Oni 2: Nočná korisť

Veľmi príjemný, priamočiary horor, ktorý ma osobne bavil ešte o chlp viac než jeho predchodca. Audiovizuálne štýlové skoro ako od Carpentera (keby išiel točiť jednoduchší film), v perfektnom prostredí takmer ako zo starých dobrých camp slasherov, so známymi záporákmi, ktorí konečne dostávajú aj na prdel a nemajú tam len čakajúce ovce na porážku. Gore je síce málo, ale vyzerá excelentne a okrem toho je ho plná prdel v iných hororoch, toto sa sústredí skôr na napätie a atmosféru, čo mu imho vychádza výborne. Tento rok som zatiaľ lepšiu novinku nevidel, takže ja som spokojný s tým ako sa to vydarilo, obzvlášť keď vlastne ide o komerčnú produkciu. Snáď sa na tretí diel zase nebude čakať 10 rokov. (23.05.2018)

Trio maskovaných a profesionálních narušitelů soukromí se po deseti letech vrátilo, aby do svých zvrácených her lapilo další oběti. Jestli je to však návrat opodstatněný, na to už si musíte odpovědět sami. Karty jsou totiž rozdány tím nejprovařenějším způsobem: úvodní vykosení vedlejších postav, následné seznámení se čtyřčlennou rodinou, řešící si vlastní bolístky, a přesun na nějaké odlehlé místo, odkud se pomoci rozhodně nedovoláte (v tomhle případě kemp). Naháněčka začne sice celkem brzy, bohužel postavy při ní začnou umírat v přesně očekávaném pořadí a do toho pronášet otřesné věty typu "Oba jsou mrtví! Jak to mohl vůbec někdo udělat?" Korunu tomu nasadí strážce zákona, který, jak žánr přesně káže, chcípne během několika vteřin. Celkově to ale nemá šanci nudit - je to fakt krátký (75 minut čistýho času), oproti jedničce krvavější, a v poslední čtvrthodině se oběti vzepřou a dají těm zmrdům pěkně po držce. A to za doprovodu vymazlené kamery a slaďáku od Bonnie Tyler. Z "kápa" ale nemuseli dělat Terminátora a poslední minutu bych taky vystříhnul. (15.03.2018)

Dlouhých deset let si diváci museli počkat na volné pokračování „Home invasion“ známým pod českým názvem Oni. Otázkou však zůstává, zda to bylo skutečně zapotřebí. Dvojka totiž rozdělila diváky na dva tábory. Ti jedni ji považují za zcela zbytečnou záležitost, která postrádá v mnoha okamžicích reálnost, postavy jim byly nesympatické a především se vytratila ponurá atmosféra postupného psycho teroru a místo dalšího Home invasion tu máme jakousi jeho směsici s dalším hororovým subžánrem slasherem. No a těm druhým to samozřejmě zas až tolik nevadilo, ba co víc se jim líbila větší míra brutality a násilí. Osobně zůstávám někde uprostřed, protože i já jsem přivítal více násilí, obětí a krve, jenže právě na úkor samotné atmosféry. Přece jenom mi neustálé běhání po kempu z místa na místo lezlo dost na nervy, stejně jako neuvěřitelné teleportace hlavních záporáků a místy až nesmyslné chování většiny postav, které se v některých okamžicích chovaly naprosto nereálně. I z toho důvodu mi více vyhovoval příběh prvního dílu, který ovšem na rozdíl od mnohých rovněž nepovažuji za bůhvíjak skvělou podívanou. Znám dost lepších filmů na podobné téma, které mi nabídli mnohem lepší a záživnější podívanou než tyto dva filmy dohromady. Nicméně si nemyslím, že by dvojka byla nějaká výrazná katastrofa. Prostě jde jen o další tuctovou záležitost s několika světlými okamžiky, nějakou tou brutalitou a množstvím uhozených situací. To je však neduh každého druhého filmu, ale alespoň jsem se u toho nenudil. Hlavně i díky přijatelné délce. 50% (28.10.2020)

Kdybych nevěděl,kdo film točil,tipnul bych si,že Joseph Zito,hvězda hororu osmdesátek.Prvni Cizinci byla díky hnusný Liv skoro nekoukatelná sračka,a moje dvě hvězdice jsou ještě moc.Strangers 2 zprvu vypadali o něco lépe,ale postupně to upadá až na podobnou úroveň jako předchůdce.Nelogočnosti,klišé,navíc pokud má bejt u mě horor úspěšnej,musí násilí zápornejch postav opětovat alespoň zčásti ta kladná strana,jinak je to jen nudná vykosovačka.Tady je to od scén u bazénu už úplně na palici,prostě zabili jste mi rodinu,nadělám z vás kaši,pokud mám možnost.Roberts podle výsledku jede na slušnym matroši.30%. (24.07.2018)

Nostalgie po 80. letech je dneska cítit z kdejakého filmu, ale způsob, jakým k ní přistupují The Strangers: Prey at Night se hned tak nevidí. Po povinné rutinní expozici a po vyčerpání všech možných slasherových klišé se film nečekaně přetaví do úžasně abstraktního, vizuálně nadupaného skoro-muzikálu, který ironickým způsobem kombinuje osmdesátkový pop s násilnými scénami. Celé to navíc začne působit dojmem, jako by režisér v průběhu natáčení zahodil scénář a rozhodl se místo pokračování The Stragenrs raději zremakovat Carpenterovu Christine. Z autorádia pickupu trojice maskovaných zabijáků, pomalu projíždějícího uvnitř opuštěného karavanového parku, neustále vyhrává osmdesátkový pop, z kterého vám tu poleze mráz po zádech. Děj se sice odehrává v současnosti, ale titulní psychopati jako by se stylizovali do podoby zabijáků z osmdesátkových slasherů, kteří se bez osmdesátkových hudebních hitů neobejdou, ani když vylezou z auta. K vrcholným číslům filmu pak patří scéna rvačky v neonově nasvíceném bazénu, při níž hraje Total Eclipse of the Heart, nebo pronásledování hrdinky hořícím autem za doprovodu Making Love Out Of Nothing At All. (26.06.2018)