Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Ačkoliv mě Ip Man (i přes můj obdiv asijské kinematografie) příliš nenadchnul, (spojení akční bojovky a životopisného filmu zde moc nefungovalo) měl v sobě pár opravu slušných akčních scén a jeho sledování pro mě nebylo nikterak náročné nebo dokonce bolestivé. Druhý díl je v mnoha ohledech podobný ale troufám si tvrdit, že dokonce lepší. Wilson Yip dokazuje, že akci snímat umí, Donnie Yen a Sammo Hung ukazují to nejlepší ze svého bojového umění a akce je více než dost. (29.01.2012)

Mistr Ip opět prožívá těžké chvíle, tentokráte v začátcích svého pobytu v Hongkongu. Dá se tedy říct že tam kde první díl skončil, druhý začíná. Ip Man si ze začátku musí vydobýt svou pozicí, kdy leží v žáludku místním mistrům, aby pak později stanul proti mnohem vážnějšímu protivníkovi. Druhý díl mě ostatně potěšil mnohem vyšší úrovní úhlavního záporáka a také účastí Sammo Hunga. Ale k dokonalé Jedničce mu už leccos chybí. Hlavně tedy zajímavější příběh. Tady vlastně sledujeme jen nekonečné půtky mezi školami, abychom se v závěru dočkali hodně podobného protivníka jakým byl Van Damme v prvním Karate Tiger. 75% (02.10.2010)

První díl byl díky válečnému stavu a nenáviděným Japoncům o něco dramatičtější. Ve dvojce se  Ip nejprve dostává do konfliktu s ostatními mistry bojového umění, čímž připomene slavnou éru hongkongského bojového filmu, kde se to střetnutími a porovnáváním různých stylů a škol jen hemžilo.  Skvělý Sammo Hung dodává téhle části řádný drajv. Jeho mrštnost snoubící se s tloušťkou jsem nikdy nechápal. Při duelech s ostatními mistry na ploše vratkého stolu jsou opravdovou potěchou pro oko.  A  stejně památná je i předcházející až neskutečná řež s  hordou tzv. nikdožů , ovšem ozbrojených mačetami a dalšími zbraněmi.    Pak už přichází na řadu hlavní zápletka a bílý padouch, západní boxer v podání Darrena Shahlaviho.  A máme tu střet západního a východního boxu, kde zpočátku ten východní nemá proti brutalitě a zuřivé síle žádnou šanci. Mistr Hung v ringu dokonce umírá. Ale ještě je tu Ip Man. Zase jsem se skvěle bavil a nechal se opájet ukázkami choreograficky vymazlených ukázek bojového umění.  Donnie Yen pak v roli skromného mistra vynikajicí a závěrečný střet dá vzpomenout na to nejlepší ze čtvrtého  Rockyho.  Spokojenost téměř maximální. (09.12.2022)

Tohle bylo těsné! Začátek je totiž o dost smělejší, než první díl téhle zábavné řezničiny, a první hodina je vlastně jenom takové poutavé drama s několika cool akčními scénami. Pak ale přichází Darren Shahlavi a ukořisťuje si pro sebe cenu za nejnamyšlenějšího záporáckého assholea roku 2010. Britský rozmazlený boxer je tímto hercem ztvárněn tak výborně, že jsem chtěl sám skočit do LCDčka a nakopat mu zadnici osobně. No a přichází závěr ala Rocky, a s ním ruku v ruce obrovské nadšení z příjemně strávené hodiny a půl u zábavného akčňáku. Kdo překousne jednodušší začátek (zejména po natěšení po prvním dílu), má se na co těšit. Snad bude trojka i v českých kinech - distributoři!!! BTW Donnie Yen i v pokračování působí dojmem naprostého lidumila, který by neublížil ani mouše. O to více jeho bojové umění šokuje. Konečně již tedy vím, co je Wing Chun. Bravo! (08.08.2010)

V první části to byli Japonci (vs. Čína), jejichž obraz byl tak negativně prezentován, v druhém díle jsou to Britové (vs. Hongkong). Ip Man 2: Legend of the Grandmaster naprosto zjevně čerpá z více než čtvrt století starého filmu podobného ražení - Úderu otevřenou dlaní, kde potulný bojovník Tung-Fang Sü předvádí zvědavcům specifický styl kung-fu, podobně Ip Man snažící se v Hongkongu prorazit se stylem Wing Chun. Dalším spojením obou filmů je paralela mezi mistrem školy bojových umění v Úderu otevřenou dlaní He DaHaiem a Hong Zhen Nanem v Ip Man 2: Legend of the Grandmaster. Počáteční nevraživost obou postav (v obou filmech) přechází v průběhu filmu v přátelství, jež je v mnohém determinováno plánovaným turnajem v boxu (východní vs. západní styl). Ve starším díle jsou posměšně prezentováni Rusové, v tomto Britové (jak politici, tak i boxeři). Příběhová kostra tedy zůstává v podstatě stejná. Co se ale zásadně změnilo, je choreografie soubojů, jež Ip Mana řadí ke špičce současných filmů o bojovém umění. (09.07.2011)