Deň nezávislosti

Je to dobrá zábava, ale někdy mi to připadalo šíleně trapný, hlavně když jsem sledoval super akčního prezidenta USA, kterej chrabě bojuje bok po boku s vojákama proti emzákům a spousta dalších podobnejch scén, ale nejvíc mě dostalo když prezident řiká sedlákovi, kterej letí na jistou smrt "zlom vaz". Ale když si těhle trapáren nebudete všímat a sledovat jenom spoustu skvělých efektů, celkem slušnej příběh okořeněnej vtípkama a různýma hláškama a nějaký ty letecký bitvy, tak se u toho dá skvěle pobavit, ale bohužel je film příliš dlouhej aby bavil po celý 2 a pul hodiny, takze jsme se občas nudil, ale pořád je to nadprůměrnej film. Je to spíš 3,5* (22.04.2005)

Scénář: Dean Devlin, Roland Emmerich .. Nevím přesně proč, ale mně se TOHLE jednoduše líbí. Co líbí, je to sci-fi nářez apokalypsa!! Téměř špička žánru co se ultra katastrofické vize návštěvy mimozemšťanů týče. Vše zobrazeno v opravdu monstrózním stylu, jak se na takový blockbuster sluší a navíc velice zábavně! Bez dalších debat, jasná stovka. (10.11.2004)

Pravděpodobně nejzábavnější a nejvelkolepější invaze šmejdů z vesmíru. Scénář je plný patosu, hrdinských proslovů, ale i nadsázky a vše funguje na jedničku z hvězdičkou. Efekty jsou po celou dobu špičkové, Will Smith je gangsta, Jeff Goldblum je eko, Bill Pullman je ultimátní prezident Spojených států, extrémní sympaťák, milující manžel a rodič, pravdomluvný politik, pro svůj národ hrdina do posledního dechu. Tedy přesně zapadá do tohoto opakujícího se amerického snu o tom, jak nakopou zadky jakémukoliv světovému nepříteli. Ženské osazenstvo taky nijak nezaostává, jen ta prezidentka Roslin mohla dostat více prostoru, ale další dvě ho mají dost a povinnou vztahovou a emoční výplň zastupují tak, jak je v tomto druhu filmů třeba. Celkově je tedy toto sci-fi příkladem parádní explozivní fantastické akce, která se napoprvé určitě neomrzí a vlastně se neomrzí nikdy. Osobně mám ale stejně nejraději první temnější část. (19.10.2008)

Na efekt skvělý, dialogy zdrcují : "Steve, máš strach?" "Ne." " A ty?" " Taky ne." Samozřejmě já taky ne, čeho bych se taky měl bát, když má planeta Země tu čest, že na ní žijou američani. ---------------------------------------------------------------------------------------------TEXT AMERICKÉ NÁRODNÍ HYMNY : Oh, say can you see, by the dawn's early light, What so proudly we hailed at the twilight's last gleaming? Whose broad stripes and bright stars, through the perilous fight, O'er the ramparts we watched, were so gallantly streaming? And the rockets' red glare, the bombs bursting in air, Gave proof through the night that our flag was still there. O say, does that star-spangled banner yet wave O'er the land of the free and the home of the brave? On the shore, dimly seen through the mists of the deep, Where the foe's haughty host in dread silence reposes, What is that which the breeze, o'er the towering steep, As it fitfully blows, now conceals, now discloses? Now it catches the gleam of the morning's first beam, In full glory reflected now shines on the stream: 'Tis the star-spangled banner! O long may it wave O'er the land of the free and the home of the brave. And where is that band who so vauntingly swore That the havoc of war and the battle's confusion A home and a country should leave us no more? Their blood has wiped out their foul footstep's pollution. No refuge could save the hireling and slave From the terror of flight, or the gloom of the grave: And the star-spangled banner in triumph doth wave O'er the land of the free and the home of the brave. Oh! thus be it ever, when freemen shall stand Between their loved homes and the war's desolation! Blest with victory and peace, may the heaven-rescued land Praise the Power that hath made and preserved us a nation. Then conquer we must, when our cause it is just, And this be our motto: "In God is our trust." And the star-spangled banner in triumph shall wave O'er the land of the free and the home of the brave! (24.12.2006)

Na sklonku roku 1996 se ke slovu opět přihlásil guru katastrofického žánru Roland Emmerich a udělal to takovým způsobem, že i samotné vlny tsunami brázdící Tichý oceán by se nejradši zvedly a vletěly by do nejbližšího kina. Den nezávislosti je na svojí dobu monstrózní, zábavný, napínavý a chytlavý projekt a nebýt Skály, nebál bych se ho označit za film roku 1996. V podstatě dal vzniknout subžánru katastrofických filmů s názvem ´emmerichovka´, protože zde poprvé sledujeme atributy, kterými se pak vyznačují režisérova další díla. Předně to jsou vizuální efekty, které působí rovnou bombasticky, ať už je to destrukce Empire State Building nebo vnitřek mateřské lodi emzáků. Vypadá to úžasně a když vezmu v potaz rozpočet, nejradši bych Rolanda otituloval slovem Bůh. Jeho filmy si budu vždycky vybavovat pro tu ohromnou velkolepost. Další bod tvoří hlášky, v českém dabingu skvělé, vtipné (hlavně Smith), zapamatovatelné včetně majestátního prezidentova proslovu. A pak je tu také hromada vlastenectví, které je přímo charakteristické pro Emmerichovu tvorbu. Když někdo spasí svět, tak to bude vždycky Američan, který působí jako poslušný občan a má rád své zaměstnání. V tomhle filmu jsem si uvědomoval určité režisérovy ´mouchy´, jako třeba plytký scénář, občas hloupý dialog či mnohokrát proklamovaný amerikanismus, ale kdykoliv se na Den podívám, všechno přebije ta monumentálnost, velkolepost a efektnost epických rozměrů. 75 miliónů dolarů(rozpočet)/816 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/363 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (18.07.2006)