Green Lantern

Pěkné efekty jsou poslední dobou všude. A tak se nám tu hromadí obsahově nijaké filmy na které se sice dívá hezky..ale nevyvolávají v nás téměř žádné emoce. Kromě hromady triků nebylo nic, co by mě dostalo do děje. Blake Lively je krásná a Ryan Reynolds je docela sympatický. Jenže to jsem věděla už před zhlédnutím. Kde jsou ty časy, kdy jsem fandila hlavnímu hrdinovi a nemohla se odtrhnout od obrazovky? Teď už se jenom dívám jak to tam dokoulí a jak při tom bude vypadat. Slabé 2,5*. (08.12.2011)

Stejně je to nespravedlivý. Arabela by totiž byla lepším (a vedle všech těch škaredých mimozemšťanů určitě i nejpohlednějším) strážcem galaxie, jelikož její prsten uměl vykouzlit zajímavější kousky než ten Lanternův. Jenže se nejspíš zrovna při výběru nového majitele nabíjecí lucerničky toulala kdesi v pohádkovém království a ne u nás na Zemi, tudíž k mání zelenáčům zbyl leda Ryan Reynolds. Musím napsat bohužel, protože v komiksovém světě se pohybuje jako slon v porcelánu. Respektive kam jeho noha vstoupila, tam už superhrdinům pšenka nekvetla. Co naplat, že je na co se díky slušné CGI dívat, když akce je prabídná, herci toporní a děj k uzoufání nudný. Ještě klika, že s pokračováním se počítá až někdy kolem roku 2020, což je dost času k sepsání mnohem zajímavějšího příběhu, než byl k vidění teď .. (14.12.2014)

Scénář: Greg Berlanti, Michael Green, Marc Guggenheim, Michael Goldenberg .. That's the best you could come up with for your first big appearance? _ Něco tak (na poli comicsovém) nezvládnutého jsem dlouho neviděl. Přitom jsem měl větší obavy z jarního THORa, který ovšem dopadl zcela opačně. Green Lantern má dobré obsazení, zkušeného režiséra, ani vyloženě nenudí, ale je to nevyvážený paskvil, kdy (takto) odkryté univerzum nezaujalo. Smutné, ale daný výsledek si tím rovnou říká ne o pokračování, ale o RESTART. (04.10.2011)

GREEN LANTERN není komiksová adaptace opojným způsobem prezentující jiný svět, jak se mohlo zdát z upoutávek, ale nakonec se nejedná ani o tak velkou katastrofu, jakou zvěstovaly divácké a kritické ohlasy ze zahraničí. Jde spíš o film, který jakoby vypadl z jiné doby - konkrétně 80. let minulého století. Zmíněná nepatřičnost nevadí, protože se reflektuje a ozvláštňuje hned na několika úrovních. Z formálního hlediska představuje vyprávění ukázkový příklad toho klasického, kdy až směšným dojmem působí potřeba neustále všechno mít motivované a používat k tomu těch nejtradičnějších a konvencionalizovaných postupů. Nevnímal bych to ale jako problém, jelikož se vědomě pracuje s osmdesátkovými syžety, jmenovitě tím topgunovským a supermanovským (míněno je pokračování). Ty jsou sice zbaveny jakýchkoliv podvratných tónů, a tak neumožňují queer čtení apod., ale ironicky se glosuje jejich naivita (scéna se škraboškou) a přiznává se, že tehdejší hrdinové byli šovinističtí idioti a arogantní republikánská macha způsobující víc škody než užitku, čili se s nimi mohli identifikovat nebo být k nim empatičtí jenom mladíci, kterým ještě nesestoupila varlata a nepobrali moc rozumu. Green Lantern svůj příklon k té nejhorší dekádě, jaké se kdy americká kinematografie dočkala, dává najevo odkazováním se na vysmívané tituly a "hrdiny" typu He-Mana, ale i přes vyprávění se film odchyluje svým stylem. Díky superhrdinským schopnostem protagonisty je mizanscéna ozvláštňována přidáváním nových prvků, přičemž je nutné si uvědomit, že jejich přítomnost je ovlivněna představivostí ústředního mentálního nedochůdčete. (Sebevědomé vyprávění si je ale toho vědomo, viz "rampa není dost působivá".) Superhrdina je modelován jako überčurák, a tak dochází k něčemu nevídanému: je možné se identifikovat a/či být empatický k antagonistovi, do jehož zbídačené mysli je nám dovoleno nahlédnout. I přes výše popsanou odchylnost od "osmdesátek" (reflektování nepatřičnosti syžetu, ironické glosování narativních postupů a konceptu, stylistické ozvláštnění v podobě proměn mizanscény a možnosti identifikace se záporákem) je možné si Campbellův počin užít jako ryzí návrat dob, které jsou naštěstí dávno pryč. Kdo někdy hrál na starých automatech arkádové hry, kdy se měla jedna barevná tečka vyhnout velké řadě jiných stejně barevných teček - meteorů, ten bude zvlášť v závěru nemálo spokojen. I s 3D, díky kterému je onen regres do jiných dob umocněn tím, že se volí záběry, kdy se spirálovitě sestupuje dolů. (13.08.2011)

Na první pohled je všechno tak, jak má být. Ryan je sympaťák, Blake mokrým snem každého heterosexuála, který není slepý, trikařům někdo štědře platil přesčasy a nad tím vším drží ruku osvědčený hitmaker Martin Campbell. Jenže funguje to jenom napůl, ne, spíš tak na třetinu, protože zhruba tolik si ukousne ‚civilní‘ svět. Ten, kde lucerny svítí zeleně, se snaží bezbřehou naivitu zahalit do laciné pompéznosti, která asi vychází už z komiksu, ale na mě to působilo jak laciná pouťová atrakce, která (ruku na srdce) vypadá pěkně debilně. Není to nuda, furt to bliká, někdo pořád žvaní (docela často i vtipně), ale chybí tomu ona kapka oduševnělosti, která ze stejné pozice předem zatraceného záprtka určeného k hanobení, vysekala o půl roku dříve jednoho Asgardského boha. (12.10.2011)