Le Mans

Zřejmě nejlepší závodní film s autentickým nádechem, kde je slyšet surový zvuk motorů a člověk cítí rychlost. Ne jen 40 km/h natočené akční kamerou, jak se to dělá dnes. Moc se toho tady nenamluví a ačkoliv jediné, co se ve filmu odehrává je závod, tak je to celkem napínavé. Steve McQueen je typicky charismatický až na půdu. Co mě ale na Le Mans vzalo nejvíce byly geniálně natočené havárie. Jak ve zpomaleném záběru nehoda Ferrari, tak hned i ta za ní Porchete se zpětným vybavováním a záběrem na McQueenův ucukávající obličej, brilantní! -"Michael, I want you to drive flat out. I want Porsche to win Le Mans." (13.08.2008)

Perfektní film o jednom z největších motoristických zážitků. Celé závody jsou perfektně natočené, nastříhané a nasnímané. Sledovat závod z pohledu řidiče je neskutečný zážitek, cítíme ten adrenalin, atmosféru závodů, napětí jezdců. Tohle se tedy povedlo náramně, v tomhle směru jsem lepší film neviděl. Jinak ale ten příběh mimo trať ten film podle mě zbytečně sráží. Působí strašně násilně, šroubovaně a nuceně. Nemusel tam být, protože tam už si režisér není tak jistý. McQueen rozhodně ví, co hraje a užívá si to. Ostatní herci spíše do počtu, perfektní muzika. Takhle si představuju dokonalý závodnický film (samozřejmě bez té vedlejší dějové linie). 80% (13.12.2009)

Le Mans. Vždy mě zajímalo jak se asi cítí závodník, když poprvé stojí na startovním roštu této legendy a musí v sobě najít sílu šlápnout na plyn a pustit se na okruh, na kterém ho spíše než cíl čeká zmrzačení. A Katzin tyto pocity předkládá na zlatém podnose. Vsadil vše na "niterní" atmosféru (pokud patříte k těm, na které silně zapůsobila scéna s pohledem do očí šelmy v Collateral, tak víte co tím myslím). Což u sportovního filmu může vypadat podivně, ale funguje to. A to tak, že hodně. Na druhou stranu je to díky tomu silně nedivácké; místy až dokumentární; čemuž napomáhá i fakt, že zde zcela absentují žánrová klišé. PS: Podobnost s komentářem ke Sjezdaři zcela záměrná, tyto dva filmy jsou totiž dvě strany téže mince. (29.05.2011)

Audiovizuální motoristická masturbace v tom nejlepším slova smyslu. Na děj se zde moc nehraje, tady hrají prim rychlá kola, burácející motory a vřeštící gumy. Rivalové bez té omáčky okolo. Mám sto chutí popadnout gamepad a do PS3 škvíry vrazit placku s názvem Gran Turismo. (27.01.2014)

Sledovat Le Mans 1971 druhý den po projekci Grand Prix 1966 je jako rozpačitě, ale s nadějí vyčkávat v restauraci po hlavním chodu na dodatečný zákusek a zjišťovat, že místo něj zůstaly v nabídce jen zbytky jídel včerejška. Přestože minimálně jeden snímek z prostředí automobilových závodů mě opakovaně nadchl, rozhodně mě po většinu času nebavilo sledovat film, v němž se scény závodu aut podél trati stávají téměř veškerou jeho výplní, něco jako příběh mimo jeden samotný závod tu téměř neexistuje, charakterizace postav zůstává naprosto minimální a v hlavní roli figuruje herec, který možná (tedy určitě) umí výtečně řídit rychlý vůz, ale jinak ničím mě tu nedokázal oslovit. Sledovat McQueenův obličej se stejně nasazeným jedním výrazem během věštiny scén začalo být pro mě brzy úmorné, minimálně stejně jako civění na kroužící auta dokola bez přidané hodnoty či invence navrch. Na chvilková vytržení z nekonečné letargie, v podobě zrychlujícího se bušení tepu před startem nebo samotného závěru s Legrandovou hudbu a záběry na pohlednou Elgu Andersen, sice došlo, ale minimálně. Jestliže jsem se této klasice od nevýrazného režiséra dlouho vyhýbal, vlastně jsem o moc (v konkurenci o 5 let staršího Frankenheimerova filmu o to víc) nepřicházel. [50%] (05.08.2023)