Green Lantern

Nebetyčný průser, který se dá vidět jenom díky povedené trikové stránce. Scénář je pouhá zhovadilost díky které na komiksové universum spousta lidí nahlíží z patra. A přišlo mi jako by se Campbell ani nesnažil. Vysověně odporný (bože to čelo!) záporák v podání Petera Sarsgaarda je pro "příběh" zbytečná postava a Reynolds Jordana zvládá uhrát taky jen tak tak. Opravdu se mi líbil, sice máklý, koncept prstenu zhmotňujícím představy nebo policie vesmíru, protože nabízel materiál pro prvotřnídí zábavu a ne tenhle odvar. Ani nevím proč tomu ty tři dávám. Možná Blake Lively, možná. (23.09.2011)

Na tenhle film jsem se dost těšil. Martin Campbell je hodně zručný režisér, Ryan je sympaťák a Blake je kráska jak má být. Vše bylo namícháno tak, že jsem se nemohl filmu dočkat. A po jeho skončení mi bylo… zvláštně. Jakoby si Campbell řekl, že splní řemeslo a nic víc, to samé Ryan a Blake. Pokud jste už pár komiksových filmů viděli, tak je vám jasné, jak tohle bude pokračovat a jak tohle i skončí a to po desíti minutách. Ale, film naštěstí baví. Teda, alespoň jeho druhá půle, která byla opravdu lepší než ta první. A právě díky ní, závěrečné bitvě a skvělé hudbě trochu přitlačím na hodnocení. Navíc bych byl sám proti sobě, kdybych tomuto filmu dal jen tři hvězdy, když to samé hodnocení jsem dal i filmu Captain America který mě nebavil mnohem víc. 70 % s tím, že z letošních komiksáků je Green Lantern přesně mezi Thorem (80 %) a již zmíněným Kapitánem (50 %). Škoda, myslím si, že snímek měl rozhodně navíc… (11.12.2011)

Asi příjdu o třetinu bodů, ale Lantern se mi líbil o krapet víc, než Captain America ! Člověk prostě musí akceptovat, že jde na komiksovou hloupost, která má pekné triky a sympatického hlavního hrdinu, a bude se bavit královsky (... teda pouze za předpokladu, že nebude mít v polovině plnej močák, že jo). (23.08.2011)

DC Comics si pro svůj filmový kontr proti Marvelácké záplavě nemohl vybrat lépe... kdyby se k tomu celkově postavil úplně jinak:P Takhle bych za sebe skoro neváhal říct, že si nemohl vybrat hůř. Hal Jordan je zastydle pubertální floutek živící se zkušebním pilotováním, hřešící na svůj herecky nepoužitelný ksicht (tedy ksicht Ryana "gods be praised, že se s ním Scarlett rozvedla ještě než spolu zplodili ekvivalent Agáty Hanychové" Reynoldse), a svou rádobyadrenalinovou totální nezodpovědností tu a tam přinášející haluzové výsledky maskuje své do krve rozdrásané nitro vyvěrající z jedné z nejdebilněji natočených scén "osudové smrti" za dlouhá léta. Na superhrdinských filmech mě nejvíc baví, jak ten jejich svět svým způsobem dává smysl - v případě Zeleného Lampáša můžu ale leda tak trpět jako to zvíře Peter Sarsgard (který mimochodem podává velmi svérázný výkon sestávající hlavně z kvílení a ječení), protože v Green Lanternovi nedává smysl vůbec, ale vůbec nic. Od podivuhodného nabíjení zelené energie až po naprosto WTF způsobem se relativizující moc "ultimátního zla" Parallaxe... o chování lidí k Jordanovi ani nemluvě. Pozitiva tu jsou, samozřejmě, třeba překvapivý osud Tima Robbinse, nebo vizuální efekty, nebo - a to ještě daleko víc než v Gossip Girl - Blakuša Livelyová;) Ale na dvě hodiny je toho teda zatraceně málo, a důkazem té zoufalosti budiž, že jsem to dal natřikrát a s přemáháním - zvlášť když bylo od asi patnácté minuty jasné, jak to všechno dopadne, včetně toho žlutého prstene. Kvůli Marku Strongovi mě mrzí, že dvojka nikdy nevznikne, ale kdyby měla být takováhle, tak je to rozhodně lepší než kdyby se Warneři vzepřeli řeči peněz a šli do toho beze stopy strachu jako "jejich" Zelenáč. Při porovnání s konkurencí z dílny Marvelu dám s bídou šedesát procent. A i k tomu mě zlomilo vlastně jenom vystřelování tisíců paprsků k nebi a to, že tenhle odstín zelené je super;) BTW jak to, že když mají Lanterňácké prsteny nějaký vestavěný komunikátor, tak Jordan po celý film při shromážděních nikomu nerozumí?:) (21.05.2012)

GREEN LANTERN není komiksová adaptace opojným způsobem prezentující jiný svět, jak se mohlo zdát z upoutávek, ale nakonec se nejedná ani o tak velkou katastrofu, jakou zvěstovaly divácké a kritické ohlasy ze zahraničí. Jde spíš o film, který jakoby vypadl z jiné doby - konkrétně 80. let minulého století. Zmíněná nepatřičnost nevadí, protože se reflektuje a ozvláštňuje hned na několika úrovních. Z formálního hlediska představuje vyprávění ukázkový příklad toho klasického, kdy až směšným dojmem působí potřeba neustále všechno mít motivované a používat k tomu těch nejtradičnějších a konvencionalizovaných postupů. Nevnímal bych to ale jako problém, jelikož se vědomě pracuje s osmdesátkovými syžety, jmenovitě tím topgunovským a supermanovským (míněno je pokračování). Ty jsou sice zbaveny jakýchkoliv podvratných tónů, a tak neumožňují queer čtení apod., ale ironicky se glosuje jejich naivita (scéna se škraboškou) a přiznává se, že tehdejší hrdinové byli šovinističtí idioti a arogantní republikánská macha způsobující víc škody než užitku, čili se s nimi mohli identifikovat nebo být k nim empatičtí jenom mladíci, kterým ještě nesestoupila varlata a nepobrali moc rozumu. Green Lantern svůj příklon k té nejhorší dekádě, jaké se kdy americká kinematografie dočkala, dává najevo odkazováním se na vysmívané tituly a "hrdiny" typu He-Mana, ale i přes vyprávění se film odchyluje svým stylem. Díky superhrdinským schopnostem protagonisty je mizanscéna ozvláštňována přidáváním nových prvků, přičemž je nutné si uvědomit, že jejich přítomnost je ovlivněna představivostí ústředního mentálního nedochůdčete. (Sebevědomé vyprávění si je ale toho vědomo, viz "rampa není dost působivá".) Superhrdina je modelován jako überčurák, a tak dochází k něčemu nevídanému: je možné se identifikovat a/či být empatický k antagonistovi, do jehož zbídačené mysli je nám dovoleno nahlédnout. I přes výše popsanou odchylnost od "osmdesátek" (reflektování nepatřičnosti syžetu, ironické glosování narativních postupů a konceptu, stylistické ozvláštnění v podobě proměn mizanscény a možnosti identifikace se záporákem) je možné si Campbellův počin užít jako ryzí návrat dob, které jsou naštěstí dávno pryč. Kdo někdy hrál na starých automatech arkádové hry, kdy se měla jedna barevná tečka vyhnout velké řadě jiných stejně barevných teček - meteorů, ten bude zvlášť v závěru nemálo spokojen. I s 3D, díky kterému je onen regres do jiných dob umocněn tím, že se volí záběry, kdy se spirálovitě sestupuje dolů. (13.08.2011)