Mesiac 44

Michael Paré byl svého času borec a vůbec bych se nezlobil, kdyby vznikl nějaký film po vzoru Expendables s béčkovými herci, kde by byl on, Dudikoff, Bradley a další. Co je specialitkou, že ve filmu vystupuje jedna celkem důležitá postava, která se jmenuje Jack O´Neil, stejně jako hlavní hrdina Hvězdné brány, kterou Emmerich natočil o čtyři roky později, tudíž Jack se dostal na jinou planetu již léta před tím, než byla vůbec Stargate objevena :D. (26.06.2017)

Kámen úrazu tkví v tom, že poprvé jsem Měsíc 44 viděl někdy v patnácti, a tudíž se mi blaženě nostalgický úsměv roztáhne od ucha až k uchu hned v ten moment, kdy se nevídaně prkenný jednoksichtař Paré poprvé zjeví na plátně. Co na tom, že kolem něho celou dobu poletují mašinky nápadně podobné těm z o dvacet let starší české komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, týž film ostatně asociuje i sonorní palubní hlášení (ano, něco jako "...cestující do pravěku se shromáždí u brány osm." ). Nemůže vadit ani fakt, že postavy dělají věci tuze nelogické - koneckonců řekněte sami, podrobili byste ve sprše sodomii člověka, který vám bude za hodinu dělat navigátora v kaňonu úzkém jak anální otvor dvacetiletého mladíka? :) Piloti čtoucí sonety a odsouzení vrazi, kteří si je od nich půjčují, toť Emmerichův denní chleba a já se směju a směju a směju... říká se tomu guilty pleasure. Co je třeba Rolandovu "poslednímu evropskému projektu" přiznat, je dusná atmosféra plná mlhy a poblikávajících zářivek - a že to je víceméně nežádoucí efekt nedostatku producentských financí, radši nikomu neříkejte. Já sám pro sebe si píšu nesmírně pobavených 60 %, ale vy ostatní to čtěte jako čistočistou čtyřicítku a o hvězdu míň, platí? :) (04.06.2009)

Asi jsem na tom nepochopil „skrytou genialitu“, nebo nevím. Chvíli se to tvářilo, jako vězeňské drama, kde dochází ke vzpouře těch slabších, do toho probíhaly nesmyslné letecké souboje a nakonec se do toho všeho zapojila zrada. Popravdě, na chuť jsem tomu určitě nepřišel. Co se mi hodně líbilo, tak takové to typické osmdesátkové zpracování, které vypadá vždy s větším rozpočtem skvěle (i když ty opakované záběry bych vytkl). Koukat se na to dalo, ale s tím, že si mezitím člověk udělal večeři, druhou večeři... (23.08.2016)

Tento kusok mam z Emmerichovej filmografie najradsej. Pride mi najmenej pateticky a este nie je poznaceny vplyvom hollywoodskej plytkosti a vyumelkovanosti. Beckovost sice z neho srsi na kazdom kroku, alebo lepsie povedane v kazdej chvili, no votrelcovsko/bladerunnerovske prostredie, komorna hudba a temna atmosfera prijemne zastieraju chybicky a zarobia na slusny (dnes uz) retro-zazitok . (04.11.2009)

Emmerichovy počátky v kariéře, a jak tak čtu komentáře, tak trošku nechápu, o čem vlastně uživatelé píšou. Stačí mi jen jedno, pomalu si projet Hvězdnou bránu a právě tenhle film a hned mám jasno, kdo na tom všem měl tu čest pracovat. Sice Měsíc 44 nemá pevně danou příběhovou linii, ale tak po dvou třetinách to začně solidně gradovat a i když je to všecko tajuplné, temné, a efekty moc vidět nejsou, ačkoliv jsou zajímavé, na svojí dobu, tak nakonec ten konec to rozjede a zastaví až na samotných titulkách. Film, který vynesl Emmericha do nebe mě tím svým přízvyskem trošku zaráží, ale pravda je, že na svojí dobu je odvážný a to se cení, plus takovéto filmy mám rád, takže tři hvězdičky jsou jasná volba. (22.12.2008)