Odbor městské zeleně

Snad protože parta z Pawnee dráždí tolik lidí, kolik ji zároveň bezmezně miluje, nejde ji označit za jinou než zásadní. Takový počin přichází v žánru jednou za seriálovou generaci. Na rozdíl od jiných ansámblových souputníků se nebojí občasného rozšíření či zúžení hlavního castu, naopak od přelomu druhé a třetí sezóny se díky právě takové změně stává z velmi příjemné podívané neopakovatelný klenot. Ale už od samého startu (ano, v mém případě už od haněné první série) si mě získává jednou zásadní věcí. Jakkoli se to zpočátku zdá nemožné, nikdo není v téhle kanceláři navíc, nikdo nepřebývá, nikdo mě nevytáčí a kupodivu zároveň nikdo nepřevyšuje ostatní. Chvíli mám nejraději Andyho, chvíli Bena, chvíli Rona, chvíli Chrise a tak pořád dokola. Stejně tak na začátku jsem myslel, že Azizových grimas a umrněných výrazů bude příliš, abych se zanedlouho těšil na další jeho marketingovou ideu nebo vypečený balící plán. A těch running joků (Ronovy dveře, Tomův úsměv, Leslie přehnaně poukazující na "promiskuitu" Ann, Benova neschopnost pochopit místní folklórní specifika), těch nečekaně se vynořujících i navrátivších vedlejších postav, nad jejichž každým cameem radostně jásám (Jean Ralphio, Mona Lisa, Tammy 2, Bobby Newport). Zkrátka a dobře, nevím, jestli mě někdy tak mrzelo, že jsem nějaký seriál nezachytil, když se ještě vysílal. Na druhou stranu ten pocit mít před sebou x řad a nebát se každý rok o jeho zrušení, má také něco do sebe. Mám svoji práci rád, ale do téhle kanceláře bych zamířil okamžitě. (01.11.2020)

Hodně mňamek, feministická legenda, ale ve spoustě míst se tvůrci příliš spoléhají na ne až tolik vtipnou (a hlavně opakovanou) improvizaci (Andy) a přespříliš nerealisticky přestřelené zápletky (Tom). Určitě měli skončit trochu dřív a tak nějak to všechno víc zahustit, ale pozitivní pocity i tak převládají. So long and thanks for all the memes. (15.10.2021)

Během prvních sérií, které mi mimochodem nepřipadaly vůbec špatné, jsem byl přesvědčený, že to maximální hodnocení v žádném případě nemůže dostat, postupem času jsem se ale nějakým způsobem smířil s tím, že Ricky Gervais s tím nemá a nebude mít nic společného, že to je něco jiného než Extras, Office a Life's Too Short a že mi skončil život ve chvíli, kdy už nebylo od něj nic dalšího, na co bych mohl koukat, a právě v ten okamžik mi došlo, že žánr mockumentary nemusí být definován Office, a že Parks and Rec jsou vlastně stejně unikátní, i když rozdílným způsobem. Co musím vyzdvihnout snad nejvíc, jsou v první řadě perfektní jak hlavní, tak vedlejší postavy, které jsem si během pěti sérií oblíbil víc než v jakémkoliv jiném komediálním seriálu, a na rozdíl od konkurence se seriál vyvíjí přesně tím směrem, jak by měl, a jak to ve většině případů nebývá (Community). To, co se zpočátku zdálo jako kopírka kopírky ultimátní Office UK, je najednou i u konce 5. série jeden z nejlepších zážitků strávených u obrazovky a doufám, že to takhle ještě pár sezón vydrží! (22.04.2013)

1. série: Nadějný úvod stavící na neotřesitelném charismatu Amy Poehler. 70% ____ 2. série: Hlavním nedostatkem druhé řady je absence hlavní dějové linky, kterou ovšem hravě vynahrazují epizodní příběhy kopající do všeho co je pro Amíky tabu. Pod prvoplánovitou epizodičností se skrývá promyšlený plán, jak přiblížit divákovi postavy co nejblíže, aby si k nim vybudoval vztah. Tento krok je následně zužitkován v závěrečně ďábelské dvou epizodě, která stojí čistě na sympatiích k postavám. Druhá řada je ve výsledku promyšlenější, než se na první pohled může zdát. 75% _____ 3. série: (24.02.2014)