Fullmetal Alchemist: Bratrství

FMA z 2003 byl super, neváhal jsem a ihned jsem se vrhl na FMA 2009. Seriál mě naprosto nadchnul, pohltil a dostal. Je vůbec možné stvořit něco tak geniálního? Od příběhu, přes postavy, scenérie až po zvraty, rozhodnutí, odhalení, úvahy a vyvrcholení se jedná o neskutečnou jízdu, kdy mě každý díl hnal neskutečně kupředu. Hnací síla byla o trošilinku slabší než u Berserka. Nemám víc co dodat, naprostá symfonie :) (20.05.2017)

Takhle nějak si představuju seriálovou dokonalost. Nejen mezi anime, ale mezi všemi seriály. A proč? Protože FMAB je zcela nadupanej snad po všech stránkách: rychlou nezrdržovanou akcí, supercool hláškama, zajímavou a přesto jednoduchou dějovou linií, filosofováním, humorem, atd. atd. Stalo se mi snad poprvé, že ve vyhrocené situaci jsem se začal usmívat od ucha k uchu. Ne kvůli obsahu, ale protože jsem si říkal, jak je to skvělé. Oproti jiným seriálům, FMAB se musel utkat s velmi obtížným způsobem, jak zrekapitulovat kus děje, co byl ve FMA. Začátek tak může pro někoho být dost hektický, a proto bych doporučil nejdřív se podívat na FMA. Ne, že by divák měl problémy s dějem, ale postavy na začátku nedostanou tolik prostoru, a řekl bych, že diváci si víc užijou FMAB, když postavy podrobně poznají už ve FMA. Třeba Roy Mustang nebo Izumi Curtis tu nejsou na začátku skoro vůbec. Díky tomu je můžou převálcovat ty postavy, co jsou teď nové nebo významnější. Nejdřív to byla vůdkyně pevnosti Briggs, a pak moje nová superoblíbená postava Van Hohenheim. Pokud bych měl kdy věřit v Boha, představoval bych si ho jako jeho. Úžasně klidnej, rozumnej a ďábelsky chytrej. Celkově je super, že tu je tolik charakterů a každý si může oblíbit prakticky kohokoli z nich, ale těžké je mít někoho nerad. Nejlepší na tom je, že všechny postavy se nějak aktivně zapojí do finální fáze, aniž by to nějak narušilo dojem. Něco takového třeba vyčítám finále Harryho Pottera a relikvie smrti, která tím množstvím postav alespoň na mě působila dost uměle a kazila mi dojem. FMAB to zvládl mistrně. Prostě pokud hledáte jakýkoli seriál, rozhodně doporučuju upřít své oči sem. (11.07.2010)

Mno... Neodvažuju se říct, která verze Alchymisty je lepší, ale každopádně jsem přesvědčen o tom, že si obě zaslouží 5* :) . Brotherhood potěšil větším množstvím charakterů a držením tempa od začátku do konce. Starší Alchymista měl zase zdrcující závěr - nevím jestli lepší nebo horší než Brotherhood, ale pro mě každopádně oproti Brotherhoodu míň čekatelný. Hlavní je, že nový Ocelový alchymista patří určitě mezi to nejlepší, co anime světu zatím nabídlo. A ještě taková drobnost, nový alchymista měl IMHO naprosto skvělé endingy, skoro všechny. A to potěší. Kdo neviděl, jděte do toho! :) (10.07.2010)

Jeden z mých prvních anime zážitků se téměř ihned stal také závislostí. Z počátku se vám snad může zdát, že reakce některých postav jsou přehnaně afektované, nebo že se hrdinové dostávají do absurdních situací, ale o tom už anime občas bývá. Myslím, že oblíbenou postavu si zde hlavně díky různorodosti charakterů najde každý, děj má určitou hloubku, takže rozhodně nehrozí, že byste se začali nudit. Můj největší problém s tímto seriálem spočíval hlavně v tom, že jsem ho sledovala do brzkých ranních hodin, protože prostě nešlo přestat a pak jsem trpěla nedostatkem spánku. Je opravdu velká škoda, že je jenom 64 dílů, ale pokud se tady najdou nějací fanatici jako já, tak vám mohu doporučit jediné - čtěte manga! Opravdu se tam můžete dočíst věci, které nebyly v seriálu zmíněny a na konci každé větší kapitoly máte krátké vtipné příběhy vašich oblíbených hrdinů. (06.12.2014)

FMA: Brotherhood is for boys, FMA (2003) is for men. Možná i takhle by stačilo obě dvě ságy zhodnotit. Brotherhood až nesmyslně (ve srovnání s verzí z r. 2003) z rychlíku a velmi slabě odvypráví začátek a příběh s Ninou, do toho je přítomno mnoho iritujících prvků, postavy na sebe křičí, šklebí se, dělají trapný humor, postava Lust je na rozdíl od 2003 zabitá (obrazně i doslova), štvala mě ta malá Číňanka (jasně, císařství Xing, ale tak, je jasné, co je předobrazem), Winry je tu sexualizována a musí tu být romance...v jednu chvíli jsem myslel, že to nedokoukám. Na druhou stranu, asi od třicátého dílu mě to chytlo, figurky na šachovnici jsou rozestaveny a můžou se mezi sebou epicky bít až do úplného finále. Ubyde křičení a trapného humoru, souboje jsou patřičně megalomanské a pořád je na co se dívat. Dokonce příběh homonkulů dává v Brotherhood větší smysl. A ještě musím vyzdvihnout openingy jednotlivých epizod, které jsou naprosto perfektní (a úplně jinde než ty ve starší verzi). I přesto verzi z r. 2003 preferuji, byť asi budu v menšině. Ta je, jak to vystihnout, "rozbitá", uprostřed se toho zas tolik neděje, plyne daleko pomaleji, ale její filozoficko-melancholický nádech mě nakonec dostal emocionálně víc než Brotherhood. V konečném filmu (Conqueror of Shamballa) měli zůstat oba ve svém světě a mohl z toho být krásný happy end. (24.05.2022)