Unesené

Od uvedení Fincherova ´Zodiaca´ tady nebyla tak kvalitní krimi podívaná. Všechny potřebné ingredience namíchány ve vyváženém poměru – dokonale pochmurná, sychravá atmosféra (kameraman Deakins opět těžce vládne), herecky jistá, kdy se mi opět – stejně jako ve Fincherově majstrštyku – líbil Gyllenhaal se svojí umanutou policejní figurkou a perfektní scénář vypadá, jako by byl adaptací nějakého důmyslně sepsaného románu od libovolného severského autora, kteří dneska v beletrii detektivnímu žánru kralují. A navíc sračkofil verbal tomu dal 1*, tak nevím, jaké lepší doporučení byste ještě chtěli :o) (17.11.2013)

Celé dvě hodiny jsem byla přesvědčená, že dám vysoké hodnocení, ale to by museli ustřihnout poslední půlhodinku, protože závěrečné finále v téhle podobě mě vůbec nesedlo a měla jsem pocit, že je jak vytržené z jiného filmu. Uznávám, že Zmizení bylo rozhodně vypracovanější než třeba Tísňová linka, ale když vezmu v úvahu filmy Denise Villeneuveua, tak jsem od něj viděla lepší kousky a navíc uvěřitelnější. Ale abych jen nehaněla, tak napětí tomu rozhodně nechybělo a herecký výkon Jakea Gyllenhalla v roli mírně úsměvného a zdánlivě ledově klidného detektiva Lokiho byl bezchybný. A velmi zdatně mu sekundoval a byl možná i o level lepší Hugh Jackman, který otce Anny hrál maximálně výborně a s jeho frustrujícími pocity jsem se dokázala docela ztotožnit. Za mě je to lepší trojka a kdo ví..... (17.10.2013)

Říká se, že ďábel je v detailech - a tahle soukromá noční můra pro čtyři rodiče to potvrzuje každým záběrem a každou zdánlivě nepodstatnou informací. Víru v existenci pekla, jaké popisuje církev, mi podstatně narušuje vědomí, jak snadné je pro smrtelníky vytvořit peklo tady na zemi. Protože peklo... to jsou ti druzí. Tímhle labyrintem jsem bloudila bez dechu, ale když jsem se dohmátla niti a vylezla, pro jistotu jsem zkontrolovala, že děti v postýlkách pevně třímají plyšáky a zlovlčice je na stráži. (02.12.2013)

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)

Nedávno, když jsem prožíval jedno z těch trpělivých odpolední, rozhodl jsem se pozorovat šukání šneků. Začalo to dvouhodinovým sprintem na osmdesát cenťáků, kdy ten nadrženější honil toho chudáka, kterého ten den zrovna bolela hlava. Kanec byl ale rychlejší, u pankejtu jej po strhujícím běhu dostihl a začal z něj asi tak hodinu vášnivě strhávat ulitu, protože dostal chuť na misionáře. Když zjistil, že ji má přirostlou, nevrle to vzdal, a vrhl se na to pěkně po šnečím. Dalo mu to ovšem fušku, než toho druhého ukecal, aby nedělal drahoty jako slečinka a postavil se na ocas. Po další hodině ho zlomil a oba se do toho s lascivně vyvalenýma očima na šťopkách naprudko dali. Ten nadrženec ovšem jen tak frajeřil a sliboval, za další dvě hodiny pouze dvakrát prudce a freneticky přirazil, oběť dlouze a táhle hekla, znechuceně zatáhla bulvy a odplazila se hledat nějakého pořádného obšousta, co by ji dorazil. Seběhlo se to všechno tak strašně rychle, že mi u toho porostly nehty snad jen o tři milimetry. To po téhle zabijácké nudě jsem se probral s třídenním strništěm a vlasy po pás, přičemž vím jistě, že jsem to pouštěl hladce oholen a plešat! Takže ti z vás, kteří xmrti rádi štrykují třímetrové, růžové šály nebo milují kontinuálně sledovat, jak jim v obýváku roste fíkus, ať si to tady klidně nadhodnocují, avšak já to strhující tempo a přiblblou pointu prostě nedával, a tak to s klidným svědomím odstřelím, i když Volverín konečně prokázal, že když zrovna nemá adamantiovou pedikůru, je z něj docela slušný ochotník. Škoda, že si k tomu herectví vybral zrovna takovouhle užvaněnou sračku. (19.10.2013)