Oni 2: Nočná korisť

Dlouhých deset let si diváci museli počkat na volné pokračování „Home invasion“ známým pod českým názvem Oni. Otázkou však zůstává, zda to bylo skutečně zapotřebí. Dvojka totiž rozdělila diváky na dva tábory. Ti jedni ji považují za zcela zbytečnou záležitost, která postrádá v mnoha okamžicích reálnost, postavy jim byly nesympatické a především se vytratila ponurá atmosféra postupného psycho teroru a místo dalšího Home invasion tu máme jakousi jeho směsici s dalším hororovým subžánrem slasherem. No a těm druhým to samozřejmě zas až tolik nevadilo, ba co víc se jim líbila větší míra brutality a násilí. Osobně zůstávám někde uprostřed, protože i já jsem přivítal více násilí, obětí a krve, jenže právě na úkor samotné atmosféry. Přece jenom mi neustálé běhání po kempu z místa na místo lezlo dost na nervy, stejně jako neuvěřitelné teleportace hlavních záporáků a místy až nesmyslné chování většiny postav, které se v některých okamžicích chovaly naprosto nereálně. I z toho důvodu mi více vyhovoval příběh prvního dílu, který ovšem na rozdíl od mnohých rovněž nepovažuji za bůhvíjak skvělou podívanou. Znám dost lepších filmů na podobné téma, které mi nabídli mnohem lepší a záživnější podívanou než tyto dva filmy dohromady. Nicméně si nemyslím, že by dvojka byla nějaká výrazná katastrofa. Prostě jde jen o další tuctovou záležitost s několika světlými okamžiky, nějakou tou brutalitou a množstvím uhozených situací. To je však neduh každého druhého filmu, ale alespoň jsem se u toho nenudil. Hlavně i díky přijatelné délce. 50% (28.10.2020)

Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. (18.04.2018)

Jednou takhle jako vždycky si sedli producenti na pivko a přemýšleli jaké pokračování by natočili. Žánr? No přeci horor. Není potřeba platit známé herce, záporáky schováme pod masky a navíc je to extrémně levné a prakticky vždy si na sebe nejen vydělá, ale hodí to slušný peníz do kapsy i tvůrcům. Druhý díl solidně průměrného Strangers je naprosto zbytečná podívaná, která dokáže děsit tak leda svou drzostí že vůbec vznikla a hlavně záporáci (jsou z masa a kostí) spoléhají nejvíc na to že se hlavní postavy neumějí prakticky bránit. Hlavní hrdinka je otravná natolik, že jsem si přál její skon už od 5. minuty. Rating R by bylo možné navíc ždímat o hodně více. Jediná vizuálně povedenější scéna je bazén. Další věcí je samotné ubytování v pofiderně vypadajícím kempu. Trojku už opravdu netočit. PS: Alespoň že je tady připomenuto solidní množství hitparádovek. 40% (11.06.2018)

První Oni, měli sice fajn hereckou sestavu a solidní masky, ale to je asi tak všechno, nulová atmosféra a v podstatě žádné napětí, tam nebylo. Takže by byla škoda, tohle téma jen tak zahodit a ještě ho nevyužít, řekli si tvůrci a tak tady máme dvojku a jaká je ? Dvojku někdo natočil, v roce 1987 a poslali ji do současnosti, jinak si to neumím vysvětlit. Parádní dusná atmosféra, kde zabijáci číhají za každým rohem, mlha povalujíc mezi karavany, a ten nebezpečný hudební doprovod, dělají z dvojky lepší a kvalitnější záležitost. Dostaví se i pár pěkných gore scén a příjemný odkaz na Texaský masakr motorovou pilou. A tak jedinou vadou, na tomhle filmu je, mohlo tady být obětí, ale jinak vše je super. PS : Na psa se ani neptejte. (28.03.2018)

„Proč to děláte?“ - „Proč ne?“ Výmluvy toho vražedného seskupení se zdají být čím dál tím víc dětinštější.. Strangers se nám po dekádě vrátili (jako by to bylo včera) a jejich oběti zase dávají vzpomenout na krásnou slovenskou frázi „správa sa ako kokot“. Jen považte. Vyděšený syn nahlásí rodičům vraždu strýce s tetou a co udělá důvěřivý táta? Pošle matku s dcerou „do bezpečí“ a jde se podívat, jestli je to pravda. Inu, hlavně se nerozdělit. Dcera utíkající pár metrů před pick-upem se schová do dětské prolézačky, protože: a) nikdo ji tam nenajde, b) někdo tam na ni může udělat baf. A nebo když ozbrojený syn, kterému před pár minutami vyvraždili 50 % rodiny, odmítne s pachatelem na mušce volný výklad druhého dodatku americké Ústavy. To jsou prostě perly a co teprve, když se ke konci začnou množit dotazy. Opravdu musí šéf murdertria ostentativně vláčet hlavu sekyry po betonu? Nedělal to náhodou už někdo před ním? A co ta hra na Ghost Ridera? Sestrojil snad toho chlapce Skynet? Musí na pomoc přijíždějící policista za každou cenu trumfnout jepici? Nebo ta máma s malým synkem s baseballovou rukavicí, co na sklonku noci jedou po silnici autem. Návrat z půlnočního turnaje žactva? Při totálním zatmění srdce to nepatrně pookřálo, ale žádný zázrak se už nekonal. Ani napodruhé na to Voni nemaj a já jen doufám, že to zaklepání na dveře byla sestra, co šla vylít bažanta.. (01.06.2018)