Občiansky preukaz

"Co Tvůj fotr?" "Ten to pochopí, je to vůl, ale není to debil!"                                                                                                             Zatím mě všechny filmy podle Petra Šabacha bavili. Občanský průkaz jsem docenila po druhém a třetím zhlédnutí. Vydařená totalitní atmosféra včetně detalů umocňuje příběh puberťáků, kteří mají skoro všechno na háku, včetně školy a rodičů ... Zajímavá figura třídní učitelky, která mi hodně připomněla některé vyučující ze 60. let - také byli velmi záhy odejiti a nahrazeni jinými soudruhy. Ladění příběhu je spíš drsně realistické než romanticky nostalgické a to mi vyhovuje. Velmi dobrý výběr muziky! (11.05.2014)

Raz za pár rokov sa zvykne tuzemská tvorba vracať do obdobia, z ktorého scenáristi a režiséri použili aj svoje vlastné nápady a myšlienky, pretože ho mali možnosť prežiť. Čím menej bude takýchto tvorcov, tým menšia bude autentickosť vtedajšej spoločenskej situácie, vzťahov a života medzi ľuďmi, na ktoré sa s odstupom času pozerá hlavne mladšia generácia s úsmevom na tvári. Možno aj preto sú najúspešnejšie filmy zobrazujúce socialistický režim spracované s nadsádzkou a humorom. I keď v mnohých situáciách tuhla krv v žilách a dnes sa nad tým pousmejeme, ale prežiť ich na vlastnú kožu a (opäť) žiť v tej dobe, to by asi nik z nás nechcel. Umenie rozprávača bolo základným pilierom úspechu, dokonale pútavo odprezentovaný výsek zo spomínaného obdobia, plný detailov, nápadov a hlavne rozmanitých typov postáv a charakterov, ktoré mi znova pomohli aspoň na chvíľu sa vcítiť do kože našich rodičov. No a hudba perfektne doplnila túto skladačku do dokonalosti. 90%. (20.02.2011)

No na to, ze si pred filmem dal Trojan 7 let pauzu, mohlo to bejt jeste o kus lepsi. Ale i tak v zasade spokojenost. Minimalne pri porovnani se soucasnejma ceskejma filmama se jedna o jeden z nejlepsich kousku. Mame tu dobre hrajici a zajimavy, ale zaroven ne zas tak okoukany herce, plus samozrejme par jistot typu Machacka nebo Geislerovy, ale prislo mi, ze tady clovek nenajde vylozene nejakyho sympataka, kterymu by beze zbytku fandil. Co se tyce pribehu, je to takovej ten "bezpribehovej" film, kterej proste sleduje vyrustani party manicek, ktery nadavaj na skolu, poldy a radsi se nekde valej, poslouchaj rock a chlastaj. Tady je to spis nez o nejakym komplikovanym deji o nalade a perfektni atmosfere a tim se to trochu blizi Pupendu nebo Peliskum, coz se vzhledem k ucasti Jarchovskyho neni moc co divit. Nicmene oproti Peliskum to precejen takova sranda neni, ackoliv tu jsou dobre vypointovany situace a solidne napsany dialogy, u kterejch se da dobre pobavit, nejsou to zase nejaky kultovni hlasky, kterejm by se clovek smal jeste nekolik let. Coz ale ani moc nevadi, ona i ta dramaticka linie funguje dobre, takze si film udrzuje tempo celejch tech drobet prehnanejch 130 minut. K tomu jak jsem od Trojana cekal perfektne natoceny a chytlava hudba, takze objektivne sice 4*, ale flaknu tech 5*, dlouho jsem nebyl s nejakym ceskym filmem takle spokojenej. (31.03.2011)

No, být trochu méně znalý praktik různých mediálních poradců, a nachytat se bez znalosti čehokoliv dalšího na heslo "od tvůrců Pelíšků", asi bych Českou televizi nevybíravě proklínal, že mi tohleto předhodila pěkně od osmi, ve svátek, když mám náladu právě na ty Pelíšky (že jo mámo). Je totiž nezvratným faktem, že Občanský Průkaz se vydává hodně jinými cestičkami - cestičkami, kde droboučké radosti a rebelie každou chvíli zasekne nějaká režimu podkuřující svině nebo sám systém, v němž si byli všichni rovni (dokud drželi hubu a krok a na nic se neptali a nic si o ničem nemysleli). Cestičkami undergroundu, náctileté rebelie, každodenního konfliktu s tím, že "je to složitější" (což leckdy bylo, ale někdy taky nebylo). Cestičkami toho, že sranda nejenom že někde končila, ale ani kolikrát nestačila začít. Pro mě je to velice dobrý a v mnohém poučný film, jehož tvůrci si ale nejspíš ukousli trochu větší sousto než předpokládali - i když chápu, že jde o adaptaci knihy psané formou deníkového záznamu, není podle mě pro tvůrce FILMU omluva, když se například vyjeví docela závažné skutečnosti ohledně postavy Jiřího Macháčka, a dál se to neřeší. Nebo když nastane magický realismus a Martin Myšička mluví ze spaní. Kromě tohohle ale není Občanskému Průkazu asi co vytknout - po technické stránce je to nádherná, atmosférická dobová podívaná (ze které jde v těch správných momentech i mráz po zádech), nevycepovaní mládežníci válí stejně jako zasloužilí matadoři svého oboru, a Kristýna Liška Boková roste do oslnivé krásy (herecké - do té fyzické už dorostla dávno;)). Jako divák bych si asi vybral ty líbivější, přívětivější a v podstatě pohodové Pelíšky. Z hlediska historického ale na plné čáře vyhrává Občiansky Preukaz. A takových filmů je nám taky zatraceně třeba. 80%, a první setkání určitě nebylo poslední... (06.01.2013)

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)