The Stoning of Soraya M.

Tak se nám tu pomalu rodí další z CSFD hypeů. A s těmi již zavedenými má nepřekvapivě společné znaky v podobě závažného tématu, které je zpracováno neuvěřitelně plákatově a především s kýčovitým apelem na emoce. Inu, když začnou vřít city, divák ztrácí kritičnost a lze ho utáhnout i na vařené nudli. _______________ Stoning of Soraya M. není žádné drama, nýbrž naprosto čistokrevná bulvární exploatace, což se projevuje od prvního do posledního záběru. I polorozpadlá íránská vesnička kdesi v horách je vybavena velkoformátovými plakáty Chomejního; ženy se při každé příležitosti kuklí do čádorů; hlavní záporák je fousáč s ďábelskýma očima a chraplavým hlasem, co má dva vyžrané a arogantní syny (při rodinném obědě na ně jen tak z ničeho nic vybafne, ať si pamatují, že žijí v mužském světě); Zahra - ač jinak strašná rebelka - nezapomene čerstvému vdovci rázně připomenout, že svou zemřelou manželku již podle tradic nesmí spatřit; dobrák Hashem se celou dobu tváří jako oslíček Íjáček a několikrát se ve filmu teskní po režimu šáha Pahlávího (co na tom, že to žádný dobrák nebyl, když pochleboval Strýčku Samovi, žáno...). _______________ Dvanáctiminutová (!) scéna ukamenování je opravdu vrchol toho všeho - když zrovna nesledujeme zpomalené záměry křičicí a krvácející Sorayi (to už kupodivu čádor nemá a je oděna do bílého), nabídne nám režisér zpomalené záběry hystericky plačících žen z davu a pro jistotu to ještě korunuje superkýčovitými (a samozřejmě zpomalenými) záběry, v nichž se Soraya v témže bílém oděvu prochází po rozkvetlé louce. Předposlední scéna, v níž Zahra odhazuje závoj a s úsměvem a rukama vztaženýma k nebi křičí "Celý svět se teď dozví pravdu!", však vedle té vší mizérie překvapivě pořád ještě vypadá jako hodně špatný vtip. _______________ Kde je v tomhle filmu nějaká výpovědní hodnota, to mi zůstává záhadou. Ani se mi nezdá, že by k jejímu pochopení člověk potřeboval vidět do islámu (jak tvrdí kiddo), jelikož film se zcela politicky korektně nějakému tematizování (nedejbože kritice) náboženství úspěšně vyhýbá (i kladné postavy jsou okázale zbožné a mulláh je vlastně kriminálník). Zbývá jen iritující propagandistický film (nedobré vztahy USA a Íránu jsou obecně známy, zbývá dodat, že režisér je politicky angažovaný konzervativec), který je, i navzdory plytkým pokusům o srdceryvnost, ve své druhé polovině děsivě nudný..._______________Šílená sračka._______________ P.S: Věru nevím, jak si představují "zákon" v íránských horských vesničkách, nicméně s dodržováním tradičního pojetí "Božího zákona" to aktéři filmu příliš nepřeháněli, když odsoudili k smrti ženu, která neprožívala běžný (sexuální) vztah se svým manželem a údajné cizoložství nebylo podloženo věrohodným svědectvím čtyř muslimských mužů, kteří by viděli kontakt pohlavních orgánů. Taktéž se nezdálo, že by vesničané měli obdobný zápal pro ztrestání člověka, který se dopustil zločinu, jenž šaría též považuje za jeden z nejtěžších - tedy křivého nařčení z cizoložství...____P.P.S. v reakci na Subjektivův koment: Šáfijovská právní škola, kterou reprezentuje Umdat al-Salik (což je mimochodem text ze 14. století, o němž - pokud nejste Robert Spencer - těžko můžete tvrdit, že by byl pro současné muslimy závazný), se v Íránu skutečně nepraktikuje, tam má místo škola džafárijovská... (13.03.2010) (menej) (viac)