Unesené

Jako já miluju mysteriózní krimi thrillery, takže mě to vlastně hodně bavilo, ale to se u tohohle žánru povede tak nějak skoro vždycky, pokud nejsou autoři úplní idioti (což se taky někdy stává). Když tak nad tím ale po dokoukání přemýšlím, vlastně tam toho mystéria mnoho nebylo. Je tu jedno zajímavé odhalení související s těžkým osudem jedné z postav, hodinu a čtvrt trvá vedlejší linie mučení, a to mi přišlo poněkud přehnané. Zápletka jako taková je dost tuctová a vlastně se ani nijak zásadně nerozpracuje. Veškerá detektivní činnost je vlastně naprosto zbytečná, neboť k rozuzlení případu by došlo, i když by se předtím vůbec nic nezjistilo. To mi na tom vadí asi nejvíc. Navíc je fascinující, jak snadné a ze strany záporné či záporných postav neopatrné to nakonec bylo. A samotný závěr je jen znouzectnost, aby nebylo ukázáno úplně všechno, i když je zcela jasné, jak to dopadne. Jinak je to ale samozřejmě profesionální práce, která umí vybudovat napětí. Líbil se mi pomalý styl, který tomuhle žánru sluší. A tyto pozitivní aspekty umí dobře skrýt to, že obsah vlastně není až tolik zajímavý. (28.03.2019)

Už tak dost hustou atmosféru podporovala po celou dobu dokonale depresivní hudba a celé to všechno mě nenechalo vydechnout ani na minutu. Tím, že já sama jsem matkou, vžila jsem se do situace rodičů zmizelých dívek velmi snadno. Pilíře celého dramatu jsou jednoznačně oscarové herecké výkony všech zúčastněných. Pro mě nejdrsnější a zároveň bezpochyby nejlepší scéna z celého filmu byla, když měl jít Hugh na Policii identifikovat nějaké osobní věci své dcery. Ten jeho obličej, to jak to celé zahrál ... jako by to ani nehrál, jako by se mu to skutečně dělo. Naprosto dokonalé ... štkala jsem jak želva. Z jistých nápadů, jak najít své dítě, se mi dělalo zle stejně, jako Terrenci Howardovi, ale jako rodič to naprosto, ale naprosto chápu. No a jako většinu tady, tak i mě nadobro rozložila závěrečná jízda postřeleného a kolabujícího policisty v deštivé noci do nemocnice. Přistihla jsem se, jak bezděčně držím palce a snažím se očima popohnat stěrače a zaostřit na cestu před sebou ... (28.08.2017)

Napínavé, hutné drama a zároveň perfektní detektivka o hledání dvou unesených děvčátek. Villeneuve vede jistě a z herců vymačkává maximum. Atmosféra je dokonalá, připomíná severské detektivky, které poslední dobou tak frčí, ale má v sobě tu americkou zrůdnost a lhostejnost. Jackman nikdy nehrál líp, Gyllenhaal je přímo boží a i Paul Dano, který od druhé půlky filmu hraje jen natekltým, krví podlitým okem je výborný. Divák téměř až do konce netuší, zvraty se vrší, rozhodnutí jsou zoufalejší a čas běží. Nebýt pár natahovaných přešlapování na místě, šel bych na plný počet. (16.11.2013)

Popravdě řečeno, už dlouho jsem neviděl tahle kvalitní krimi. Je to poctivá filmařina, od nenudícího a pečlivě vystaveného příběhu přes napětí (posílající film chvílemi do žánru thriller), atmosféru (tuším, že na 2 místech mi solidně zamrazilo), vizuální/technickou stránku až po herecké výkony (Gyllenhaal a Jackman jsou parádní ve společných scénách i odděleně). Za slabší bych označil asi jen konec (tím tedy nemyslím „pískání“, to se mi naopak docela líbilo, ale nemám rád, když nedostižný záporák začne „náhle“ dělat chyby jak Brno a ještě u toho vysvětluje svoje pohnutky + mně mírně zklamalo, že jsem ho odhadl na mé jindy bídné poměry dost brzo), takže proto dávám „pouze“ silné 4*. (19.04.2014)

U Villeneuvea platí, že se nad jeho filmy dá remcat o sto a jedné problematické věci; od neopodstatněné délky přes předvídatelnost až po občasné idiotské chování postav. Zároveň o nich však platí, že se zadřou pod kůži a tam si hnijí a hnijí (tý)dny po skončení projekce. Paradoxně tak dojem z nich postupně roste. A to natolik až se po čase zdají být mnohem lepší než se zdály v době projekce. Což není případ Zmizení, které se pod kůži nezadře; respektive zadře, ale pouze atmosférou a ničím jiným. Místo zneklidnění a znepokojení, tak abyste celou cestu z projekce byli jako na trní "zda potomstvo spokojeně spinká v postýlce" a následně ho/ji/je pěkných pár dní drželi za ručičku pevněji "protože co kdyby přeci jen", se dostaví uspokojení nad sice solidní, ale sto a jedním zádrhelem konstantně sráženou fincherovinou. (08.10.2013)