Todo modo

K aktuální covidové situaci je část námětu zcela totožná. Populaci ohrožuje neznámá epidemie a pro občany se připravují očkovací pasy, které budou muset mít KAŽDÝ, nikoho nevyjímaje. Toť úvod filmu. Pak se už veškeré dění odehrává mezi poslanci, papaláši a černoprdelníky, kteří se sjedou do zvláštního komplexu, kde význačný kněz pořádá exercicii. Někdo mezi nimi začne vraždit a ve finále je to solidní bodycount. Je to docela těžko stravitelnej kousek, ale díky nápadité kameře, varhanní hudbě mistra Morriconeho a v neposlední řadě bezvadných hereckých es Mastroianniho, Volontého a krásné Melato snímek drží divákovu pozornost. Restaurovaná verze, kterou vysílala ČT ART je potom opravdovou pastvou pro oči!! (26.05.2021)

Mastroianni nikdy nezklame, v čem jej uvidíte, kupte to, ty filmy mají co říct a říkají a Vy poslouchejte a odpovídejte..! Herecká elita italského filmu, režisér umělec-intelektuál a jeho vždy věrný ústřední hudební skladatel, to byl kompilát všech Petriho filmů, znamenitá spolupráce, to již dnes prakticky nevidíte... (19.11.2009)

Silná obžaloba spoločenského systému založeného na sile moci a peňazí. Paralely so súčasnosťou sú zrejmé, je preto obdivuhodné, že už v dobe vzniku filmu mali ľudia obavy z podobného vývoja. Snímok je veľmi ťažký na sledovanie, vyžaduje koncentráciu a spoluprácu diváka. Lahôdkou sú fantastické výkony Mastroianniho a predovšetkým Volontého. (05.07.2022)

Už jen samotná podoba luxusního církevního bunkru je působivá. A co teprve, až se rozjedou Gian Maria Volontè a Marcello Mastroianni. Film sice cílí na stav v Itálii před pětačtyřiceti lety, ale v tomto ohledu se opravdu změnilo minimum. Možná nejméně mi sednul apokalyptický závěr, který na mne působil dojem, že tvůrci nepřišli na to, jak tenhle film rozumně zakončit. Elio Petri každopádně patřil k nejzajímavějším italským autorům 60. a 70. let (a že jich bylo dost). (31.05.2021)

Todo modo je součástí znepokojivé, společensky ostře kritické filmové vlny 70. let, která reagovala na vleklou politickou krizi Itálie, kdy se vlády střídaly zběsilým tempem a terorismus i hrozba státního převratu patřily ke stálým rizikům. Ekonomika se stala dýchavičnou, inflace dosahovala děsivých hodnot a zvlášť tvrdý úder přišel s ropnými šoky první poloviny 70. let. Levice, která v kultuře jasně dominovala, měla jednoznačné viníky: kapitalismus a církev (v poválečné italské politice několik dekád dominovala křesťansko-demokratická strana a církev si dlouho uchovávala zásadní formální i neformální vliv na chod společnosti, takový, jaký si dnes v sekularizované Evropě neumíme přestavit). Bez znalosti tohoto kontextu je depresivní dystopická nálada filmu stěží pochopitelná. Petriho kousek je mimořádný v budování tísnivé atmosféry za pomoci architektury podzemního komplexu, sugestivní kamery, emotivní varhanní hudby a uhrančivého herectví přítomných hvězd v čele s Mastroiannim a Volontém. Oba si své intrikány, kteří inteligencí a protřelostí převyšují své okolí, vychutnávají a doslova se se svými charaktery mazlí. Petri dlouhou dobu zůstává zdrženlivý, pracuje s náznaky a své hrdiny i diváka pouze znejisťuje. Tehdy je snímek na pět hvězdiček, ale v poslední třetině režisér zatouží přitvrdit a s přibývajícími mrtvolami a odkrytím karet se kouzlo z valné části vytrácí. Přesto nemám problém nadělit Todo modo 75 % celkového dojmu, ten snímek je originál, který se výrazně vymyká z běžné dobové produkce. (14.10.2021)