Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Nečekal jsem, že mi dvojka vyrazí dech stejně jako jednička. Protože laťka byla neuvěřitelně vysoko nasazená, myslel jsem, že půjde jen o nastavovanou příjemnou kaši... To jsem se ale pletl!!! Wilson Yip, Donnie Yen a Sammo Hung neuvařili žádnou kaši, ale obrovský korbel toho nejúžasnějšího, nejžhavějšího guláše, který se snadno vyrovnal dílu prvnímu a v některých ohledech ho i překonal... Film má úžasnou vizuální a hudební stránku. Je to nádhera pohledět, každý obraz je vypiplaný do nejmenšího detailu. Děj je sice ještě jednodušší než v prvním díle, a navíc vykrádá Rockyho 4 a Fearless (souboj s Nathanem...), vycucává si z prstu překrásné báchorky, ale přejme mu to... Protože rozehřívačka v podobě první poloviny, tedy lehký humor, neustálá akce, sympatický Donnie, potyčky jeho žáků na střechách domů, souboje a obhajoba svého učení před místní kung-fu komunitou, vše, o čem každý nadšenec do martial arts, někdy četl a slyšel, je zde úchvatně ztvárněno. Člověk si říká..."Paráda!! Tohle se opravdu povedlo!!" Jenže pak přijde část druhá, kdy přijede namyšlená neporazitelná boxerská gorila z USA a začne mlátit čínské mistry hlava nehlava jak hřebíky do latě tím nejtěžším kladivem... A v tu chvíli se film změní v to nejdrsnější, nejtemnější, nejnapínavější a nejlepší martial arts DRAMA, jaké jsem kdy v životě viděl... To se nedá prostě popsat, to se musí vidět... ne to se nedá jen vidět, to se musí slyšet, vidět a hlavně prožít... Věřte mi, že jsem tam s Ip Manem v tom ringu byl, jak mě ten film vtáhl. Film pořád přidával na intenzitě, brutalitě, tvrdosti a rychlosti... Už jsem myslel ž jsem viděl všechno, protože jsem to už viděl v jiných filmech, ale těch posledním pár minutek, kdy se Ip Man fakt nasral a poněkolikáté se zvedl ze země, v tu chvíli se se mnou obrátila zeměkoule a jižní pól se vyměnil se severním... Tam teprve jsem viděl to největší možné martial arts peklo a TAKOVOU NAKLÁDAČKU, co Ip Man předvedl, si nejde představit ani v nejdivočejších snech... Se slzami v očích, s pocitem několika vlastních knockoutů a totálně rozsekán 10 tis. kulometnými Ip Manovými údery za vteřinu, jsem se fakt nadšením rozbrečel a cameo v podání malého klučíka Bruce Leeho, který se přijde učit "mlátit všechny, kdo ho naštvou" jsem skončil v absolutní "martail arts extázi"... /95%/ (16.01.2024)

Ačkoliv mě Ip Man (i přes můj obdiv asijské kinematografie) příliš nenadchnul, (spojení akční bojovky a životopisného filmu zde moc nefungovalo) měl v sobě pár opravu slušných akčních scén a jeho sledování pro mě nebylo nikterak náročné nebo dokonce bolestivé. Druhý díl je v mnoha ohledech podobný ale troufám si tvrdit, že dokonce lepší. Wilson Yip dokazuje, že akci snímat umí, Donnie Yen a Sammo Hung ukazují to nejlepší ze svého bojového umění a akce je více než dost. (29.01.2012)

Nejdřív jsem tu dokonce měla stejně jako u jedničky jen čtyři hvězdy, které vycházely z velké části z toho, že sama chodím na tréninky Wing Chunu (v ČR Wing-Tsunu). Druhého Ip Mana jsem poprvé (a i jako první ze série o Ip Manovi) viděla tuším už v roce 2012 na letním soustředění s Wing-Tsunem , ale trvalo mi víc jak šest let a tak sedm-osm zhlédnutí, než jsem jej plně docenila - podobné to bylo i u jedničky. Je mi jasné, že příběh z jedničky spojený s válkou zaujal/zaujme víc lidí, protože je tam prostě ta válka (tohle téma bylo vždy populární, stačí se podívat na válečné filmy ve zdejších žebříčcích - tím samozřejmě nechci téma války nijak zlehčovat), ale mně je přece jen o něco málo sympatičtější příběh o tom, jak se Ip Man snaží prosadit v Hong-Kongu a založit tam školu Wing Chunu (během čehož dojde k vynikajícímu souboji Ip Mana s mistrem Hung Chun-Namem na stole, jedna z mých nejoblíbenějších scén) a jak nakonec bojuje s britským boxerem Twisterem nejen o svou čest ale i o svou kulturu - upřímně, to bylo napětí jak prase, to jsem u mnoha filmů nezažila, fandila jsem, jako kdybych v té aréně opravdu byla. Ale akce není jenom v těhle dvou částech, tak jako emoce je vlastně všude, druhý Ip Man jej jí až na nutné přestávky neskutečně narvaný. A Vy nestačíte žasnout nad tím, kolik úderů a v jaké rychlosti padá. K tomu ještě hraje výborná hudba, takže co víc si přát? Nic, tohle je dokonalost. P.S.: Dvojka jen potvrzuje, že nikoho lepšího než Donnieho Yena do role Ip Mana vybrat nemohli. Můj nejoblíbenější film o bojovém umění, který již navždy změnil můj pohled na asijskou kinematografii. 10/10 (14.10.2018)

Musím bohužel konstatovat, že druhé pokračování Yip Manovi cesty se mi líbilo o trochu méně než první. Řekl bych, že jednička byla taková více, jak to jenom říc, zrátka více osobitá, měla větší osobní náboj, i souboje se mi líbili o malinko víc. Tím ale nechci říci, že by dvojka byla špatná, to vůbec ne. Dokonce si mylím, že kdybych ji viděl dříve než jedničku, tak bych hodnotil jednou hvězdičkou navíc. Jinak skládám velkou poctu Donnie Yenovi, je perfektní!!!!!!! (05.12.2010)