Unesené

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)

Detektivní drama s perfektními hereckými výkony a svou hutnou atmosférou blízké Nolanově Insomnii. Ten film se na člověka valí jako nabalující se sněhová koule. Škoda toho trochu nedotaženého závěru, který není nelogický ani nepůsobí hloupě, jenom mohlo jeho podání být lépe promyšleno. U jiného filmu by mi to asi nevadilo, ale když tady to ve srovnání s dokonalým zbytkem filmu prostě až příliš vyčnívá. (06.06.2014)

Fakt ne. Villeneuve se tak strašně moc snaží o "atmosféru", až ji spíš rozhání. Gyllenhaalovo vyšetřování a vůbec policejní činnost postrádá elementární logiku (navíc jsou zvraty podávána tak nezajímavě, že nudí) a postavy zůstanou po celou dobu odtažité, takže jsem se o jejich traumata nezačal zajímat. Myslel jsem, že hype roku je Gravitace nebo Rivalové, ale kdepak - ty si své přeceňování tak nějak zasluhují. Zmizení je jen neúnosně natočená a rutinní, i když nezkažená epizoda CSI. 2 a 1/2 (28.12.2013)

Mě to sedlo. Ještě dlouhou dobu po odchodu z kina jsem měl tísnivý pocit. Přece jenom skoro každej v tomhle filmu je pervert. Líbila se mi ta změna, kdy se ze zdravě odhodlaného slušného chlapa Hugh Jackmana stává stále větší a větší násilník. Zahrál to skvěle a úplně je z něj cítit jeho únava. Neustále mrkající Jake Gyllenhaal byl taky dobrej. Největší kompliment patří ale režii, protože to byl prostě fakt nervák. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle napjatý. (Nyní bude spoiler.) Jedinou výtku mám k přítomnosti toho druhého perverta, co si ustřelil hlavu. Jelikož vlastně neměl s únosy žádnou spojitost a na to jaký prostor mu byl dán pak zmizel ze scény velmi rychle. Byl to prostě takovej instatní, z prstu vycucaný, pervert pro doplnění tajemna. (10.11.2013)

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)