Le Mans

Nu, čekal jsem, že tam o NĚCO půjde, nedočkal jsem se. Akční? Dobrodružný? Závodní! z tohohle filmu mám pocit, že byl skutečně natočený, měl hlavu a patu, příběh a dialogy. Pak přišel někdo s nápadem na experiment, kdy ne že se vystříhají nadbytečné scény a záběry a ponechá se příběh, ale že se právě film sestříhá pouze z těch nadbytečných záběrů a sem tam se proloží "vystřiženými" dialogy. Docela by mě tedy zajímal název filmu, kde se použily ty původní záběry. Nevěřím, že takhle to bylo zamýšlené, a nevěřím, že zbytek filmu autoři vyhodili a nechali tak jen "tohle". ~~~ Ano, přiznávám, nejsem fandou aut, jsou mi ukradená, a to jako že úplně, ale čekal jsem tu nějaký příběh. A ono hlasité PRD. (04.06.2011)

Sledovat Le Mans 1971 druhý den po projekci Grand Prix 1966 je jako rozpačitě, ale s nadějí vyčkávat v restauraci po hlavním chodu na dodatečný zákusek a zjišťovat, že místo něj zůstaly v nabídce jen zbytky jídel včerejška. Přestože minimálně jeden snímek z prostředí automobilových závodů mě opakovaně nadchl, rozhodně mě po většinu času nebavilo sledovat film, v němž se scény závodu aut podél trati stávají téměř veškerou jeho výplní, něco jako příběh mimo jeden samotný závod tu téměř neexistuje, charakterizace postav zůstává naprosto minimální a v hlavní roli figuruje herec, který možná (tedy určitě) umí výtečně řídit rychlý vůz, ale jinak ničím mě tu nedokázal oslovit. Sledovat McQueenův obličej se stejně nasazeným jedním výrazem během věštiny scén začalo být pro mě brzy úmorné, minimálně stejně jako civění na kroužící auta dokola bez přidané hodnoty či invence navrch. Na chvilková vytržení z nekonečné letargie, v podobě zrychlujícího se bušení tepu před startem nebo samotného závěru s Legrandovou hudbu a záběry na pohlednou Elgu Andersen, sice došlo, ale minimálně. Jestliže jsem se této klasice od nevýrazného režiséra dlouho vyhýbal, vlastně jsem o moc (v konkurenci o 5 let staršího Frankenheimerova filmu o to víc) nepřicházel. [50%] (05.08.2023)

Steve McQueen v docela známém sportovním dramatu o jednom z nejslavnějších závodů světa. 24h Le Mans je závod jako žádný jiný a Lee H. Katzin viditelně chtěl výjimečné prostředí předvést divákovi se vším všudy. Výborná kamera často dodávající pocit "sezení v autě vedle řidiče" je podtržena dokonalým automobilovým ozvučením. Bohužel jinak film nepřináší vůbec nic. Příběh je na úrovni ničeho, sledujeme jednoho jezdce jak jezdí a vzpomíná na svou havárii, při které zemřel manžel jedné ženy, kterou opět potkává na letošním ročníku Le Mans. Tento příběhový nedostatek se těžko kompenzuje, protože se z filmu stává opravdu čistě snímek pro milovníky tohoto závodu a závodních automobilů obecně. (27.11.2009)

Jako (náhodný) pozorovatel motorsportu vám tvrdím, že sledovat tenhle snímek je asi tak zábavné, jako dívat se na přímý přenos dvacetičtyřhodinovky v Le Mans nebo jakéhokoliv jiného úmorného okruhového závodění (konkrétně mě napadá třeba NASCAR), a to bez zvuku. No a to je velká bída, přátelé. 35% (13.12.2009)

BUT WHAT IS SO IMPORTANT ABOUT DRIVING FASTER THAN ANYONE ELSE? LOTTA PEOPLE GO THROUGH LIFE DOING THINGS BADLY! RACING'S IMPORTANT TO MEN WHO DO IT WELL! WHEN YOU'RE RACING, IT'S LIFE! ANYTHING THAT HAPPENS BEFORE OR AFTER IS JUST WAITING!! Bacha na spoilery. Mno začátek filmu je vlažný jako půl hodiny odstáté kafe a člověk to málem vypne, pak ale po asi 28 minutách zjistíme, že to všechno bylo jen důležité intro před tímto bodem filmu. Z bouřlivých ochozů je náhle klid. Slyšíme jen tlukot srdce jezdců, kteří hypnotizují vlajku Le Mans s trikolorou, která přesně v 16:00 promění zvuk ticha v rachot motorů, požírání benzínu a oleje. Za dalších 10 minut konečně Steve řekne první slovo: "hello" a po další půl hodině vám přeběhne mráz po zádech, když Ferrari vyletí z dráhy. Film mě překvapil v tom, že Erich nezemřel, ačkoliv v karavanu tý svý slečně říká, že tohle je jeho poslední závod. A trošku zklamal, ne až tak vyburcovaným finále. Ale pořád je to Steve a adrenalin. (14.03.2016)