Deň nezávislosti

Den nezávislosti je jeden z nejpovedenějších Emmerichovejch filmů, co jsem zatím viděla. Samozřejmě - nikdo si nepotrpí na opulentní proslovy správňáckejch americkejch prezidentů, ale tady není tenhle neduh ještě tak převažující. Emmerich měl štígro na herce jako Goldblum, Smith, Mary McDonnell, no i ten Pullman to dobře odehrál. Fajn je, že se na nic dlouho nečeká, emzáci se objeví hned zkraje a pak to v rychlým sledu následuje, akce je dost, výbuchů ještě víc, většina hlášek se povedla, spousta věcí i domů byla zničena, pes samozřejmě přežil. Je uklidňující vědět, že člověk se bez tréninku naučí během minuty ovládat zcela cizí mimozemský plavidlo, tím naše naděje na přežití rapidně stoupá. Nerealistickej, ale jinak zábavnej akční katastrofickej film s mimozemšťanama jak má bejt. (30.06.2014)

"Jak je ten film blbej, tak je drahej!" nechal se slyšet Petr Čepek coby producent v Trháku a podal tím důkaz, že kromě těch hereckých oplýval i jasnovideckými schopnostmi, protože přesně vystihl můj pocit ze Dne nezávislosti. Hvězdičku uděluji za nechtěný, ale nepochybný komediální účinek, protože takhle jsem se nezasmála hodně dlouho. (06.11.2007)

Emmerich chtěl být tak moc druhým Spielbergem a Lucasem, bohuže ale není. To nemění nic na tom, že Den nezávislosti je byť jednoduchá blbina, tak poctivá a plná života. Je to praotec disaster porna a Emmerich v tom nejlepším. První polovina filmu je opravdu brilantním budováním, který funguje po všech stránkách a člověka naprosto ponoří do této situace a světa. V druhé polovině jde už cítít více ta lacinost, přímočarost a jednoduchost Emmerichových scénářů a ploché oblouky pro postavy (čest vyjímkám), jde tu cítit i ta snaha o vytvoření tehdejších "novodobých" Star Wars a ikdyž se to nepřibližuje ke Spielbergovým ani Lucasovým majstrštukům, pořád je to užasná zálěžitost se sympatickým obsazením, neuvěřitelnýma hláškama a svým specifickým šarmem. Nemluvě o užasných efektech, které i dnes působí krásně. 7/10. (25.05.2022)

Kdo by chtěl v tomto sci-fi thrilleru hledat nějaké životní moudro, bude těžce zklamán. Jde totiž o čistokrevnou popcornovou podívanou, při které je doporučeno nepřemýšlet nad tím, co se na plátně nebo v TV děje a prostě jen hltat a hltat (očima). A tady toho k hltání je opravdu hodně. Záplava supermoderních triků se na člověka z plátna doslova vylije a chvílemi je jich tolik, že je divák ani všechny nepostřehne. Po této stránce - všechna čest. Co mě ale (jako už mnohokrát) dokonale odrovnalo, to je ten americký patriotismus. Pro mě osobně už je to ta nejzprofanovanější věc na světě. Ale ještě více mě začínají unavovat američtí prezidenti - akční hrdinové. Pro mě osobně je daleko realističtější skutečná návštěva mimozemšťanů na Zemi. (24.08.2002)

Větší béčko s áčkovým rozpočtem jsem snad neviděl...ale je pravda, že mě ID4 v mých 12 letech hluboce zasáhl. Houby jsem věděl co to je psychologie postav, co to je předvídatelnost děje, prostě jsem zapadnul do sedačky a asi dvě hodiny uslintával nad tehdy úžasnými efekty. Ale zaplaťpánbůh jsem alespoň trochu dospěl, takže bych si při vzpomínce na některé věci, které jsem o tomhle "hlubokém" díle prohlašoval, musel dát pěstí. Dneska už bych ID4 nedoporučil ani jako popcornovou zábavu, ta má často alespoň nějaký nápad:) A navíc mám dojem, že každý druhý příšerně patriotický film o Americe stejně natočili Němci... Update 2013 - měl jsem tu původně 60%, ale nedávno jsem to znovu viděl a musel jsem uznat, že je to precizně zvládnutý mozkový výplach jako byli třeba první Transformeři (i když na těch výhradách vůči vlajkoslávě a patetickým patriotickým gestům stále trvám, protože prezident-fighter pilot je už hodně přes čáru). A jelikož funguje i o víc jak patnáct let později, zaslouží si červenou barvu. 70% (25.01.2003)