Dostaň ho tam!

Oproti Forgetting Sarah Marshall se tu dost přitvrdilo - většina fórů je postavených na vulgaritě, sexu, alkoholu, drogách (+ důsledcích typu zvracení nebo tropení výtržností) a vysmívání se současnému showbusinessu (skladba African Child na začátku je dokonalá). A docela dobře to funguje. O tom, jestli se vám film bude nebo nebude líbit v zásadě rozhodnuje to, jestli vám přijde vtipné, jak jedna postava tahá druhé za značného řevu z konečníku balíček s heroinem. Tvůrci si klidně mohli odmyslet jakékoli další rádobyvážné dějové linie, které jenom zdržují a nudí. Celkově cca 75 %, ale kdybych hodnotil jenom první půlku + hulení Joeffreyho, klidně bych se blížil pěti kouskům. (26.09.2010)

Russell Brand hraje excentrického britského rockera Aldiouse Snowa, kterému není nic svaté a celý jeho umělecký život ho provázejí skandály a jeho další působení na poli showbyznysu také dost poznamenal rozchod se zpěvačkou Jackie Q (Rose Byrne) se kterou má syna, ale který údajně ani není jeho. V poslední době jeho závratná kariéra nabrala strmý pád steně jako jedna nahrávací společnost, které šéfuje přísný Sean Combs a která shodou okolností zaměstnává progresivního tlouštíka Jonaha Hilla, který dostane spásnou myšlenku a sice uspořádat výroční koncert na kterém vystoupí upadající rocková hvězda a jehož cílem je oživit nejen zpěvákovu kariéru, ale také zachránit krachující nahrávací společnost. Ovšem dostat zpěváka žijícího v Londýně a koketujícího s drogama a alkoholem do divadla Greek v Los Angeles je téměř nadlidský úkol a než konečně v závěru zazpívá užijeme si nejednu šlamastyku do které se naši dva hrdinové před koncertem dostanou. Komedie je to sice výborně natočená, ale moc jsem se u ní nenasmál. Vtipy sice ve filmu jsou, ale nějak to na mě nezabralo a občasná natahovaná nuda dávala o sobě nepříjemně vědět. Tahounem filmu se jednoznačně stal Russell Brand, který se před kamerou pohyboval zcela přirozeně a uvolněně a vnesl do filmu nečekaně realistický rozměr. Jeho výkon tak zastínil i jindy trhlého Jonaha Hilla, který se tady snažil působit vyspěle a důstojně než jsem u něj zvyklý. Zasmál jsem se Seanu Combsovi, který svého sobeckého šéfa pojal velmi živelně a nebál si ze sebe i vystřelit. Několik dobrých vtipů, ale žádný, který by nějakým způsobem byl explozivní nebo bombastický a v závěru už se jelo trochu na vážnější notu a humor s křečovitým napravením bouřlivého zpěváka ve spořádaného muže vymizel z filmu úplně. Chtělo to více humorných situací a lepší závěr. A dívat se na to dalo v pohodě. (06.10.2010)

Největší tahoun Kopaček, Aldous Snow, ve víru sexu, drog a rock´n´rollu. A navíc v tom správně šíleném a vtipném balení, kde se člověk ani na chvilku nenudí. Celé je to totiž výborně napsané, takže to nepůsobí jen jako pouhý sled chlastacích a vtipných scén, ale funguje to také jako celek. Postavy jsou také dobře napsané a ještě lépe zahrané. Russel Brand se pro roli Snowa narodil a využívá její potenciál úplně na dřeň. Překvapí také Rose Byrne v dosti nezvyklé roli a ještě víc vyrazí dech P. Diddy, který si to celé nehorázně užívá. Camea slavných osobností také potěší. Jenom ten Jonah Hill je v některých scénách až moc uřvanej. Suma sumárum další výborná apatowská komedie, které sice opět podráží nohy trochu delší stopáž, i tak se ale u ní budete zaručeně bavit. P.S.: Chlupatou zeď a Aldousovi songy tesat do kamene! (03.10.2010)

Z přehlídky bujarých flámů se však nakonec vyklube moralita. V každém případě má snímek Dostaň ho tam nádherný rozjezd, jejž obstará nepopsatelný hudební videoklip Africké dítě – dokonalá parodická tresť tuposti některých takzvaně angažovaných umělců, které zde v přímé karikatuře rozháraného rockera na sestupu z výsluní zosobňuje Russell Brand. Po filmařské stránce připomíná Dostaň ho tam spíše sitkom. Vtip sice má, ale spotřebuje k němu spoustu slov; jako by se v kině promítal nastavený televizní Comeback. Najdou se vskutku třeskuté okamžiky: sestřih zběsilého flámu, výrazy umělecké pózy, bílá hůl v seriálu Láska je slepá; navíc se tu hraje opravdu slušný bigbít. Jenomže start ve znaku zdravě drzé nekorektnosti se postupně rozmělní v pouť od mejdanu k mejdanu, kterou zdržuje ještě nadbytečná drogová odbočka, a ve finále dojde i na vzpomínkové výlevy se zpěvákovým otcem a na sáhodlouhé poučky, jak žít – sto vět tam, kde v Lásce nebeské stačí jediná. Nicméně za Africké dítě, opravdu výbušnou ukázku charitativního muzikantského kýče, a také za podmanivou poslední píseň si snímek může připsat alespoň deset procent nad průměr. (19.05.2020)

U mě těžké zklamání. Vážné a rádobyhumorné momenty se nedaří skloubit dohromady. V rámci jednoho filmu nefungují. Dále, film je opticky ještě zdlouhavější, než úmorné Kopačky (ačkoliv je o pár minut kratší), má navíc výrazně méně vyrovnané tempo a chybí odzbrojující dospělost, na její místo se postavily obskurní ožralecké nechutnosti. Zfetovaný humor sice funguje v několika málo pasážích (scény z klubů, hulení Jefreyho), obecně je ale Hillovo ublinkávání spíše ke škodě. Přidáme-li k tomu zcela zbytečné a roztahané epizodky, vychází z toho pravděpodobně nejslabší Apatowština, hned po Pineapple Express. Jedno ale přehlédnout nelze. Dvěma slovy: Russell Brand. Tenhle člověk je na nejlepší cestě stát se druhým Johnnym Deppem. Jeho existence ve filmu je jako zjevení, které proplouvá naprosto napříč vším, na co jsme u Apatowa zvyklí. Především kvůli němu nakonec sahám po té třetí hvězdě. A dost velkou zásluhu má i na té druhé... Nefunguje mimochodem ani nějaké lepší zařazení ke Kopačkám. Je tu pouze jasná narážka na Sarah Marshall. Jonah Hill ale oproti očekáváním hraje úplně jinou postavu. P.S.: Vím, že nejsem příliš originální... Ale chci domů chlupatou zeď!! (26.09.2010)