Réžia:
Johannes RobertsKamera:
Ryan SamulHudba:
Adrian JohnstonHrajú:
Christina Hendricks, Bailee Madison, Martin Henderson, Lewis Pullman, Damian Maffei, Leah Roberts, Preston Sadleir, Emma Bellomy, Lea EnslinObsahy(2)
Malo to byť príjemné rodinné stretnutie v chatovej osade na brehu jazera, ale na miesto určenia dorazila iba jediná rodina. Všade je úplné ticho a nikde v okolí nikoho nie je vidno...až kým sa večer neozve zvonček na dverách. Za nimi stoja traja psychopati v strašidelných maskách a nožmi v rukách. Práve našli svoju korisť a lov sa môže začať. Rodičia alebo deti? Kto bude silnejší a prežije? (Forum Film SK)
(viac)Videá (7)
Recenzie (189)
Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. ()
Približne dve tretiny filmu som sa musela pozerať na to, ako jedna z hlavných postáv hyperventiluje, vzdychá, vrieska, šteká, plače, heká, panikári... V tomto prípade pre mňa trojica hravých kamarátov s bodnými a sečnými zbraňami predstavovala kladných hrdinov, keby som doma našla nejakú vhodnú masku, tak sa k nim pridám. V trojke už by konečne mohli nájsť obydlie, kde by Tamara bola doma. ()
Druhý díl se od prvního dílu zásadně liší svým tempem a moderním pojetím. V dobrém slova smyslu to myslím tak, že je zde pořád akce, přesouváme se i do jiných prostorů, rejža do nás pere jeden skvělej soundtrack za druhým, přichystal nám nečekané twisty a má to prostě náboj. Ve špatném slova smyslu to myslím tak, že se bohužel neobešel bez klišovitých momentů, dementních dialogů a ještě dementnějšího chování postav. Nicméně musím konstatovat, že ať jsem nádavala jak jsem nádavala, vždycky mou kyselost přebila nějaká super scéna a zavřela mi hubu. Musím silně vyzdvihnout scénu u bazénu, která mi ze všech úhlů pohledů zastavila dech. Pak je ale škoda, že v závěru se děje dost chujovin, což mi dojem zase malinko zkazilo. Když se ale ohlédnu zpět, měla jsem určitě lepší zážitek z dvojky, přes to, že hraje na poměrně známé struny. ()
„Proč to děláte?“ - „Proč ne?“ Výmluvy toho vražedného seskupení se zdají být čím dál tím víc dětinštější.. Strangers se nám po dekádě vrátili (jako by to bylo včera) a jejich oběti zase dávají vzpomenout na krásnou slovenskou frázi „správa sa ako kokot“. Jen považte. Vyděšený syn nahlásí rodičům vraždu strýce s tetou a co udělá důvěřivý táta? Pošle matku s dcerou „do bezpečí“ a jde se podívat, jestli je to pravda. Inu, hlavně se nerozdělit. Dcera utíkající pár metrů před pick-upem se schová do dětské prolézačky, protože: a) nikdo ji tam nenajde, b) někdo tam na ni může udělat baf. A nebo když ozbrojený syn, kterému před pár minutami vyvraždili 50 % rodiny, odmítne s pachatelem na mušce volný výklad druhého dodatku americké Ústavy. To jsou prostě perly a co teprve, když se ke konci začnou množit dotazy. Opravdu musí šéf murdertria ostentativně vláčet hlavu sekyry po betonu? Nedělal to náhodou už někdo před ním? A co ta hra na Ghost Ridera? Sestrojil snad toho chlapce Skynet? Musí na pomoc přijíždějící policista za každou cenu trumfnout jepici? Nebo ta máma s malým synkem s baseballovou rukavicí, co na sklonku noci jedou po silnici autem. Návrat z půlnočního turnaje žactva? Při totálním zatmění srdce to nepatrně pookřálo, ale žádný zázrak se už nekonal. Ani napodruhé na to Voni nemaj a já jen doufám, že to zaklepání na dveře byla sestra, co šla vylít bažanta.. ()
Približne pred ôsmymi rokmi som videl prvú časť, ktorá ma svojho času slušne vystrašila, a tak som sa pri oznámení natáčania dvojky celkom potešil. Bohužiaľ však ide o maximálne zbytočné pokračovanie a po pravde by som bol rád, keby nikdy nevzniklo. Obete sa chovajú hlúpo, vrahovia sa chovajú hlúpo a asi jediné, čo som si pri snímke užíval, boli staré rádiové vypalovačky a úsmevná scéna v bazéne. ()
Reklama