Fullmetal Alchemist: Bratrství

Pro tohle anime bych napsal jedno slovo – žeroucí. Proč? Protože to prostě žerete... a zase žerete. Vidíte jeden díl a chcete víc, chcete další díl. Po výtečném původním anime přichází ještě vypečenější pokračování, při kterém se prostě musíte usvědčit v tom, že děj podle mangy je zkrátka něco jedinečnýho, že nějaký fillery, byť sebevíc dobré, vám nenahradí ten jedinečný pocit, když vidíte konečně něco podle původní předlohy. Má to kouzlo, má to švih, má to atmosféru hutnou jako prase, stále vás to nutí pouštět si další díly, protože tajemství a zrádné plány homunculů vám v noci nedají spát... teda, aspoň mě. Úplně jsem žhnul napětím, jak to bude dál. Připočtěte k tomu ještě sympatické a perfektně vykreslené postavy, povedenou hudbu, úžasně promyšlený svět Amestrisu a děj v něm se odehrávající (a nejen v něm) a máte z toho jedno z nejpovedenějších anime, kdy si při posledním díle jen povzdychnete a řeknete si: ach, těch 64 dílů je fakt zatraceně málo... (02.08.2011)

Zhlédnout přes dvacet hodin tohoto seriálu na webu stanice AXN jsem zvládnul za 10 dnů, ale kdybych mohl, dokázal bych se na to dívat snad v jednom kuse. Neznám původní verzi, takže nemohu srovnávat, ale takto mé nadšení nezná mezí. Silný příběh plný zvratů, magie (pardon, alchymie), akce i romantika, mile přehnaná monumentálnost, přijatelná forma patosu, emoce a hrdinství stojící proti pořádnému zlu. To vše na lehce steampunkovém pozadí alternativní minulosti začátkem dvacátého století. A v neposlední řadě morální poselství, jež vedle zjevné adorace nezdolnosti a odvahy kladných hrdinů zůstává skromně nenápadné ve vnitřním životě postav, především Eduarda. Pod vizuálně dokonalou slupkou, jež se líbí každé generaci, se skrývá nikoli černobílá a dost dospělá filosofie, jež na principu alchymické ekvivalentní výměny vytváří zajímavé obrazy o lidské duši. A o tom, co se nám hédonikům dnes zdá jako nesmysl, totiž odhodlání a schopnost za své přesvědčení také cosi (svého) obětovat, jakkoli je to nepohodlné. Co si přát od takového seriálu víc. Jedinou výhradu mám k tomu, že v poslední třetině už byl děj dost natahovaný, stylizovaný do válečné epopeje a v podstatě už šlo jen o to, jak dospět ke konci, ale ne zase moc rychle. (07.01.2011)

FMA z 2003 byl super, neváhal jsem a ihned jsem se vrhl na FMA 2009. Seriál mě naprosto nadchnul, pohltil a dostal. Je vůbec možné stvořit něco tak geniálního? Od příběhu, přes postavy, scenérie až po zvraty, rozhodnutí, odhalení, úvahy a vyvrcholení se jedná o neskutečnou jízdu, kdy mě každý díl hnal neskutečně kupředu. Hnací síla byla o trošilinku slabší než u Berserka. Nemám víc co dodat, naprostá symfonie :) (20.05.2017)

Národy se s fašistickou minulostí vyrovnávají různě. Němci strávili padesát let omlouváním se. Japonci začali o fašizmu točit cool seriály se spoustou barev, explozí a soubojů. Baví mě ty okázalé alegorie, baví měl, že něco určené primárně teenagerům může být tak chytré. To je humbuku kolem quality TV - v Japonsku mají komplexní, románové seriály už X let. (22.09.2017)

Bylo to hodně dobré, ale k dokonalosti to má dost daleko. Podíl na mém zklamání zase bude mít fakt, že jsem čekal až přespříliš a dostal jsem opět jen standartní shounen s trochu vypiplanějším příběhem a postavami než obvykle. Musím ale uznat, že ve svém žánru patří rozhodně k tomu nejlepšímu. 8/10 (18.03.2011)