Všetko čo mám rád

Mám rád čerstvý sníh křupající pod nohama. Mám rád vůni nových věcí. Mám rád chuť vítězství. Mám rád hořkou čokoládu rozpouštějící se na jazyku. Mám rád krásné detaily krásných věcí. Mám přejíždění prsty po změklém vosku. Mám rád filmy Martina Šulíka a tento obzvlášť. Mám rád i spoustu jiných věcí, ale pravdou je, že to, co máme skutečně rádi, pojmenovat nedokážeme. A Amélie si může jít házet žabky. 90% (06.02.2008)

Melancholický, ba priam až patetický dej, dotvorený hlavným hrdinom (Tomáš) - pasívnym introvertom, ktorý by mal najradšej od všetkého pokoj - rozdelený do niekoľkých scén s vlastným názvom, pretkaný porevolučnou atmosférou a ponurými náladami nemôže dovoliť nikomu zavrieť oči až do konca filmu. Napätie založené na vyčkávaní, kedy niekto vylepí Jurajovi Nvotovi (Tomášovi) zaklincuje nenásilná, ale o to viac emočne nabitá scéna odohrávajúca sa na stanici: otec nášho hlavného hrdinu odmietne v úplne banálnej situácii, a ako typicky urazený otec, ktorého dieťa nedosiahlo žiadaný úspech v živote, postaví sa do absolútneho odporu. Tomáš je postavený opäť do vzťahovo krízovej situácie, v ktorej však už naberie snahu a odváži sa naprávať počas niekoľkých desiatok sekúnd vzťah s otcom, aj napriek tomu, že si neuvedomuje, že to je viac či menej nemožné. V tomto malom deji v deji nastane prevratná peripetia, keď otec syna požiada o peniaze na autobus, ktoré utratil za hotel, kedže k synovi sa hanbil prísť spať. Scéna vyznieva absolútne melancholicky na dôvažok celému filmu. Film nemá štandardnú kompozíciu, ale je skôr sledom udalostí samých v sebe. (02.07.2016)

Film je trochu o ničom, lebo jeho príbeh začína tam kde i končí. Rozpráva skrz mini epizódy o patáliách človeka, ktorému v štyridsiatke má začať nový život, no sám sa k tomu nemá a nevie čo s tým všetkým. Usmieva sa umelo, je to skrátka ňouma. Šulík však všetko zakrýva nádhernými zábermi a citom pre zachytenie chvíle, pre zachytenie čara dediny. Herecky ju umne vystihol jeho otec Anton, znamenitý výkon. (07.02.2018)

Nuda a pokus o akúsi poetickosť a "kvalitu". Si spomínam, že v danej dobe boli všetci hotoví z toho, ako vo filme padlo zopár sprostých slov, ktorými sa nazývajú pohlavné orgány. No dnes sú z toho hotoví ešte niektorí, ale tieto rozťahané filmy z reality, ktorú aj tak všetci poznáme ma nikdy nebrali. Mimochodom, od roku 1992 sa toho medzi ľudmi veľa nezmenilo - jediný poznatok... (18.11.2010)

Nejlepší Šulíkův film. Kam se hrabe Záhrada... Tenhle snímek si nelze nebrat osobně, a to je dobře, jistě tak byl myšlen. Není ideální, ale je tak dobrý a výjimečný, že nižší hdonocení by bylo krutě nespravedlivé. Podle mého jde o nejsilnější (česko)slovenský film 90. let (tehdy, v roce 92, jsme ještě nebyli rozděleni??). Juraj Nvota byl vynikající -- přesně ten chlápek, co má do ideálu milence-manžela-otce-a já nevím čeho ještě hodně daleko, a přece v něm je nějaký klid a síla, která lidi (hlavně ženské a děti, že) k sobě neodolatelně přitahuje. A on se přitom nežene za kariérou, prostě je a na nic si nehraje. Famózní portrét. Mimochodem -- snímek jsem viděl v ČT začátkem roku 08, do té doby jsem ho neznal. O ČT si opravdu nedělám žádné iluze, připadá mi skoro stejně strašná jako komerční televize, ale tohle mě od ní potěšilo. Zjevně dramaturgický omyl ze strany ČT, ale já z toho vytěžil maximum. Na tenhle film se nedá zapomenout. Za pár let ho chci vidět znova. (08.02.2008)