomo, viz "rampa není dost působivá".) Superhrdina je modelován jako überčurák, a tak dochází k něčemu nevídanému: je možné se identifikovat a/či být empatický k antagonistovi, do jehož zbídačené mysli je nám dovoleno nahlédnout. I přes výše popsanou odchylnost od "osmdesátek" (reflektování nepatřičnosti syžetu, ironické glosování narativních postupů a konceptu, stylistické ozvláštnění v podobě proměn mizanscény a možnosti identifikace se záporákem) je možné si Campbellův počin užít jako ryzí návrat dob, které jsou naštěstí dávno pryč. Kdo někdy hrál na starých automatech arkádové hry, kdy se měla jedna barevná tečka vyhnout velké řadě jiných stejně barevných teček - meteorů, ten bude zvlášť v závěru nemálo spokojen. I s 3D, díky kterému je onen regres do jiných dob umocněn tím, že se volí záběry, kdy se spirálovitě sestupuje dolů. (13.08.2011)

Nebetyčný průser, který se dá vidět jenom díky povedené trikové stránce. Scénář je pouhá zhovadilost díky které na komiksové universum spousta lidí nahlíží z patra. A přišlo mi jako by se Campbell ani nesnažil. Vysověně odporný (bože to čelo!) záporák v podání Petera Sarsgaarda je pro "příběh" zbytečná postava a Reynolds Jordana zvládá uhrát taky jen tak tak. Opravdu se mi líbil, sice máklý, koncept prstenu zhmotňujícím představy nebo policie vesmíru, protože nabízel materiál pro prvotřnídí zábavu a ne tenhle odvar. Ani nevím proč tomu ty tři dávám. Možná Blake Lively, možná. (23.09.2011)