Unesené

Už tak dost hustou atmosféru podporovala po celou dobu dokonale depresivní hudba a celé to všechno mě nenechalo vydechnout ani na minutu. Tím, že já sama jsem matkou, vžila jsem se do situace rodičů zmizelých dívek velmi snadno. Pilíře celého dramatu jsou jednoznačně oscarové herecké výkony všech zúčastněných. Pro mě nejdrsnější a zároveň bezpochyby nejlepší scéna z celého filmu byla, když měl jít Hugh na Policii identifikovat nějaké osobní věci své dcery. Ten jeho obličej, to jak to celé zahrál ... jako by to ani nehrál, jako by se mu to skutečně dělo. Naprosto dokonalé ... štkala jsem jak želva. Z jistých nápadů, jak najít své dítě, se mi dělalo zle stejně, jako Terrenci Howardovi, ale jako rodič to naprosto, ale naprosto chápu. No a jako většinu tady, tak i mě nadobro rozložila závěrečná jízda postřeleného a kolabujícího policisty v deštivé noci do nemocnice. Přistihla jsem se, jak bezděčně držím palce a snažím se očima popohnat stěrače a zaostřit na cestu před sebou ... (28.08.2017)

Jako já miluju mysteriózní krimi thrillery, takže mě to vlastně hodně bavilo, ale to se u tohohle žánru povede tak nějak skoro vždycky, pokud nejsou autoři úplní idioti (což se taky někdy stává). Když tak nad tím ale po dokoukání přemýšlím, vlastně tam toho mystéria mnoho nebylo. Je tu jedno zajímavé odhalení související s těžkým osudem jedné z postav, hodinu a čtvrt trvá vedlejší linie mučení, a to mi přišlo poněkud přehnané. Zápletka jako taková je dost tuctová a vlastně se ani nijak zásadně nerozpracuje. Veškerá detektivní činnost je vlastně naprosto zbytečná, neboť k rozuzlení případu by došlo, i když by se předtím vůbec nic nezjistilo. To mi na tom vadí asi nejvíc. Navíc je fascinující, jak snadné a ze strany záporné či záporných postav neopatrné to nakonec bylo. A samotný závěr je jen znouzectnost, aby nebylo ukázáno úplně všechno, i když je zcela jasné, jak to dopadne. Jinak je to ale samozřejmě profesionální práce, která umí vybudovat napětí. Líbil se mi pomalý styl, který tomuhle žánru sluší. A tyto pozitivní aspekty umí dobře skrýt to, že obsah vlastně není až tolik zajímavý. (28.03.2019)

Husí kůže, a to ani ne tak z onoho ,,boje proti Bohu", ale spíš z uchváceného ,,práva" ptát se za použití extrémních donucovacích prostředků. Hluboká studie toho, kdy přestáváme být lidmi a stáváme se zrůdami. A také poukaz na elasticitu víry, díky níž lze zaštítěním se Bohem ospravedlnit cokoliv. Po stránce formy fascinující kamerové pohledy skrze orosená a zašpiněná autoskla. Po stránce významu pohledy skrze zašpiněná svědomí... (02.12.2013)

Kdyby tomu něco nechybělo, tak se rozhodně jedná o jeden z nejtemnější thrillerů poslední dekády navazující na nejlepší fincheroviny. Bohužel to něco je pořádný záporák s pořádnou motivací. Takto působí finále neskutečně směšně a po skvělé psychologické sondě do ostatních postav je onen záporák vykreslen ve stylu "někoho unesu, je to prdel". Docela zvláštní a hlavně amatérsky jednoduchý pohled na zlo mezi námi. (27.02.2014)

,,…A JEDINÝ, CO TI POMŮŽE PŘEŽÍT, JSI TY SÁM…“ /// Taková seversky chladná atmosféra, pátračka samotářskýho policajta, trochu rodičovský iniciativy, trocha toho rodinnýho dramatu, hrátky s tím co je a co není správně … vlastně nic, co by čovek neznal. Ale vono je to tak fajn poskládáný a všechno dostává (díky stopáži) svůj (rozumnej?) prostor, nikam to nechvátá, ale udržuje mě to v takovým hezkým pnutí. Příběh o zmizení parchantů od A do Zet. Se vším co se může, nebo by se mohlo přihodit. S lidským chováním, s chybama, emocema. Jsem rád, že nejsem jedinej, kterýho nasrala (místo nějakýho chytřejšího - možná i kratšího závěru) sázka na lehkou debilitu. Ale na jednu projekci – DOBRÝ! Vlastně víc než dobrý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám to radši pomalejc a dýl. 2.) Zmizel mi parchant. (že ho nechceš hledat? Tak se na to vyser…) 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.11.2013)