Réžia:
Max MayerScenár:
Max MayerKamera:
Seamus TierneyHudba:
Christopher LennertzHrajú:
Hugh Dancy, Rose Byrne, Peter Gallagher, Amy Irving, Frankie Faison, Mark Linn-Baker, Haviland Morris, Mark Margolis, John Rothman, Steffany Huckaby (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Romantická komedie vypráví příběh zajímavého mladého muže, který vždy žil tak trochu schován ve své vlastní ulitě. Jednoho dne se setká s krásnou kosmopolitní mladou ženou, která mu ukáže okolní svět v těch nejkrásnějších barvách... Láska může být riskantní, matoucí a plná nedorozumění, tedy pokud nejste Adam (Hugh Dancy), který žije jaksi skrytý před nástrahami okolního světa. Jenže potom potká svou novou sousedku Beth (Rose Byrneová), která ho vytáhne z bezpečí jeho ulity. Každá akce má však nějaké následky, v tomto případě velmi neočekávané, dojemné a veselé. Jejich neuvěřitelný vztah ukazuje, že i lidé ze dvou naprosto odlišných světů mohou být spojeni mimořádným poutem. (HBO Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (136)
Každá z nás asi někdy zatoužila po muži (velkém dítěti), který za námi půjde až přes celé město, aby nám řekl, že nás potřebuje. Ovšem je jasné, že s člověkem s Aspergerovým syndromem bude soužití těžké, možná spíš nemožné, i když by byl alespoň z polovičky roztomilý, jako Hugh Dancy. No ano, byla to romantika, i ty vločky byly obrovské a padaly tak nějak zvláštně pomalu, hudba přesně akorát, do toho zvířátka...ale nebyl to kýč a konec, tak ten bych si rozhodně představovala jinak! Někdy prostě potřebujeme ono okřídlené "pohlazení na duši" a Adam je v tomto případě přesně to pravé. ()
Ani nevím, čím mě tenhle film zaujal, ale nechal ve mně něco, kvůli čemu jsem po vypnutí filmu nemohl vypnout onen zvláštní pocit naplnění a přestat o něm přemýšlet. Ano, nádherná Rose Byrne zapůsobila, ale dozajista je třeba vyzdvihnout především hudbu. Nevím jak se to stalo, Ch. Lennertze vlastně téměř neznám, ale tohle mě chytlo a hnedka jsem se sháněl po soundtracku. Hugh Dancy byl místy trochu mimo realitu, a to i tu Aspergero-syndromovou, ale zahrál svou roli se ctí. Celkově byl tenhle snímek víc než povedený, ale ten závěr mu nějak pořád nemůžu odpustit. Ne, nejde to. (hodnoceno ***) ()
Wau. Zaujalo mě to hned od první minuty. Hodně zajímavý příběh jednoho introverta, který je tak trochu uzavřený do sebe. Herecké výkony byly fakt skvělý. A navíc miluju klavírní hudbu ve filmu. Takže pokaždý, když zazněla, šel z toho vážně mráz pozádech. Malinko jsem čekala jiný konec. Skutečný konec mě trochu překvapil, ale asi to měla tak dopadnout. ()
Na rozdíl od mnoha jiných zdejších uživatelů-odborníků se v psychodiagnostice příliš nevyznám, takže nehodnotím přesnost vykreslení života "aspíků" (i proto, že osobně žádného neznám), ale jakousi lidskost příběhu a příjemné herecké obsazení, na které se dobře dívalo. P.S.: Jak je možné, že jsem do dnešního dne neznala jméno Christopher Lennertz?! ()
Na můj vkus místy naprosto nevkusná hudba, která z toho všeho dělala přeromantizovaný drámo. To je asi první, co mi v části výtek utkvělo na prvním místě, pak samozřejmě ohranost příběhu, kterému nepomohl ani nevšední syndrom hlavního hrdiny, který sice roli zahrál hodně přesvědčivě, ale s takhle debilně naivně tupým příběhem to stejně moc nehlo dopředu. Konec byl na můj vkus krapet překvapením, vzhledem k oné dějové přeromantizovanosti a nevychytané postavě Beth, a to je možná důvod, proč mi tam taky dost neseděl. To se prostě celý děj někam pomalu posouváte (opravdu nepatrně), když už čekáte, že to skončí tak, jak by ta občasná přecukrovanost skončit měla, tak to tak nakonec vůbec neni, což asi mělo způsobit náhlou nevšednost nebo co, což se ovšem v mém případě naprosto minulo účinkem. Z příběhu to ve finále udělalo něco mimořádně plochého a tuctového, co se tak strašně moc snaží být netuctové, až se z toho stala nekvalitní slátanina, která má sice pár pěkných momentů, to ale film stejně nezachrání, takže bohužel za dva. ()
Reklama