Zabriskie Point

Hippies vnímám jako silný fenomén své doby, o kterém si je zajímavého cosi přečíst, vědět o něm a možná se podívat i na pár filmů s tímto tématem, ale nestotožňuji se s tímto kultem natolik, aby mě oslovila tak omšele zpracována hippie agitka. Začátek o studentských bouřích na univerzitě sliboval hodně zajímavý film, ale zase se mi přihodilo to, co u jiných Antonioniho filmech (Noc či Povolání reportér), že mě nadchlo a navnadilo několik scén ze začátku, ale čím to déle trvalo, tím více jsem vnímal jen typickou Antonioniho nudu plnou prázdnoty. Můj menší problém, pokud jde o osobní přínos, spočívá i v tom, že snad vše, co bych na Zabriskie Point vyzdvihl z obsažených motivů, jsem viděl zpracované mnohem atraktivněji v jiných filmech z úplně stejné doby: pohled na revoltující mládež v éře hippies v Taking off, romance uprostřed pouště během útěku a trampot s letadlem ve Vzali nohy na ramena, střet mládence na svobodné jízdě s drsným zákrokem policie ve Vanishing Point... V krásně nasnímaných exteriérech velkoměsta i exotické přírody se odehrává podivný milostný vztah, z něhož na mě nesálaly žádné emoce a nezasáhl mě ani kýžený tragický moment. V závěru s přeplácenými výjevy jsem až váhal, zda chápu správně, co mi chce Antonioni v souznění s ideologií hippies říci a díky Veseckého komentáři jsem si to potvrdil, ale... nemohu si pomoct, přijde mi to až jednostranně vyhrocené. Vážně představují hotely v oblasti přírodních rezervací až takové zlo, že je potřeba rozpoutat na čas exploze s daleko horšími následky? Jestli chtěl Antonioni v závěrených sekvencích podat zároveň i kritiku podobného jednání, tak se mu to z mého pohledu moc nepovedlo. Film na mě spíše než umělecký klenot působil jako dobová kuriozita, která utkví v paměti nejvíc díky scénám hromadného sexu hippíků v pouštním bahnu. [50%] (17.11.2022)

Překrásné vizuálně, nádherné hudebně. Moc příjemný film, který vypovídá o duchu a tužbách své doby, o nezávislosti na konzumním světě, o státním násilí, naivních ideálech nové doby a fascinaci ničením. Rozhodně ne naivní - spíše symbolické a symptomatické. V žádném případě agitka - spíše upřímné vyznání. Zajímavá role Roda Taylora, dechberoucí a perfekcionistická kamera, naprosto bombastický závěr a jestli se ještě dnes najde někdo, kdo žije ideály volného života a lásky - film mu musí promluvit z duše. (16.09.2005)

V podstate som mal na mysli aj lepšie hodnotenie, lebo americké prachy tu je vidno a má to občas aj grády, ale Antonioni, je proste Antonioni. Nikdy ma nebral, neviem ho doceniť ani časom. Je to ten divný, umelecký štýl, ktorý ale nieje zábavný a ani zádumčivý z toho pohľadu, že má výpovednú hodnotu. (11.02.2020)

Šmarja, co to zase bylo? Pokud je nějaký režisér, jehož režijní styl mi absolutně nesedí, pak je to Antonioni. Jeho postavy, scénáře a aranže scén a vůbec všechno absolutně nechápu. Za celé dvě hodiny se mi líbila jediná scéna - soulož na Zabriskie Point. Jinak mě nic z filmu vůbec neoslovilo a hlavně - neobohatilo. Když se hádají studenti, musí to zabrat ve filmu aspoň deset minut, když vybuchne barák, musí to být aspoň 14x, když přistává letadlo, musíme ho natočit minimálně z 18ti úhlů. Antonioniho fanouškové, nezlobte se, ale na tohle já vážně nemam... (28.10.2010)

Ja mám s týmito ideologicky zainteresovanými filmami mierny problém. Nestraním totiž väčšinou žiadnej strane a tento film ma o tom znova presvedčil. Hlavný hrdina sa chce cítiť slobodne, a tak ukradne lietadlo, aby mohol "vzlietnuť". Čiže sa chová ako idiot, pretože porušuje zákon. Policajti strieľajú bez varovania, takže sa chovajú ako idioti, pretože zákon zneužívajú. Pritom dievča túži iba po láske. Takže palce som držal jej. Keby všetci pochopili, ako nám film explicitne ukazuje, že si treba iba poriadne "užiť", neboli by vojny, demonštrácie, policajtom by nehrabalo, kapitalisti by nehrabali majetok a tí študáci by ani nemuseli húliť. (29.09.2012)