Unesené

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)

|| Scenár: Aaron Guzikowski | Hudba: Jóhann Jóhannsson | Produkcia: Broderick Johnson, Kira Davis, Andrew A. Kosove, Adam Kolbrenner | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Alcon Entertainment | Rozpočet: 46 miliónov $ | Tržby: 122,126,687 $ || Keď je na place Gyllenhaal & Jackman vs Dano, už to nemôže dopadnúť zle. Nakoľko som ale predchádzajúce filmy Villeneuvea nepoznal, netušil som, čo ma z režisérskej strany čaká. Gradáciou dopredu sa rútiace dramatické tornádo, ktorému nechýba prekvapivosť a nevypočítateľnost. K nesmrtelnosti filmu chýba jedine do-sedačky-zarážajúci koniec. 83% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (29.01.2014)

Našiel ho? Nenašiel ho? Podľa mňa je to z pískajúceho konca jasné, ale kto nemá čo robiť, nech nad tým premýšľa ďalej. Nemám príliš v láske Hugha Jackmana, ale toto zvládol na úrovni a vynikajúco mu sekunduje brutálne žmurkajúci Jake Gyllenhaal, ktoré naopak v láske mám vcelku dosť, hoci nie vždy je super. Tu ale je a ak máte radi postavy drsných fízlov, ktorí ale majú srdce na správnom mieste a nestratili ho ani dlhoročnou praxou v odhaľovaní špinavých zločinov, zamilujete si ho. Výborní sú ale plus mínus všetci, výprava ai atmosféra sú až desivo pochmúrne a hororové, odhalenie "únoscu" je príjemne nečakané a film ponúka viacero riadne hardcore scén. (04.01.2017)

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)