Unesené

Pokud se jednoho škaredého večera doma nebude rovnat počet dětí počtu mých oplodňujících výstřiků, tak bude zle. Každého šmejda, který se na mě někdy divně podíval, totiž přitluču hřebíkem za přirození ke stropu a budu se dožadovat svého práva na svobodný přístup k informacím. Z tohoto úhlu pohledu Kellerovi naprosto rozumím, což vůbec neznamená, že bych ještě více nefandil detektivovi Lokimu. Ten se sice občas zapomněl zeptat na něco zásadního, ale já jsem si to vyšetřování užil docela dost na to, že obvykle špatně trávím filmy, ve kterých se ubližuje dětem. (06.03.2014)

Tak filmovej říjen je zatím dodavatel mnoha hvězdiček, po Gravitaci tu máme další kvalitku a já z pytle tahám tentokrát hvězdy čtyři. Mám jedinou výtku a to jsou ty kecy o bohu, nepasovalo to tam. Ovšem zbytek ,to už je slušný žihadlo. Když pominu výborně budovanou atmosféru, solidní napětí a velmi kvalitní herecký výkony, tak mě totálně odpálila postava Kellera Dovera, to jakým způsobem vzal "spravedlnost" do svých rukou a divák tak vidí téměř v přímým přenosu co dokáže z člověka udělat silná, emotivní a bolestná událost. To, alespoň z mýho pohledu strčilo do kapsy všechno ostatní. (08.10.2013)

Popravdě řečeno, už dlouho jsem neviděl tahle kvalitní krimi. Je to poctivá filmařina, od nenudícího a pečlivě vystaveného příběhu přes napětí (posílající film chvílemi do žánru thriller), atmosféru (tuším, že na 2 místech mi solidně zamrazilo), vizuální/technickou stránku až po herecké výkony (Gyllenhaal a Jackman jsou parádní ve společných scénách i odděleně). Za slabší bych označil asi jen konec (tím tedy nemyslím „pískání“, to se mi naopak docela líbilo, ale nemám rád, když nedostižný záporák začne „náhle“ dělat chyby jak Brno a ještě u toho vysvětluje svoje pohnutky + mně mírně zklamalo, že jsem ho odhadl na mé jindy bídné poměry dost brzo), takže proto dávám „pouze“ silné 4*. (19.04.2014)

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)

Nedávno, když jsem prožíval jedno z těch trpělivých odpolední, rozhodl jsem se pozorovat šukání šneků. Začalo to dvouhodinovým sprintem na osmdesát cenťáků, kdy ten nadrženější honil toho chudáka, kterého ten den zrovna bolela hlava. Kanec byl ale rychlejší, u pankejtu jej po strhujícím běhu dostihl a začal z něj asi tak hodinu vášnivě strhávat ulitu, protože dostal chuť na misionáře. Když zjistil, že ji má přirostlou, nevrle to vzdal, a vrhl se na to pěkně po šnečím. Dalo mu to ovšem fušku, než toho druhého ukecal, aby nedělal drahoty jako slečinka a postavil se na ocas. Po další hodině ho zlomil a oba se do toho s lascivně vyvalenýma očima na šťopkách naprudko dali. Ten nadrženec ovšem jen tak frajeřil a sliboval, za další dvě hodiny pouze dvakrát prudce a freneticky přirazil, oběť dlouze a táhle hekla, znechuceně zatáhla bulvy a odplazila se hledat nějakého pořádného obšousta, co by ji dorazil. Seběhlo se to všechno tak strašně rychle, že mi u toho porostly nehty snad jen o tři milimetry. To po téhle zabijácké nudě jsem se probral s třídenním strništěm a vlasy po pás, přičemž vím jistě, že jsem to pouštěl hladce oholen a plešat! Takže ti z vás, kteří xmrti rádi štrykují třímetrové, růžové šály nebo milují kontinuálně sledovat, jak jim v obýváku roste fíkus, ať si to tady klidně nadhodnocují, avšak já to strhující tempo a přiblblou pointu prostě nedával, a tak to s klidným svědomím odstřelím, i když Volverín konečně prokázal, že když zrovna nemá adamantiovou pedikůru, je z něj docela slušný ochotník. Škoda, že si k tomu herectví vybral zrovna takovouhle užvaněnou sračku. (19.10.2013)