Ony

Snad všechno lze v Nich chápat stejně dobře jako rafinovanost i jako omezenost tvůrců – od fragmentárního scénáře až po diletantský výběr hudebních skladeb. Celý film působí hrozně povrchně a tak nějak zle, ale právě v tom nakonec vidím jeho kouzlo. Je to společenská kritika (nebo výsměch?) a zároveň (možná záměrně, možná ne) zajímavá filmařská sebereflexe. (29.06.2012)

Francouzsko-polské spojení ve filmu funguje, o tom jsme se x-krát přesvědčili, netřeba vyjmenovávat. Potvrzuje se to i v roce 2012 v podání svérazné polské režisérky Szumowske. Její předchozí snímek ve mně zanechal všelijaké pocity, nyní zašla ještě dál otevřeností některých scén. J. Binoche i A. Demoustier jsou standardně výborné, scénař by možná ještě nějakou tu mouchu mohl vychytat, ale jinak o kvalitní snímek na světě je rozhodně postaráno. (21.08.2012)

Odpichne sa to od morálne panickej témy prostitujúcich študentiek. Téma sa však rýchlo stratí a zostanú len scény súloží. A tu je problém. Čo sa tvári ako realistické zobrazenie súlože je nakoniec iba porno aj keď žiadny detail neukážu. Režisérke sa nedarí esteticky uchopiť scény milovania a neútočí tak na divácke emócie ale iba na sexus publika. V ostatných scénach vidíme pobehovať Binoche čoby stárnucu ženu v domácnosti, novinárku píšucu o študentkách reportáž. A tak si s jednou struhne lesbický románik. Artový pseudofeminizmus ako sa patrí. Festivaly len tak mľasknú a ďalší nudný film sa im stratí v pažeráku. (25.06.2012)

To co mi udrželo po celou dobu zájem o snímek a zájem o to ho dokoukat byla správná francouzská "elegantní atmosféra". Plná jednoduchých "classy" interiérů a prostředí vůbec, vážné hudby a motivů ze všedního života,které byly podané velmi lidsky a nenuceně. To všechno bylo možná lehce v kontrastu s tím, o čem film je, ale možná právě ten "rozpor" vyzdvihuje oba motivy- jak ten s prostitucí, tak ten s osobním životem. Takhle zpětně se mi hodně líbilo pojetí času i když přiznávám, že to pro mě bylo ze začátku místy lehce chaotické. V závěru jsem si nebyla jistá, jestli už vše nebylo trochu moc nucené a "umělohmotné", ale shodla jsem se sama se sebou, že to ještě nepřekročilo tu imaginární lajnu. (18.01.2015)

Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění. (25.09.2016)