Le Mans

Na svou dobu neskutečně odvážná, tělem artová, semi procedurální záležitost, s minimalistickou dějovou linkou a "potlačeným" závodníkem Stevem McQueenem, jehož charismatickou tvář si jeho tehdejší fanoušci příliš neužili. "When you're racing, it's life. Anything that happens before or after is just waiting." LE MANS je film, na který se velmi dobře divá (kamera, střih), a který se velmi dobře poslouchá (sound design, vrčící motory a soundtrack) a subjektivně má zhruba hodinu. (05.05.2017)

Sledovat Le Mans 1971 druhý den po projekci Grand Prix 1966 je jako rozpačitě, ale s nadějí vyčkávat v restauraci po hlavním chodu na dodatečný zákusek a zjišťovat, že místo něj zůstaly v nabídce jen zbytky jídel včerejška. Přestože minimálně jeden snímek z prostředí automobilových závodů mě opakovaně nadchl, rozhodně mě po většinu času nebavilo sledovat film, v němž se scény závodu aut podél trati stávají téměř veškerou jeho výplní, něco jako příběh mimo jeden samotný závod tu téměř neexistuje, charakterizace postav zůstává naprosto minimální a v hlavní roli figuruje herec, který možná (tedy určitě) umí výtečně řídit rychlý vůz, ale jinak ničím mě tu nedokázal oslovit. Sledovat McQueenův obličej se stejně nasazeným jedním výrazem během věštiny scén začalo být pro mě brzy úmorné, minimálně stejně jako civění na kroužící auta dokola bez přidané hodnoty či invence navrch. Na chvilková vytržení z nekonečné letargie, v podobě zrychlujícího se bušení tepu před startem nebo samotného závěru s Legrandovou hudbu a záběry na pohlednou Elgu Andersen, sice došlo, ale minimálně. Jestliže jsem se této klasice od nevýrazného režiséra dlouho vyhýbal, vlastně jsem o moc (v konkurenci o 5 let staršího Frankenheimerova filmu o to víc) nepřicházel. [50%] (05.08.2023)

Le Mans příběh mimo dráhu opravdu škodí. Burácení motorů nadupanejch aut, kterejm řidiči pěkně dupou na krk, určitě přivede nejednoho automobilovýho nadšence k orgazmu a dokonalá kamera a střih nekompromisně vtáhnou na asfalt do nadupanejch závodních speciálů. Člověk pak úplně cítí přetížení v zatáčkách a návaly adrenalinu. Dokonalé. Nic se nevyrovná bedlivému sledování trati z pozice řidiče, aut před sebou a přemýšlení nad tím, jak se konečně dostat před ně. (13.12.2009)

Snímek Le Mans režiséra Lee H. Katzina je především o závodění a rychlých autech. Nenajdete zde tedy téměř žádné dialogy, jelikož se téměř po celou dobu stopáže nacházíte na okruhu mezi jezdci, přičemž se Vám o soundtrack stará škála motorů vytáčených do maxima. Už od první scény, kde sledujete spolu se skvělým Stevem McQueenem semafory a startovní vlajku za zvuků úderů srdce Vám bude jasné, že se bude jednat o film, jež si nejvíce užijí právě fanoušci závodění a aut obecně. Tohle je totiž krásně nasnímaný milostný dopis legendárnímu závodu, který nepřestává fascinovat a děsit ani po tolika letech. Skvělá práce! „Lotta people go through life doing things badly. Racing's important to men who do it well. When you're racing, it's life. Anything that happens before or after is just waiting.“ (25.02.2020)

Hraný film dokumentující jeden závod 24 hodin Le Mans. S minimem dialogů, s maximem zvuků motorů a rytmů srdcí. Zvláště od druhé poloviny adrenalinová podívaná. Vhodné pro řidiče a fanoušky závodů, nevhodné pro ženy. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mWdhnynpvlY (15.12.2009)